TIP REDAKCE: Mayhem od (sebe)vražedných počátků až po nové album. Nejšílenější příběh hudební historie

Dead (vlevo) a Euronymous (vpravo) z Mayhem
Dead (vlevo) a Euronymous (vpravo) z Mayhem | Zdroj: Until the Light Takes Us

Historie hudebního průmyslu pamatuje na nespočet příběhů, nad kterými běžný člověk jen trne. Většina z nich se sice stala na druhé straně Atlantského oceánu, za tím snad úplně nejšílenějším příběhem se ale stačí vypravit o něco blíže – na sever do norského Osla. Právě tam totiž v polovině 80. let vznikla kapela Mayhem, jež se následně zasloužila o definici krví prolitého hudebního žánru v současnosti známého jako norský black metal.

Když v roce 1984 kytarista Øystein Aarseth, později známý jako Euronymous, a baskytarista Jørn Stubberud alias Necrobutcher založili kapelu Mayhem, těžko mohli tušit, jak moc a především z jakého důvodu se kapela stane legendární. Z formace hrající covery svých idolů jako Venom či Parabellum se postupně stalo žádané jméno na norské hudební scéně, skupina v roce 1987 dokonce nahrála EP Deathcrush a až do odchodu zpěváka Maniaca prožívala příběh běžné metalové kapely. Když si však poté Mayhem našli nového zpěváka, odstartovali tím nezastavitelnou sérii události, která z nich během následujících let udělala snad nejkontroverznější kapelu hudební historie. Novou personou za mikrofonem se s rokem 1988 stal norský zpěvák Per Ohlin. Zpěvák, kterému nic než smrt bližšího nebylo a jemuž snad nikdo neřekl jinak, než Dead.

Čtěte také: Déluge nebo Une Misère. Která další zajímavá jména nabídl Brutal Assault 2019?

Že se s Ohlinem na následující léta Mayhem nudit nebudou, to bylo jasné už z demo nahrávky, kterou členům kapely poslal v době, kdy se u nich ucházel o volné místo. Balíček, ve kterém nahrávka přišla, totiž krom jí samotné obsahoval i ukřižovanou myš.

Mladý Švéd posedlý smrtí tvořil dějiny Mayhem po následující tři roky. Vydal s nimi živou nahrávku Live in Leipzig a jejich koncerty díky němu nabraly na spádu, jaký do té doby ještě nikdo nikdy nezažil. Zahrabávání svého oblečení na několik dnů pod zem, aby bylo shnilé jako od mrtvoly, rozmisťování ovčích a prasečích hlav po stagi nebo nošení corpse paintu na pódiu i mimo něj, to byly jen některé těžko uvěřitelné děje, které byly během jejich vystoupení na denním pořádku.

Právě corpse paint, tedy make-up nastylovaný tak, aby s ním člověk co nejvěrněji připomínal mrtvolu, se brzy i díky Ohlinovi stal pro black-metal ikonickým. „S make-upem, co v té době používali Kiss nebo Alice Cooper, to nemělo nic společného. Dead chtěl doopravdy vypadat jako mrtvola. Nedělal to, jen aby vypadal cool,“ popsal později Ohlinův zvyk baskytarista Necrobutcher. Podle bubeníka Jana Axela Blomberga alias Hellhammera byl Dead vůbec „prvním black metalovým hudebníkem, který používal corpse paint.“

Když se kapela v roce 1990 společně přestěhovala do domku nedaleko Osla, soužití Deada a zakládajícího kytaristy Euronymouse představovalo další pozoruhodnou kapitolu příběhu Mayhem. Dle výpovědi Varga Vikerense, pozdějšího člena kapely a zároveň jedné z nejproslulejších postav norského black metalu, se tato dvojice dokonce i vzájemně pobodala. A například když mezi nimi jednu noc došlo ke konfliktu ohledně experimentování se syntetizátory, Dead se rozhodl jít spát do nedalekého lesa, na což Euronymous reagoval tím, že vyšel v noci ven a začal brokovnicí střílet do vzduchu. Mimochodem právě hojné vlastnictví zbraní, ať už střelných či jiných, často kvůli hraničním kontrolám kapele komplikovalo cesty na koncerty v zahraničí, jak ve svých pamětech z roku 2016 vzpomínal Necrobutcher.

Čtěte také: TIP REDAKCE: Ve světě extrémního metalu. 5 alb, které přinesl rok 2018

8. dubna 1991 byl Dead ve zmíněném domku nalezen mrtvý. Prostřelil si hlavu brokovnicí, předcházejíc tomu se ještě kapele v krátkém dopise předem omluvil za krví způsobený nepořádek. Jako první jeho mrtvé tělo objevil právě Euronymous, ten však ještě předtím, než zkontaktoval zbytek kapely či příslušné orgány, odběhl do obchodu pro fotoaparát a celou scenerii si vyfotil. Jedna z těchto fotografií pak byla použita jako cover živého alba Dawn of the Black Hearts. Euronymous si navíc části Ohlinovy roztříštěné lebky uchoval jako ozdobu na náhrdelníky, které pak rozdával jako dary vybraným členům black metalové scény.

