Zpěvák, kurátor, básník, dramaturg a ještě mnohem víc, to je Jan Kunze – pro hudební fanoušky známý především ze skupin KOFE-IN a Munroe. Nový videoklip k písni Dívčí právě od kapely KOFE-IN bylo jen jedno z téma, které jsme s tímto nadaným člověkem probrali v našem rozhovoru.
S kapelou Kofe-in jste natočili videoklip k písni Dívčí. Kdo za ním stojí a jak vlastně vznikl?
Hlavním důvodem jeho vzniku bylo to, že jsme se chtěli ve vizuální oblasti zase trošku posunout a tuhle věc jsme měli v hlavách už delší dobu. Proto jsme se rozhodli vytvořit náš první animovaný videoklip, do kterého jsme zakomponovali nejen text básně, ale i skutečný životní příběh Jiřího Ortena, který je jejím autorem. Jako pražský žid měl jít za války na transport, ale ještě před tím, než se tak stalo, tak ho zachytila německá sanitka a on na následky zranění z této nehody zemřel. Obrázky pro videoklip namalovala výtvarnice Kristýna Krahulcová a rozpohyboval je animátor Vladimír Jaške, což je shodou okolností můj spoluhráč z kapely Munroe. Vždycky se nám strašně líbila estetika pohádky Čarodějův učeň od režiséra Karla Zemana, kterou může způsob použité animace připomínat.
Proč padla volba na animaci právě pro píseň Dívčí?
Celý text je hodně lyrický a ke zvolenému vizuálnímu stylu se hodí nejvíc. Už delší dobu jsme se chtěli pokusit o artovou záležitost a teď jsme ji díky této písni mohli realizovat.
Je od artovna odvozena celá tvorba Kofe-in?
KOFE-IN má tři desky a nikdy jsme si žádné bariéry nekladli ani v muzice, ani ve videoklipech. K některé písni se víc hodí to, k jiné ono. Pro nás je důležité se posouvat kupředu a zkoušet nové. Máme klipy s příběhem i bez příběhu, videa, kde se objevují krásné holky, cestovatelská tématika, máme také temné a zadumané věci a teď taky artové záležitosti. Vždycky jsem o KOFE-IN uvažoval jako o normální rockové kapele, ale je pravda, že mi občas někdo řekne, že pro běžného posluchače je to ještě pořád dost intelektuální. Nejsme sice úplně jasně vydefinovaná kapela, ale zase na druhou stranu nám tento model umožňuje neklást si žádná omezení jak v hudbě, tak vizuálu.
Jakou zásluhu máte na videoklipu vy? Samozřejmě krom hudby.
Hudbu jsme vytvořili s klukama z kapely společně. Já napsal ke klipu scénář a brácha Petr, který hraje v KOFE-IN na kytaru, se postaral o produkci.
Co momentálně čeká kapelu KOFE-IN?
Teď nás do léta čeká pár koncertů, ale letos toho nebude tolik, protože jedeme s bratrem na celé léto do Střední Ameriky, budeme cestovat od Panamy po Guatemalu. Tím pádem přijdeme o většinu letních festivalů. Na podzim určitě pojedeme šňůru. Nejen o koncertování a muzice je život.
Dáš raději přednost festivalům nebo klasickým koncertům?
Vlastně ani nejde o to, jestli je to klubový nebo festivalový koncert. Vždycky jde především o atmosféru, kterou vytvoří publikum. Na festivalech bývá většinou lepší a profesionálnější zázemí než v klubech a i publikum bývá větší. Přednost festivalového hraní je také v tom, že tě uvidí i lidi, kteří by do klubu nepřišli, protože tě zatím neznají.
Poslední deska kapely KOFE-IN vyšla v roce 2013, neplánujete nějakou novou?
Aktuálně ne. Chceme na podzim začít pomaličku pracovat na nových singlech, za kterých by pak teoreticky mohla ta následující deska vzniknout. Doba dlouhohrajících desek je bohužel už za zenitem. Dneska všichni poslouchají jenom singly, celé desky si koupí akorát největší fajnšmekři. Dneska nahrávat celou desku je sice krásný, ale drahý luxus a taky trochu házení hrachu na zeď, protože lidi si v této rychlé době stejně poslechnou většinou jen dva, maximálně tři singly.
Když je tedy dnes taková doba, tak co myslíš, že může kapely uživit?
V dnešní době živí kapely především koncerty. Ale to platí pro kapely, které jsou větší. U menších projektů je to spíš druh přivýdělku, pokud tedy vydělané peníze nereinvestují zpět do své produkce, což je podle mě ta nejlepší cesta, jak udržet její kvalitu hodně vysoko. Základním důvodem proč tvořit je samotná radost z tvorby a koncertování.
Čtěte také: Kapela Rituály (ex-A Banquet): V češtině se cítíme přirozeně
A myslíš, že by to mohlo třeba něco změnit?
