Pohlazení na duši a splynutí s muzikou přinesl návštěvníkům Flédy středeční koncert Lenky Dusilové s kapelou Baromantika, který krásně poklidně zakončil nejkratší měsíc v roce a umožnil divákům na chvíli zcela zapomenout na všechny problémy a stresy pozemského života. Z pozitivní atmosféry publikum nevytrhlo ani to, že se Lence nepovedla napoprvé zahrát jedna vyhrávka.
Poslední únorový den přinesl nejen mráz, ale i koncert držitelky několika výročních hudebních cen Anděl, Lenky Dusilové s její indie popovou kapelou Baromantika. Harmonické spojení těchto muzikantů přineslo nezapomenutelný zážitek brněnskému publiku jenž se mohlo napojit na vlny podmanivých melodií společně s Lenkou a zbytkem kapely a nechat se s nimi unášet.
Fotoreport: Lenka Dusilová a Baromantika, 28.2.2018, Fléda, Brno
Na začátek koncertu si museli návštěvníci sice asi deset minut počkat, o to větší ale bylo nadšení, když se pódium začalo konečně zaplňovat. Přišel potlesk a pak hrobové ticho napjatě čekajících fanoušků na to, až se kapela připraví a rozezní se klávesy prvními tóny skladby Takafei. Už touto první písní se nechala na stoličce sedící Lenka plně unášet, prožívala každý takt a působila něžně a živelně zároveň, stejně jako její hudba.
Na stoličce ale celý večer jen tak neproseděla. Střídala na ní kytary nebo z ní úplně vstala a ovládala třeba loop machine, tedy přístroj, který nahrával její hlas a pouštěl ho ve smyčkách jako podkres. Lenka vlastně ovládala celý večer. I během hry na kytaru pořad pohybovala různými hejblátky rukou nebo nohou, rukou také gestikulovala směrem ke kapele, aby byli stoprocentně sehraní. A to taky byli. Klávesistka a klávesista působili, jako by byli myšlenkově propojení a stejně tak i zbytek skupiny.
Během večera zazněly skladby z alba V hodině smrti, jako například hned ta úvodní nebo Tětiva. A nezapomnělo se ani na album Baromantika, ze kterého pochází asi nejznámější skladba Baromantická, ale také písně jako Brother, Smiluje nebo třeba Valerie, které taky na Flédě zazněly.
Lenka byla zabraná do hraní a do zpívání víc než do mluvení, což taky komentovala slovy: „Nevadí vám, že nic nevyprávím?“ Odpovědí byl smích, protože Lenka i celá Baromantika pověděli hudbou mnohem víc, než by se dalo říci slovy.
Po pohádkovém klávesovém úvodu písně Luna narušilo celovečerní harmonii Lenčino zaváhání při vybrnkávání melodie. Najednou přestala hrát, protože nevěděla, jak dál, nenechala se ale vykolejit a zkusila to znovu. Zase se to nepovedlo, ale nikoho v sále to nevykolejilo. Bylo to spíše takové úsměvné zpestření a když se melodie Lence konečně podařila zahrát, sklidila velký aplaus, pochopení a obdiv od fanoušku, kteří jí toto zaškobrtnutí ani trochu neměli za zlé. A proč by taky měli?
Celý večer jinak proběhl naprosto hladce bez zaváhání, se skvělými muzikantskými výkony a ne zcela běžnými hudebními nástroji jako je ukulele nebo láhev od piva. Bylo vidět, že si to kapela užila, a tak si to mohlo naplno užít i brněnské publikum.