V reakci na Euronymousovo počínání opustil kapelu zakládající člen a baskytarista Necrobutcher, jenž byl následně nahrazen Vargem Vikerensem z projektu Burzum, užívajíc umělecké jméno Count Grishnackh. Období Euronymouse a Vikerense, tedy léta 1992 až 1993, bylo neméně kontroverzní než předchozí roky. Kapela byla zapojena do vypalování křesťanských kostelů po celém Norsku a Vikerensovy projevy v médiích, kde se otevřeně ke žhářským útokům přiznával, nenechaly reakci dlouho čekat.

Právě zvýšená pozornost médií a policie, která postupně dělala z Mayhem nepřátele číslo 1 celého Norska, brzy vyústila ve spor mezi Vikerensem a Euronymousem. Při jejich konfrontaci 10. srpna 1993 v kytaristově bytě v Oslu byl Euronymous ubodán Vikerensem 23 bodnými ranami – dvěma do hlavy, pěti do krku a šestnácti do zad. Důvod jejich počínání dosud zůstává nejasný, dle jedné verze šlo o vyvrcholení finančních sporů této dvojice, podle paměti Necrobutchera měly příčinou Vikerensova konání být výhružky smrtí, které od Euronymouse dostával. „Je ale rozdíl někomu posílat výhružky smrtí a někoho doopravdy zabít,“ poznamenal baskytarista, který se později i přiznal, že sám vraždu Euronymouse jednu dobu plánoval.

Varg Vikerens byl zatčen 19. srpna 1993 později odsouzen k 21 letům vězení, po 15 z nich byl za dobré chování propuštěn. Během policejní akce bylo tehdy u něj doma navíc nalezeno 150 kg výbušniny a 3000 kusů munice, údajně určené pro útok na Blitz House, anarchistickou a levicovou komunitu v Oslu. Podle článku Kevina Coogana z roku 1999 právě toto mělo být Vikerensovým důvodem k vraždě levicově smýšlejícího Euronymouse, který by něco takového prý nikdy neschválil. Sám Vikerens všechny tyto domněnky v roce 2009 popřel.

S odsouzením Vikerense a součastně s tím i kytaristy Blackthorna jako jeho komplice se Mayhem, vzhledem k faktu, že z pěti členů byl jeden zavražděn a dva ve vězení, rozpadli.

Na scénu se však vrátili už s rokem 1994, kdy se o oživení kapely zasloužili baskytarista Necrobutcher a bubeník Hellhammer. Ti jako zpěváka přizvali člena formace z druhé poloviny 80. let, Svena Erika Kristiansena alias Maniaca. Ač tato sestava, ještě ve společnosti s kytaristou Blasphemerem, už kontroverze z minulých let nedosahovala, zejména mezi norskou veřejnosti stále vzbuzovala řadu negativních emocí, mimo jiné i kvůli občasnému používání nacistických symbolů, kvůli čemuž byla kapela mnohdy obviňována z propagace nacismu.

Rozhovor: Kytarista Stringcreeper: Valpurt byli zrozeni v ohni, tak se nespalte

Ještě v roce 1994 byla na Euronymousovu památku vydána fakticky první studiová deska Mayhem, De Mysteriis Dom Sathanas. V nové sestavě pak kapela vydala dvě další studiovky, Great Declaration of War a Chimera, než ji kvůli problémům s alkoholem opustil zpěvák Maniac. Ten byl nahrazen dalším navrativším členem ze starších sestav, Attilou Csiharem, s nímž vyšlo roku 2007 album Ordo Ad Chao a o sedm let později pak zatím poslední deska Esoteric Warfare, na níž se podílely dvě nové a až dosud stávající tváře – kytaristé Teloch a Ghul.

V sestavě Necrobutcher, Hellhammer, Attila, Teloch a Ghoul vydají letos Mayhem své další studiové album Daemon. Z něj je již nyní k poslechu trojice singlů Worthless Abominations Destroyed, Of Worms and Ruins a Falsified and Hated, které kapela naživo představí i v České republice, a to přesně 15. listopadu v pražském klubu MeetFactory. Vstupenky jsou k zakoupení v ceně 650 Kč na oficiálním webu pořadatele Obscure.


Napište komentář

Jiří Růžek
O Jiří Růžek 267 Článků
Milovník rock'n'rollu, nadšenec do žurnalistiky a student mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK. Mezi mé oblíbené interprety se řadí Motörhead, Slash, David Bowie, Jack White, Billy Talent a obrovská spousta dalších, sám pak hraji na bicí a elektrickou kytaru a ve zbytku volného času rád cestuji všude, kde to jde.