Kapela Vypsaná Fixa jede aktuálně tzv. Fixyho klubík, v rámci kterého odehráli ve čtvrtek 5. února akustický koncert v pražské Malostranské besedě. My jsme si tam odchytli zpěváka Márdiho a probrali jsme s ním vše, na co jsme si vzpomněli a na co byl čas před tím, než musel jít zvučit. Padly tak otázky třeba na loňskou oslavu dvacátých narozenin Fixy nebo Márdiho další hudební projekty. Byl to takový Krásný smutný rozhovor.
Máte za sebou narozeninový rok. Jaký byl? Byl takový, jaký jste si alespoň trošku představovali?
Ze začátku to bylo takový složitější, protože Mejn odešel a my museli najít někoho místo něj a jezdit s novou deskou. Pak se vše v dobré obrátilo, Mejňák se vrátil, připravili jsme narozeninovou šňůru a ta se nám hrozně moc povedla. Takže nejdřív to bylo blbý a pak to dopadlo dobře.
A co považujete za nejlepší bod této oslavy?
Nejlepší byla určitě Lucerna, protože to je a pořád bude kultovní prostor. Když se ti ji podaří vyprodat, tak je to prostě…, tak je to něco. Ten koncert byl velice milý a zároveň tam lítala vzduchem brutální energie. Tam bylo opravdu cítit, že přišli naši lidi. Hodně jich přijelo i z jiných měst a mělo to úplně neskutečnou atmosféru. Byl to opravdu hodně dobrý koncert.
Nepřemýšleli jste už o tom, co vás asi tak dalších dvacet let čeká?
To jsem teda radši ani nepřemýšlel. Asi ta druhá půlka (smích).
Co považujete za největší úspěch Vypsané Fixy?
Největší úspěch je asi ten, že to vůbec takhle všechno vydrželo, protože na nás ze začátku nikdo moc nesázel. Dobrý je taky to, že se ten náš příběh stále nějak vyvíjí a má to pro nás přirozeně čím dál víc hlubší hodnotu. S tím uběhlým časem už asi s jinými lidmi za celý život, mimo své rodiny, nenavážu takový intenzivní vztah a nezažiju s nimi to, co jsem zažil tady s těmito třemi blázny.
Cítíš ty sám, že jste se nějak herně za těch dvacet let posunuli?
Myslím si, že jsme se určitě dost technicky zlepšili – hrajeme mnohem lépe dohromady než na začátku. Teď jsem zrovna viděl nějaký naše raritní videa z konce devadesátých let a vůbec se nedivím těm lidem, kteří na nás nesázeli. Jenže my jsme vydrželi a díky tomu jsme se začali přirozeně zlepšovat.
A třeba žánrově? Vnímáte ty přidané prvky, které tam nyní jsou, na rozdíl od těch prvních nahrávek?
To gró je podle mě vždycky stejný. To poznáš u každé kapely. Když slyším třeba The Cure, tak je poznám za čtyři vteřiny. Když slyším Znouzectnost nebo Wohnouty, tak je taky hned poznám. To se ani moc vyvíjet nedá, ale myslím si, že jsme postupem času začali víc přemýšlet o tom nahrávacím procesu. Měníme místa, lidi, s kterými nahráváme, a vždycky se snažíme neopakovat chyby, který jsme udělali minule. Ale nikdy nedocílíš toho, aby to bylo tak, jak úplně chceš. Asi to ani nejde. Mejla, jakožto hlavní kytarista, hodně pracuje se svým kytarovým soundem, má spousty krabiček a vymýšlí, koumá nad tím a my tři se snažíme dělat ten základ. No a pak nás také každý pozná za čtyři vteřiny.
Jak taková vaše písnička vzniká?
Tak jsou takové dva základní způsoby. Buď novou písničku doma nahraju na španělku, anebo máme soustředění a tam jamujem, to pak nahrajeme a z toho vznikne písnička, na kterou se potom já snažím napsat text. Na další desku bych chtěl udělat hodně písniček, kde bych měl ty texty hotové už před tím, než pojedeme na to soustředění, protože takhle jsem do dělal dřív a přijde mi, že by nebylo špatný se k tomuhle modelu vrátit.
