Pražská Lucerna včera měla možnost být svědkem pozornosti hodného úkazu. Chtělo by se říct hudebního, ale zůstaňme raději u prostého slova úkaz. Do Česka již pošesté zavítal Marilyn Manson a ani tentokrát nezklamal. Průser střídal průser.
Svědkem kulturní sebevraždy byla vyprodaná Lucerna. Ta se zalidnila do posledního místa už krátce před osmou hodinou. Skladbou publika nepřekvapila – v personálním složení klasicky převládali fanoušci rádoby temna, doplnění omladinou, co několikrát zaspala dobu, hledači ztraceného času a zástupy jmen z guestlistu. Po hořkých zkušenostech z posledních vystoupení bývalé megastar, nejen zde v Čechách, zřejmě nikdo z příchozích nevěřil, že se budou v Lucerně dít nějaké zázraky. Optimističtější část z nich přesto setrvávala v očekávání koncertního zážitku, který by se se dal označit přinejmenším za průměrný, důstojný,.. zkrátka takový, kvůli kterému si nemusíte vyčítat investici v podobě téměř čtyřciferné částky a drahocenného času. Růžové vyhlídky bohužel neměly šanci se udržet dlouho. Fakt, že se publikum bude muset rozloučit s veškerými iluzemi, se stal nezvratným již po úvodních minutách koncertu.
Unavený provokatér bezostyšně vyrobil takový debakl, jaký může trumfnout snad jen on sám. V jednotlivostech by průběh večera vystačil na tlustou sbírku humorných povídek nebo kreslených vtipů. Těžko popisovat. Poměrně přesnou představu o něm mohou mít účastníci některé z jeho posledních zastávek v Česku. Památný fail z Brna sice asi zůstane nepřekonán, daleko k němu ale včera nebylo. Když se cirka před deseti a více lety (rozuměj před The Golden Age of Grotesque včetně) hádal osud Marilyna Mansona, asi nikdo by se nevsadil, že jeho image a tvůrčí osobnost bude zrát jako víno. Na druhou stranu málokdo ve svých prognózách šel tak daleko, aby věštil frašku galaktických rozměrů. Pravda je však nemilosrdná. Samozvaná ikona přišla o hlas i o tvář, a to v doslovném i přeneseném slova smyslu. Pro pamětníky jeho nejlepší éry šlo o další bolestné stvrzení toho, co se už nějakou dobu ví. Nekritičtí obdivovatelé si pod nánosem makeupu brblali wtf, ale svým způsobem jim to asi bylo jedno. Každopádně fanoušci nefanoušci, poselství včerejšího večera je jednoznačné – Marilyn Manson je definitivně odkecanej, slyšela to celá Lucerna!
Čtyři kamiony aparatury přistavené před pasáží nepomohly k tomu, aby se podařilo show povýšit na víc než tristní karaoke. Nejenom, ale zejména vlivem hlasové indispozice hlavního pachatele zla se celý setlist slil do jednoho velkého zoufalství, ze kterého nevybočovaly ani ty nejspolehlivější hity ze zlatého fondu. A že se jich oprašovalo požehnaně – zazněly zásadní singly z klenotů Mechanical Animals, Holly Woodu, něco málo ze starších i novějších desek, ale holt smůla. Kde nic není, ani… znáte to! Kytarový balast, změť vazbení, silou chabé vůle odkroucené songy,… toť Marilyn Manson roku 2014. Jeden aby zapojil hodně fantazie k identifikaci toho, o co se zrovna snažil, a tak smutným paradoxem nakonec bylo, že o nejsvětlejší momenty večera se postaraly vypůjčené fláky Sweet Dreams a Personal Jesus.
Pokud jde o mansonovce, pochvalu zaslouží snad jen ta okolnost, že hrací délku pánové pojali rozumně a moc ji nepřeháněli. S určitým nadhledem lze pozitivně kvitovat volbu předkapely, ale to je asi tak všechno. Britští New City Kings na první poslech znějí jako bezpáteřní emo slaďárna. Strach z pubertální vyrážky způsobené opakovaným poslechem se však ukázal být naštěstí přehnaný. Když se přenesete přes slabé nervy drásající stejnorodost, zjistíte, že máte před sebou poměrně funkční a sympatický boyband, který při troše štěstí neupadne v regionální zapomnění, alespoň v teenage věkové kategorii. Jistou naději na vzestup jim nelze upřít. Říct to samé o přesluhujícím Marilynu Mansonovi se bohužel nedá… Takže pokud jste kvůli Lucerně prokaučovali letošní pozorování Perseidů, nemusíte z toho být přešlí. Minimálně jednu hvězdu jste padat zaručeně viděli. Nepadala sice z velké výšky a její neřízený pád jste mohli pozorovat už mnohem dříve, ale kdoví, zkuste si něco přát, třeba to vyjde!
