Ozzy Osbourne je bezpochyby jednou z nejsledovanějších osobností rockového světa. Jeho skladby a šílené úlety z koncertů se staly legendárními. Protože se kvapem blíží jeho koncert v Praze, nebylo by špatné si je před jeho vypuknutím připomenout. Pojďme se tedy společně podívat, kterými svými skutky se tento mohykán nesmazatelně vryl do paměti lidí.
Ozzy a jeho legendární úlety
Padesát let strávených na pódiu. To je doba, za kterou se člověk zákonitě musí prohřešit proti pravidlům panujícím ve společnosti. Legendární zpěvák a průkopník heavy metalu Ozzy Osbourne ovšem rozhodně nepatří k těm, co by se snažili celý život prožít s čistým štítem. Tento bouřlivák a potížista se vždy snažil žít absolutně nezřízeným životem, který tehdejší i současná společnost zakazovala a do dneška zakazuje. A rozhodně má proč.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 10 slavných hudebníků, kteří si zahráli v reklamách
Jeho úlety z koncertů a příhody ze zákulisí i mimo něj stále slouží jako výživné náměty v debatách mnoha muzikantů a hudebních fanoušků. Nejznámější story, která se k Ozzymu váže, je ta, kdy ukousl během koncertu hlavu netopýrovi. Stalo se tak v roce 1982 v Des Moines v americké Iowě. Ale na Ozzyho obranu – myslel si, že netopýr, který se náhle objevil na pódiu, není živý, ale z gumy.
Za celý incident se následně všem fanouškům omluvil. Mezi další známé storky, kterých je nespočet, patří ta, kdy po nadměrné konzumaci koksu zapomněl, jak se zapíná konvice na kávu. Podíval se do telefonu a vytočil číslo. Z druhé strany se ozval Robert Plant a Ozzy na něj spustil: „Ty kámo, nevíš, jak se zapíná konvice na kávu, chtěl bych si uvařit kafe?“ Ozzy je holt prostě Ozzy.
Muž tří tváři aneb Písně, jimiž si podmanil svět
Přes všechny excesy a úlety dokázal, že na trůn rocku patří. Nyní by bylo slušné napsat, proč tomu tak vlastně je. Jeho tvorbou, která by se dala rozdělit do tří absolutně protichůdných částí (působení v Black Sabbath, popovější část jeho sólové dráhy, spolupráce se Zakkem Wildem), dokázal oslovit jak ortodoxní rockery, tak masové publikum. Dá se říci, že byl vždy ve správnou dobu na správném místě a měl „čich“ na to, co lidé chtějí.
Exkurz do industriálního Birminghamu
V tvorbě Black Sabbath působil na fanoušky hororovou atmosférou a hudebními postupy, které byly ještě v nedávné minulosti hojně využívány. Ne však v oblasti populární hudby, ale spíše ve vážné hudbě, z níž Black Sabbath hojně čerpali. Například ve skladbě Black Sabbath kytarista Tony Aiommi používá v úvodním riffu hudební prvek zvaný tritonus, jenž je mezi hudebníky znám jako diabolus in musica (ďábel v hudbě).
Dále se tam vyskytují trioly, které v daném kontextu skladby umocňují pocity pronásledování. Vyjma těchto prvků skladbami prostupuje Ozzyho přidušený zpěv, jenž jako by prosil o pomoc, či varoval okolí. Pokud by vás zaujala tato Ozzyho tvůrčí etapa, doporučuji přečíst si knihu Rat Salad, v níž se autor Paul Wilkinson obsáhle rozepisuje o možných analyzovatelných jevech v tvorbě kapely Black Sabbath, jejíž nedílnou součástí v té době Ozzy byl.
Osmdesátkové sólo a příspěvek světovým hitparádám
Jeho sólová tvorba je ovšem o něčem jiném. V minulých dekádách byly písně skládány v o poznání líbivějším hávu. Například Dreamer či Mama I’m Coming Home. Tyto dva songy by se daly zařadit mezi díla, kterými si vydobyl věčnou slávu a rotaci v rádiích. O Dreamer Osbourne prohlásil, že je jakousi jeho vlastní verzí písně Imagine. O druhé písni by se slušelo říci, že ji napsal Ozzyho velký kamarád Lemmy Kilmister. Dával mu ji se slovy: „Ke mně se nehodí, ale tobě by mohla sednout.“
Současnosti vévodící hutný sound
Poslední část Ozzyho tvorby můžeme nazvat tvůrčí symbiózou se Zakkem Wyldem. Tato spolupráce vedla v minulých dvou dekádách k zajímavému souznění heavy metalu a stone rocku. S jistotou se dá říci, že se Ozzy vrací ke svým kořenům. Songy jako No More Tears či Let Me Hear Your Scream jsou na demonstraci této myšlenky asi nejvhodnější. Návrat k hutnému zvuku a hororovému stylu je tím, co se od něj očekává. Přeci jenom, Ozzy je prvotním pánem temnot a tím by také měl zůstat, nebo ne?