Nakolik tvoje texty vychází z knížek?
Právě, že vůbec ne tolik, jak se zdá. Tahle informace je z Wikipedie, ale je to trochu blbost. My máme třeba devadesát písniček a z toho jsou tak čtyři nebo pět písniček, v kterých se lehce mihne knížka, kterou jsem si zrovna přečetl. Ale možná ty texty vlastně fakt vychází z knížek díky tomu, že jsem jich prostě přečetl mraky.
Tak se rovnou zeptám, z čeho tu inspiraci bereš nejčastěji?
To je takové různé. Někdy zaslechneš nějakou větu, zažiješ nějakou situaci a tak ji jako rybář chytneš a začneš to rozvíjet. Někdy se ti něco stane a tobě připadá dobrý o tom něco napsat. Někdy se stane něco někomu jinému a tebe to zasáhne. Někdy třeba máš jenom chuť si jít něco nahrávat, protože v sobě máš přetlak a najednou vyskočí i text. Jindy zase stačí, když si jen řekneš, že něco napíšeš, ale to je asi to nejhorší – soustředíš se a někdy se nestane nic a někdy se něco objeví. Lítá to nahoře a někdy se to smiluje a přiletí to k tobě.
Konkrétně se tedy zeptám na dvě písničky, co mi teď vyskočí na paměti. Tou první je Čtyři slunce a druhá například Druhá půlka žárovky. Z čeho tyto dvě vycházely?
Čtyři slunce byla snad úplně nejjednodušeji napsaná píseň. Bohdan Sláma mi poslal scénář stejnojmenného filmu, já si ho přečetl, vzal kytaru a měl jsem to. A Druhá půlka žárovky byla zase taková věc, že ta hudba vznikla předtím a textový základ té písně vycházel z názvu, který jsem měl už strašně dlouho vymyšlený. Už si ani nepamatuju, jak vznikl. Pak jsem to dodělal do té podoby, kterou jsme nahráli před soustředěním k desce Fenomén. Točil jsem to doma furt dokola. Ta píseň je celkem šílená a já se dostal tím, že jsem to furt nosil ve sluchátkách, úplně do jiné dimenze. Nakonec jsem to ještě trochu přepisoval ve studiu.
Mimo Fixu hraješ ještě v kapele pro děti Mixle v Piksle. Jak to vzniklo a chystá se něco nového?
Teď jsme měli po delší době zkoušku, tak jsme hráli Pec nám spadla, Jede poštovský panáček a bylo to vtipný, a taky bylo cítit, že druhá deska je vždycky těžší. A to i v případě coververzí pro děti. Ta první nahrávka vznikla spontánně, teď už to je těžší. Mixle v Piksle vymyslel náš bubeník Pítrs. Jeli jsme k němu na chalupu, vzali si dva kámoše – Ondru a Lukáše z Pardubic, a tam jsme vymýšleli, co budeme hrát. Vždycky někdo řekl nějaký název, tak jsme to nějakým způsobem nahráli. A pak to najednou bylo. My jsme to následně ani nijak moc nepropagovali, ale i tak se to docela dobře rozjelo. Měli jsme hodně koncertů po školkách a po školách a teď už začíná být pomalu čas udělat to další album. Hlavně, že byla ta první zkouška – to je nejdůležitější krok k tomu začít nebo se na to vykašlat a zůstat kultem (smích).
Kašpárkovi v rohlíku vyšla nedávno nová deska. Co pro tebe tento projekt znamená?
Už je to pro mě taky hodnota. Služebně jsem tam už skoro nejstarší z těch zpěváků, co se tam mihli. I když teď s nimi moc nevystupuju, protože hrajeme s Fixou, ale mám to rád a vždycky když můžu, tak jedu. A myslím si, že je to dobrý projekt pro to, aby to pomáhalo změnit obecný vkus v této zemi. Po Kašpárkovi v rohlíku je tady ještě třeba Pískomil a teď i Mixle v Piksle. Je třeba dopřát malým dětem tenhle sound – takový ten rockový naturální zvuk a ne to, co slyší tady z většiny českých rádií. Je dost zoufalý, že tříletý děti ve světě poslouchají z éteru lepší riffy než místní základkáři. Oni to samozřejmě některý z nich prolomí a najdou si, co je baví, ale stejně je to škoda.