To není jen o hudbě, je rychlá a povrchní doba, kdy už lidé ani na internetu nečtou dlouhé články, všechna pozornost se smršťuje do krátkých časových intervalů a hltání často nepotřebných informací. Zároveň zpřístupnění hudby na internetu způsobilo, že mladí lidé už nemají ani potřebu za muziku platit. A to se jen tak nezmění, když každá deska je po chvíli kdy je vydána k dispozici třeba na Uložto.cz. Kapely se chtě nechtě musí s těmito trendy vyrovnat. Nerad bych ale, aby to vyznělo tak, že současnost přináší kapelám jen negativa, to si nemyslím. Naopak, prezentace je v dnešní době otevřená díky internetu úplně všem. To v době velkých vydavatelství nebylo.
Příští rok máte s KOFE-IN desáté narozeniny. Budete to nějak oslavovat?
V kapele jsou různé názory. Já to chtěl nějak řešit, ale ostatní moc ne, takže zatím k tomu žádné společné resumé nepadlo. Uvidíme, času je ještě dost.
Co má v plánu kapela Munroe?
Do měsíce vyjde videoklip k písni Večírek, má tradičně naši DIY a black and white estetiku. Stejně jako s KOFE-IN nebudeme, díky cestování, přes léto koncertovat, ale na podzim určitě ano.
Tam desku také neplánujete?
My jsme teď vypouštěli postupně jednotlivé písničky a desku bychom časem určitě rádi udělali. Každopádně, netlačíme na pilu. Všechno má svůj čas. Munroe je vlastně takové hledačství prapůvodního rockového písničkářství.
Mimo kapely máš ještě mnoho profesí, tak které to momentálně jsou?
Jsem dramaturg klubu Art, kde pořádám koncerty různých žánrů a kapel, stejně tak jako autorská čtení literatury, divadelní představení, přednášky a diskuze. Dále funguji jako kurátor výstav výtvarného umění. Minulý rok jsem inicioval výstavu Kill Time Járy Švejdíka, která ve finále objela celou republiku. Na konci roku 2014 jsme připravili s Kayem Buriánkem výstavu Mene Mene Tekel, která je momentálně k vidění v Malostranské besedě. Do toho vznikla spousta dalších výstav během roku, třeba výstava Andyho Warhola – Patnáct minut slávy. Dále je tady taky melodramatický Hičhaikum projekt, který propojuje poezii s hudbou. Píšu poezii, mám za sebou vydané dvě knihy Hičhaikum a Dekadent dezert a chtěl bych konečně připravit třetí. K tomu všemu jsme ještě před léty s kamarády založili knižní nakladatelství Perplex, kde vydáváme knížky autorů, kteří nás baví. V minulém a letošním roce jsme dokonce měli dva naše autory nominované na cenu Magnesia litera za poezii. Dál také spolupracuji s hudebníky z hiphopové a punkové scény.
Máš toho opravdu hodně. Co tě z toho baví, či naplňuje nejvíce?
To se jen tak říct nedá. Občas jsem si tuto otázku kladl a říkal jsem si, jestli bych neměl dělat něco víc do hloubky a na něco jiného se vykašlat, ale je to spíš tak, že v určitou chvíli jsem víc kurátor, jindy jsem víc básník a někdy jsem víc muzikant. Aktuálně si nedokážu představit, že bych něco omezil. Momentálně tím vším proplouvám a vždycky se víc věnuji tomu, co je zrovna aktuální.
Nepřemýšlel jsi o nějakém propojení tohohle všeho?
Tam kde to lze, se to tak nějak propojit snažím. Texty, které píšu, figurují jak v mých básnických sbírkách, tak v tvorbě kapel, kde hraji. Příkladem úplného propojení poezie, hudby a někdy i vizuálu je Hičhaikum projekt. Dalším příkladem propojování různých uměleckých žánrů jsou již realizované výstavy Kill-Time a Mene mene tekel upharsin, které jsou zase spojeny se známými českými hudebníky.
Za co jsi nejvíce vděčný z těch všech projektů ve smyslu, co se ti nejvíce povedlo?
Já jsem vděčný nejvíce za to, že se můžu živit tím, co mě baví a naplňuje. Ale nejvíc krásné je, že ty písně a básně má někdo rád a vrací se k nim. Je super když mi třeba někdo napíše na facebooku, že se mu líbí nějaká naše, byť starší, písnička. Jednou mi psala jedna holka přímo z nemocnice, že poslouchá Hičhaikum projekt a pomáhá jí to, to mě moc potěšilo.
Když to shrneme, tak mi řekni, co tě v nejbližší době tedy čeká?
Čekají nás koncerty jak s KOFE-IN, tak s Munroe. Čerstvě je venku nový KOFE-IN videoklip Dívčí a do měsíce bude venku i nový Munroe videoklip k písni Večírek. To jsou takové ty nejaktuálnější věci.
Takže ta cesta po Americe bude spíše oddych?
Odpočinek, poznávání a inspirace. Rád cestuji a alespoň jednou za dva roky si dáváme s přáteli větší cestu. Doufám, že tam najdu další inspiraci, oddychnu si a nějak celý ten hektický život vyvážím. Lidi si představují ten umělecký svět jako jeden nekonečný mejdan, ale je to složitější. Někde tu energii musíš také nasbírat.
