Na přelomu let 1977 a 1978 mohl opět Bruce Springsteen po roce nahrávat. Dosud tomu bránil soudní a osobní spor. Dokument The Promise poodhalil zákulisí sporu, nové desky i dlouho ztraceného hudebního materiálu. Ale proč se Springsteen soudil?
Bruce Springsteen v počátcích kariéry tak moc chtěl podepsat smlouvu, že až později si uvědomil, jak je nevýhodná. Přitom nešlo jen o to, že jeho manažer Mike Appel získal lví podíl, ale především bylo vyloučeno jakékoliv nahrávání bez něj coby producenta. V lednu 1976 se podle Maxe Weinberga (bubeníka Springsteenovy skupiny E-Street Band) naskytly okolnosti, které vedly k roztržkám mezi Brucem a Mikem. Bruce měl pocit, že jejich hudební vize se začínají příliš odlišovat, proto se rozhodl s Mikem přerušit své vztahy.
Dne 27. července 1976 podal Bruce Springsteen na Mikea Appela žalobu s tím, že jejich smlouva je umělecky i finančně nespravedlivá. Appel okamžitě podal protižalobu a Nejvyšší soud státu New York zakázal na dobu neurčitou Springsteenovi cokoliv nahrávat, pokud by se na tom nepodílel Appel jako spolupracovník.
Bruce Springsteen se o této smlouvě vyjádřil v dokumentu The Promise (2010): ,,Hlavním problémem zpočátku bylo, že jsme nemohli nahrávat, protože jsem byl podepsán u Mikeovy nahrávací společnosti a Mike v podstatě rozhodoval o všech náležitostech o tom, jak máme nahrávat. Byl jsem tak trochu jeho majetkem, ale to bylo vše. Nemohl jsem dělat všechna rozhodnutí sám, proto jsme nemohli jít do studia…”
Album Born to Run (1975) stále vedlo v hitparádách a skupina mohla vyjet na koncertní šňůru. Springsteen se v té době současně objevil na titulních stranách časopisů Time a Newsweek. Doba nepříjemného zákazu nahrávání byla ukončena v roce 1977 mimosoudním vyrovnáním. I když je téměř jisté, že Appelovi musela být vyplacena obrovská suma, skutečným vítězem sporu se stal Springsteen.
Appelova pověst byla sporem natolik poškozena, že už nikdy nepracoval v hudebním průmyslu na stejně vysoké úrovni. Springsteen mezitím vyspěl a získal zpět svobodu v nahrávání. On a jeho skupina E-Street Band nikdy nepřestali hrát. Nový materiál byl temnější, začal psát více z pohledu utlačovaných. Na další desce Darkness on the Edge of Town (1978) je to dobře znát.
Springsteen na tuto neblahou zkušenost vzpomíná takto: ,,Pokud nemám jít do studia, nepůjdu tam. Nechci jít podle pravidel někoho jiného… Hráli jsme živě, přežili jsme koncertováním, hráli jsme nejlíp, jak jsme dovedli, bylo to ale velmi, velmi obtížné. Můžete přijít o práva na hudbu, možnost nahrávat, přijít ke ztrátě vlastnictví svých písní, ale nemůžete ztratit tu věc, tu věc, která ve vás je.“