Poctivý severský metal naplnil v sobotu 15. března prostory pražského klubu Rock Café a účastníkům sebral dech. Doslova.
Jako by i počasí chtělo dotvářet atmosféru chystané události, deštivý podvečer mne doprovázel na mou první návštěvu pražského Rock Café. Přesně o slibované 20. hodině začala hrát předkapela, a to doom metaloví HAMFERD z Faerských ostrovů (leží mezi Islandem a Norskem). Členové nastoupili k mému překvapení pěkně v oblecích a spustili svou první zádumčivou píseň. Ačkoliv rozhodně nepatřím mezi posluchače tohoto stylu, musím přiznat, že jsem zůstala jako přimražená. Nevím, jakou částí k tomuto ochromení přispělo útlé, nízké a tmavé prostředí klubu a těsná blízkost hudebníků (či požitý alkohol). Temný dunivý kytarový začátek střídaly pomalu a vysoko zpívané melodie. Skladby byly dlouhé a už u té třetí pro mne byly dost monotónní, ale svůj efekt měly a spolu s vyváženým laděním uplynul pro ně vyhrazený čas celkem dobře. I přítomní vypadali s touto částí celkem spokojení.
Po dlouhé technické a občerstvovací pauze konečně přišla hlavní hvězda, opět podle časového plánu. Finskou návštěvu už přivítal zcela zaplněný klub.
Spustili zpříkra kouskem Shades of Gray z nového alba Circle, k jehož propagaci vlastně celé koncertní turné slouží. Ihned začali také zkušeně komunikovat s publikem a dožadovat se jeho aktivity a podpory. Svou odezvu tedy rozhodně dostali. Asi sem nestála na zrovna posluchačsky nejstrategičtějším místě, ale cítila jsem patrné, nepříjemné a zbytečné přezvučení, což mě oproti lépe znějící předkapele docela zklamalo. Zato na výhled jsem si stěžovat nemohla. Charismatický dlouhovlasý dredatý a zcela potetovaný zpěvák Tomi mistrně ovládal pódium. I druhý song byl z tohoto alba, tentokrát mnohem jemnější a poetičtější Narrow Path. Ačkoliv písně z Circle tvořily asi třetinu vystoupení, nezapomněli Amorphis ani na svou starší tvorbu. Moje nejoblíbenější deska, Skyforger, byla zastoupena hned v úvodu písněmi Sampo a Silver Bride. Zapomenout nemohli ani na jednu z nejstarších, a to My Kantele s krásným kytarovým intrem.
V druhém bloku zazněl opět kousek z novinky, Nightbird’s Song, kytarový The Smoke nebo temný Into Hiding. Závěr vytvořil hvězdný trojlístek, tedy melancholická Sky Is Mine, koncertně trochu níže posazená, starý Black Winter Day a z novějších House of Sleep, vše vydatně podpořeno zpěvem a nadšením přítomných. A máme to, konec a odchod. Nespokojenosti fanoušků nebo jiných aktuálních reakcí jsem si všimnout nestihla, protože místnost už hezkou řádku minut postrádala vzduch nezbytný pro pohodové trávení vyposlouchaného, a proto jsem i já rychle zamířila blíž k jeho zdroji.
Kromě doslova páru rodin s nezletilými dětmi byl nabitý klub obsazen spíš mužským osazenstvem, kteréžto své občanské průkazy již pár let vlastní. Nejen z toho bylo patrno, že Amorphis jsou na scéně už od roku 1990 a mají své dlouholeté fanoušky. Ti se zde totiž kvůli koncertu sjeli z celé republiky, od Domažlic po Havířov, a zcela jistě si i tentokrát přišli na své. Atmosféra koncertu byla plná své vlastní energie. Nebyla to žádná mladistvá hýřivost, spíš kvalitní a profesionální produkce, vzhledem k teplotě a složení vzduchu o to náročnější. S tím vším považuji svůj klubový zážitek za hodnotný a určitě si jej ráda zopakuju.
