Vystoupení BADBADNOTGOOD utopilo Divadlo Archa v jazzovém transu

BADBADNOTGOOD | Foto: Jan Tran, MonsterMusic

Málo světla, málo slov, ale požehnaně vyšperkovaný zvuk pohlcující každý roh koncertního sálu. Trojice z Kanady BADBADNOTGOOD si 16. srpna 2022 střihla českou premiéru.

Za jménem BADBADNOTGOOD se skrývají basista Chester Hansen, saxofonista Leland Whitty a bubeník Alexander Sowinski spolu s tvorbou, která dostává mnoho nálepek od psychedelie po instrumentální hip hop. Řádné jazzové vzdělání a sdílená láska k hip hopu, díky kterým se dala partička dohromady, splétá kapele resumé mistrně vyprodukovaného tracků a kolaborací s jmény průmyslu jako Tyler, The Creator, Daniel Caesar, nebo Kendrick Lamar. Český fajnšmekr dostal včera večer šanci zažít, jak BADBADNOTGOOD s těmito vysokými očekáváními nakládá.

Fotoreport: BADBADNOTGOOD a God and Eve, 17. 8. 2022, Divadlo Archa, Praha

Koncert se odehrál v pražském Divadle Archa. Ačkoliv jsou prostory divadla ke koncertním účelům využívány již déle, v poslední době se zřejmě pořadatelům zdá perspektivnější a počet hudebních akcích na tomto místě zdánlivě roste. Výhodou je jistě příjemná velikost pro komorněji navštěvované koncerty a příjemná kvalita zvuku, které se sál těší.

Předskokanem a tedy zahajovatelem večera bylo slovenské duo God and Eve za podpory své tříhlavé kapely. Bylo jistě nutnou podmínkou, že večer musí otevřít uskupení podobného kalibru a schopností jako samotní BADBADNOTGOOD a v tomto ohledu se pořadatel Fource s God and Eve trefil naprosto přesně. Okolo čtyřiceti minut Richard Grimm a Eva Sajanová oslňovali rychle se plnící prostor nečekanými hudebními zvraty, změnami tempa, skvělými vokály ze strany Sajanové a hravostí, na kterou bylo radost pohledět, aniž by ubírala divákovi přesvědčení, že to vystupující berou vážně. Jediná okolnost, která hudbě jemně ubrala na kvalitě, byla hlasitost bicích, které výrazně a často téměř dočista přehlušovaly ostatní nástroje i zpěv.

Hodiny odbily devátou a s tím čas na hlavní chod večera. BADBADNOTGOOD přišli za doprovodu koncertního klávesisty Felixe Foxe do potemnělých světel připravených na propracované projekce a v intimním šeru hudebníci zůstali po celou dobu více než devadesátiminutového vystoupení. Čtyři umělci byli postaveni v poněkud netradičním rozložení s klávesami a bicími po stranách čelem k sobě. Jelikož basista a saxofonista stáli uprostřed mezi nimi, měli na sebe skvělý výhled, ale dobře si je mohli prohlédnout i všichni diváci – každý hudebník měl na stage svůj netříštěný prostor, který mohl využít podle svého.

Čtěte také: King Gizzard poprvé v Praze: V Divadle Archa otevřeli bránu do psychedelického nebe

Je naprosto příjemnou samozřejmostí, že po hudební stránce nebylo možné zaznamenat jediné škobrtnutí. Každý nástroj byl vyvážen a byl rovnoprávným společníkem na hudební niti, kapela výborně pracovala s různými hlasitostmi a rozvíjená melodická témata postupně pohltila celý sál. Ačkoliv se na začátku publikum osmělovalo pomalu, ke konci koncertu se vlnil celý sál, podobně jako vlnky na jedné z melancholických projekcí. Mezi vizuálním doprovodem bylo i několik sestříhaných filmů, které kapela sama natočila na šestnáctimilimetrový film.

Z bravurní hudby, skvělé projekce a intimní atmosféry ztlumených světel vykrystalizovala aura emotivního soundtracku osmdesátkového road movie. Do hraní umělci slovem moc nevstupovali, když však bubeník Sowinski mezi skladbami promluvil, jeho příjemné naladění a vděk ještě tučněji podtrhli kladné rozpoložení celého obecenstva. Při pohledu z galerie bylo zřetelně vidět, že touha po opravdovém hudebním zážitku nemizí a hoří dál u všech generací.


Napište komentář

Kateřina Fuková
O Kateřina Fuková 338 Článků
Mám spoustu kamarádů, co sní o životě na pódiu, ať už chtějí hrát svoje písničky, nebo číst svou poezii. Já bych však nic nevyměnila za to být na té druhé straně, pod pódiem, nebo se sluchátky v uších, všemi smysly nasávajíc tu božskou atmosféru a to, že se o ty pocity pak mohu i s někým podělit, je tou nejsladší třešničkou na dortu.