Polské kvarteto jménem Belzebong patří k těm nejzásadnějším kapelám ve světě poněkud minimalistického a psychedelicky podmanivého stoner metalu. Skupina ve čtvrtek 28. září v Modré Vopici se vší parádou odstartovala svou evropskou tour a nechyběla ani mladá lokální předkapela Chandra, která rostoucí publikum okouzlila svým depresivním post-metalem.
První kapela, která na Svatého Václava zahrála v žižkovské Modré Vopici, nese jméno Chandra a pochází napůl z Kolína a z Kutné Hory. Čtveřice šikovných muzikantů si libuje v nápaditých post-metalových plochách, v nichž se až na dřeň odráží jejich nejniternější emoce. Na koncertě se od pohledu muzikantsky sevřená kapela blýskla se svým soudržným setem, jenž byl vlastně obsahem její debutové EP desky. Každý tón měl své pevné místo v podmanivých kompozicích, kde bylo dost místa jak pro sugestivní kytarové motivy, tak pro vybraný smysl pro dynamiku a stupňování napětí. Atmosféru pak jedině podtrhly nejen záplavy rudé mlhy, ale také (a především) dva skvěle se doplňující vokály. Propracovanými a emočně drásavými skladbami kapela ve zkratce všechny jedině navnadila na svou budoucí činnost.
Čtěte také: Cult of Luna s Russian Circles nacpali Roxy až ke stropu mohutným post-metalem
S kultovními polskými Belzebong na scénu přišlo to nejryzejší psychedelické ovzduší s vybroušenými instrumentálními skladbami. Důrazné sabbatí rytmy žižkovským klubem otřásaly od základů a všichni přítomní se poctivou hodinu nechali unášet pohlcujícími vlnami mohutného zvuku. Čarodějná temnota byla bezpochyby nedílnou součástí hudebního výrazu kapely, přesto (či proto) se náladotvornost posunula spíše k bezstarostnému uvolnění. Posluchači hltali jednotlivé hudební linky, které si odpovídaly bezmála v bratrském smyslu. Hutná baskytara dunila a plnila prostor jako pomyslné bahno a obě kytary zurčily ve spletitých a zároveň smysluplných vyhrávkách či táhlých, doomových riffech. Dlužno podotknout, že vokál kapele nechyběl ani na vteřinu – výkony muzikantů bohatě stačily k plnohodnotnému posluchačskému zážitku samy o sobě. Všechno zmíněné vyniklo zejména ve skladbě The Bong of Eternal Stench, která dlouhodobě patří v repertoáru skupiny k těm vůbec nejoblíbenějším. Set byl však co do kvality více než vyrovnaný a pro Belzebong znamenal vcelku bezchybný a vydařený začátek evropské tour.