A myslel jsi na to, že by třeba po tom, co v dětství poslouchali Mixle v Piksle, přešli rovnou na Vypsanou Fixu?
No jasně. To je samozřejmě taková malá domů. Nikdo jiný to za nás neudělá (smích). Ne, myslel jsem to tak, že jediná šance, jak změnit to, že když jedu autem a projedu všechny rádiový stanice, je ta prostě ovlivnit dítě, který se posléze jednou stane tím dramaturgem. Je to prostě takový národní obrození – proto jsem v Kašpárkovi a hraju ve školce Skákal pes s bustrem.
Zpátky k Fixe. Kde je momentálně Vypsaná Fixa více doma? V San Piegu nebo v Praze?
Na to je poměrně jednoduchá odpověď. Vypsaná Fixa je doma jedině v San Piegu. A to i přes to, že já s Pítrsem bydlíme v Pardubicích, Mejla v Praze a Mejn v jižních Čechách.
Řekni mi něco o vašem dnešním koncertě a o turné, které nyní jedete.
Malostranská beseda je příjemný prostor a my jsme tu ještě nikdy koncert neměli. Naše manažerka nám to navrhovala už asi dva roky. Teď na to dozrál takový ten čas, kdy jsme si říkali, že bychom to tu mohli udělat. Jinak my vlastně žádný turné nejedeme. Ono to slovo je vůbec takový zavádějící v souvislosti s naší malou zemí. Podle mě tady kapely, buď jezdí po klubech, nebo jsou dva roky doma a pak dají větší prostory. Ale turné se jezdí po celým světě a je jedno jestli to jsou malý kluby, nebo haly.
Jak bys ty osobně pojmenoval styl, který hrajete?
My jsme tomu říkali různě. Na začátku jsme to pojmenovali jako pop-punk, ale pak to tak nějak vyhnilo a začalo nás to štvát. Teď bych spíš řekl, že je to takový hlasitý útočný rock‘n‘roll s občasným melancholickým přesahem.
Ty jsi to teď zmínil, já se na to chtěl už zeptat. Některé písničky jsou přeci jenom, jak říkáš ty, melancholické. Z čeho tyhle písničky vycházejí?
No přece z toho, že ti je smutno. Ale ono je spíše více veselých písniček, jak jsem teď zjistil. Dělal jsem na Deezeru takový playlist a zjistil jsem, že zase tolik těch smutných kapel není. Těch veselejších, tvrdších, ujetých nebo hlasitějších je víc. Ale přitom ti připadá, že těch smutných je určitě dost. Zvláštní.
Jak to bylo teda doopravdy s Mejnovým ‚‚odchodem‘‘?
Ty už jsi jako Honza Kalina ze Sto Zvířat, který si z nás dělal legraci, že to bylo celý promo (smích). Doopravdy to bylo tak, jak to bylo – Mejnovi, stejně jako každému někdy na téhle planetě, prostě došly baterky a on cítil, že musí něco změnit. Odstěhoval se z Prahy a nedovedl si představit, že bude dojíždět takové dálky na koncerty. Tak řekl, že končí. My jsme byli v prdeli, protože jsme za něj nemohli nikoho sehnat. On si odpočinul, nabral energii a tím pádem se na to mohl podívat z jiné strany. Když jsi vyřízený, tak to vidíš jinak, než když si dáš pauzu. Viděl nás, jak nemůžeme nikoho sehnat, vrátil se a my měli radost. Probrali jsme situaci a nastavili trochu jiný systém a pravidla. Dopadlo to dobře.
A funguje to s ním stejně jako před tím, nebo v těch vztazích po tom něco přeci jen zůstalo?
