Kodaline: Vyhodit někoho z kapely je jako rozchod krát sto

Kodaline - Grape Festival 2018 | Foto: Marie Veselá, MonsterMusic

Čtyři sympaťáci z malého městečka na irském ostrově, co hrajou indie a pop. Frontman Steve Garrigan a bubeník Vincent May nám na slovenském festivalu Grape prozradili co poslouchají, co je pro ně na turné náročné a spoustu dalšího.

Kapela Kodaline stojí před vydáním třetího alba. Autoři hitů All I Want nebo Brother si svou popularitu nasbírali i díky svým písním v seriálech a filmech, jako The Fault in our Stars, The Vampire Diaries nebo Love, Rosie, nyní však obráží svět jako samostatné hvězdy. Jaké jim jejich život dává zkušenosti? 

Vaše nové album Politics of Living už skoro klepe na dveře, má vyjít 28. září, ale byla k němu dlouhá cesta. Datum bylo posunuto, odložili jste i turné, což je trochu jiný přístup, než jste měli k prvním dvěma deskám. Proč jste se rozhodli to tentokrát udělat jinak?

Steve: Největší rozdíl asi je, že jsme na chvilku přestali koncertovat. S dvěma předchozími alby jsme byli pořád na cestách a hudbu jsme psali v mezičase, tak jsme tomu teď chtěli dát víc klidu. Taky jsme se rozhodli nepracovat se stejnými lidmi jako doteď, což je na novém albu slyšet. Téměř každá skladba je produkována někým jiným, takže jsme měli šanci vystoupit z naší bubliny a ponořit se do něčeho nového.

Fotoreport: Grape Festival – Walter Schnitzelsson, PSH, Oh Wonder nebo Kodaline, 10. 8. 2018, Piešťany

Nejste kvůli tomu z vydání desky trochu nervózní, když je v tom tolik energie a tvrdé práce?

Vincent: (smích) Naštěstí jsme si tu nervozitu odbyli vypuštěním singlů Follow Your Fire, Shed a Tear a Worth It, které byly naštěstí dobře přijaty, dokonce jsme díky nim získali nějaké nové fanoušky. Teď už se jen těšíme, snad si tam každý něco najde.

Pocházíte z východu Irska. Je pro vás důležité, že svou zemi reprezentujete na světové úrovni po boku jiných irských hvězd?

Steve: Určitě je to něco, na co jsme pyšní. Hozier, The Script i U2 jsou Irové a patřit k takovým velikánům je skvělé. Jsme rádi, že jsme se z tak malého ostrova dostali do světa. 

Vinny: Ne, že bychom na to mysleli aktivně, ale určitou odpovědnost a pýchu rozhodně cítíme. 

Život hudebníka není vždycky tak krásný, jak se zdá. Co je pro vás nejtěžší součástí?

Steve: To je moc dobrá otázka. Být na turné je skvělé, ale po roce každodenní práce je to už takové cizí. Kontakt s fanoušky není tak blízký a třeba si ani nemůžeme projít město, ve kterém hrajeme. Je to taková hořkosladká smyčka. 

Jako v americkém filmu Groundhog day? (smích)

Vinny: (smích) To jsem chtěl zrovna říct! 

A co je naopak to nejkrásnější na vaší kariéře?

Steve: Když si fanoušci zpívají naše písničky. Někdy třeba nějakou napíšeme a nejsme si jí jistí, ale pak ji hrajeme na živo a lidé vypadají šťastně. To je skvělý pocit.

Půlka kapely už má manželku. Jak to zvládáte spojit s pracovními povinnostmi?

Vinny: To bude asi otázka pro mě. S manželkou spolu jsme už jedenáct let a je mi velkou podporou, takže mi v cestě nebrání. Naštěstí si můžeme dovolit ji posadit na letadlo a nechat ji za námi přiletět. Taky je v dnešní době extrémně jednoduché se spojit po internetu, což samozřejmě pomáhá. 

Steve: Představ si, že by internet nebyl. 

Vinny: Ja vím. Jak to zvládali předtím, to vážně nechápu. My se vidíme přinejhorším jednou za pět týdnů. 

Už je to dlouhá doba, ale na počátku existence jste mívali jiného basáka, Conora Linnanea. Vždycky mě zajímalo, jestli se i po takové době dokáže kapela s bývalými členy udržet v nějakém kontaktu. Popovídáte si čas od času?

Steve: Wow, na to se nás ještě nikdo nikdy nezeptal. Když jsme kapelu rozjíždeli, byli jsme ještě ve škole. V nějaké chvíli jsme to ale chtěli začít brát vážně a Conor do toho nebyl úplně zapálený, měl práci na plný úvazek a nějak to vyprchalo. Vyhodili jsme třeba i tady Vinnyho, protože byl v moc kapelách, ale nějak jsme si k sobě, narozdíl od Conora, našli cestu zpátky. Museli jsme ho pak „oficiálně” vyhodit, což bylo opravdu hrozné, jedna z nejtěžších věcí v mém životě. Cítili jsme se jako po špatném rozchodu, stokrát vynásobeném. Jsme z malého města, takže se čas od času potkáme a rád bych si s ním popovídal, ale ani nevím, kde začít.

Dobře, to mě moc mrzí. Tak se pojďme radši přesunout k něčemu lehčímu. Co je vaše nejoblíbenější místo na zemi?

Vinny: Musím říct, že domov. Když jsme začínali vydávat hudbu, chtěli jsme expandovat do celého světa, pryč z Irska, ale jestli nás cestování a koncertování něco naučilo, tak cenit si toho, odkud pocházíme. 

Steve: Moje oblíbená místa se mění, ale Vinny má s tím domovem určitě pravdu. 

Čtěte také: Grape Festival zahájili melancholičtí Oh Wonder a Kodaline 

Kdy jste přijeli sem na Grape? Měli jste, či budete mít šanci se tu trochu porozhlédnout?

Vinny: Přiletěli jsme včera a je tu šílené vedro. (smích)

Steve: To teda, z hotelu jsem vylezl na tři minuty a hned jsem se vrátil ke klimatizaci.

Vinny: Festivalový park ale vypadá dost zajímavě, i ten line-up tu je skvělý, tak jsme rádi, že jsme toho součástí.

Steve: Bohužel už zítra hrajeme zase v Rumunsku, tak musíme hned po show spát. 

A na závěr, co vám ve volném čase hraje do sluchátek?

Steve: Já se snažím trochu objevovat, takže si na Spotify pouštím playlist New Music Friday, vždycky tam najdu něco, co se mi líbí. 

Vinny: Já hodně fandím hip hopu a rapu, takže si jedu hodně Drakea a Post Malona.

Steve: Jo, Post Malone je boží. Myslím, že jeho beerbongs & bentleys je poslední dobou mé nejoblíbenější album. 

Tak jo, děkuji moc, těším se na koncert, snad vám nebude pršet. 

Vinny: Taky děkujeme, doufám, že všichni nezmokneme.

Steve: Díky. 


Napište komentář

Kateřina Fuková
O Kateřina Fuková 201 Článků
Psát o hudbě pro mě je naprosto ideální příležitost, jak se zas o kousek přiblížit k něčemu, co je pro mě zkrátka celý můj život. Těžko si představím cestu autobusem bez sluchátek, týden bez zpívání a největší radost mi udělá, když někoho překvapí, že se v hudbě docela i vyznám.