Teď je to právě lepší. Vždycky když se dostaneš dolů a zvládneš to, tak to ten vzduch pročistí a je to lepší. Neplánujeme to, že budeme fungovat dalších dvacet let, ale každý rok, kdy spolu budeme, hrát tak, jak jsme víceméně vznikli, bude lepší, než do toho dostávat něco nového.
Slyšel jsem, že s vámi měl hrát za Mejna i Michal Hrůza, je to pravda?
To je absolutní blbost! Michal Hrůza s námi někdy v roce 1998 jamoval na basu ve zkušebně a basák je to dobrý, ale myslím, že bychom s Hrůzičem spolu v kapele hrát určitě nemohli. Možná, že to je jen zmutovaná informace, protože za Mejna zaskakoval Aleš Zenkl, který právě hraje s Hrůzou na basu.
Já jsem tím chtěl směřovat k nějakému případnému společnému koncertu. Jako jste hráli třeba s Visacím Zámkem nebo Mňagou Ždorp. Nepadlo něco takového?
My jsme jich teď měli docela dost. Jak říkáš, hráli jsme s Visáčema, s Mňágou a na podzim pojedeme s Wohnoutama. S těma se asi tak kámošíme nejvíc, nejvíc se to tak k sobě i hodí. Tak vyrazíme s nimi.
A nepřemýšleli jste s kapelou Wohnout o nějaké společné písničce třeba?
Jo, teď se to řeší, co by se dalo udělat. Nějaký nápady padají, ale je na to čas. Chceme to udělat dobře, tak někdy tak v létě. Určitě se něco vymyslí.
Máte už nějaký materiál na další desku?
Já mám doma plný komp různých psychopatických demáčů, ale dohromady nemáme ještě vůbec nic. Ještě jsme to ani nezačali řešit. Ale pomalu se do toho pustíme. Chtěl bych teď napsat nějaké texty a pak se domluvit, kdy uděláme soustředění a z toho se to odvine.
Slyšel jsem, že tomu chcete dát minimálně tři roky. Platí to?
Bude záležet na tom, jak nám to půjde.
Nepřemýšleli jste o reedici starých písniček z EP a demo desek?
Přemýšleli jsme o tom, ale pak jsme si řekli, že to nejde zahrát tak, jako se to zahrálo tenkrát. Jinak děláš věci, když ti bylo dvacet a jinak pak ve třiceti. To prostě nejde. Takže ty nahrávky takhle asi necháme. Ale jde to samozřejmě nahrát jinak. Teď je to takové složité s těma CDčkama a nevíme, jak se to vůbec vyvine. Docházejí nám CDčka, která vycházela pod velkými firmami – Brutální všechno a Fenomén už není, Bestiálně šťastní či Krása nesmírná – tyhle všechny věci dochází. A vůbec nejde zařídit, aby se to dalo třeba dolisovat, protože ty firmy tady neexistují, nemají zastoupení, nereagují, nedá se s nimi domluvit. Takže teď už třeba někdo draží na Aukru CDčko Krásy nesmírný a borec přihazuje litr. Já jsem třeba teďka zjistil, že nemám Brutální všechno, tak mi ho sehnal kámoš Mára v nějakým zapadlým bazaru. Ještě mu za něj dlužím prachy.
Máš nějaký hudební tip na tuzemské scéně? Zaujalo tě v poslední době něco?
Z českých kapel? Nová deska kapely Znouzectnost je dobrá, tu teď hodně posloucháme v dodávce. Z nových kapel jsem zatím nic neobjevil. Vlastně jednu jo – byl jsem v našem městě na zkoušce kapely Dead Silver Z. Už se těším, až něco nahrají.
Co nyní čeká tebe a co Vypsanou Fixu?
Teď se jdu nazvučit a zahrajeme tady koncert. Pak pojedeme domů a zítra jedeme do Ostravy. V únoru máme docela hodně koncertů, což jsme v posledních letech nemívali, tak se na to docela těším. Budou to kluby, na který se na podzim nedostalo. A jak už jsem říkal – mám doma spoustu písniček, které čekají na texty. Za chvíli bude jaro, to mi to vždycky nejlíp jde.
