Vyškovská kapela Holter předvedla už na svém prvním EP Spojení, vydaném před dvěma lety, naprosto profesionální zvuk a vysokou úroveň instrumentální i zpěvové stránky. A debutovou deskou, pojmenovanou poeticky Pointa, si tito něžní rockeři s drsnou zpěvačkou svou úroveň rozhodně udrželi, ne-li zvýšili a znovu dokázali, že jejich osobitý žánr, nazvaný příznačně heart rock, má rozhodně řádně nakročeno.
Béžový, kreslený, jemně laděný booklet od Marka Bartoše může sice neznalého posluchače poněkud mystifikovat, na druhou stranu se ale k jejich hudbě vlastně hodí. Bude to asi tím, že jsou stylem tak trochu schizofrenní. Na metal to není dost tvrdé, na pop ale zase je až moc. Holter jsou zkrátka tvrďáci s něžným srdcem, což se na jejich muzice projevuje proto, že ji skutečně srdcem dělají. Inu, je to vážně heart rock.
Skladba může začít energicky a drsně, aby v dalších vteřinách zcela změnila náladu a posluchače přivedla do melancholického snu. Tak v podstatě začíná celé album písní Obrazy, kterou navíc dokreslují klavírní melodie hosta Zbyňka Kundruma. Už začátek skladby zkrátka jasně sděluje, že je v zajetí polarit dvou rozdílných žánrů.
Čtěte také: Holter: To, co hrajeme, je pro nás srdeční záležitost
Následující Stopy Minulosti zase ozvláštňuje uchu lahodící dvojhlas talentované zpěvačky Veru, jejíž zpěv v průběhu graduje ruku v ruce s Deadyho kytarou. Mantru naproti tomu lemuje magická kombinace zvonivé kytary s Gablovými bicími a snovým klavírem.
Písně ale nejsou zajímavé jen po hudební stránce. Z textů sice nebývá zcela evidentní, o čem vlastně jsou, právě proto ale umožňují posluchači vniknout do vlastního nitra a přebrat si jejich význam úplně po svém. Zpěv může zaujmout zajímavým frázováním (Lovci Perel) nebo tematickým měněním hlasu (Kašpaři za Oponou). Zpěv Veru má zkrátka víc než jednu podobu, stejně jako sound celé kapely, a tak překvapuje v průběhu celého alba i v rámci jednotlivých skladeb.
Neobvyklý zvuk doplňuje tvrdá a zároveň melodická basová linka basáka Robba, výrazná například ve skladbě Rituál. Napětí je zase typickým příkladem bipolarity Holteru. Na začátku se hardrockově rozjede a Veru to napálí drsným chraplákem, za chvilku se všechno ale zklidní, aniž by to ovšem ztratilo svou našlápnutost, kterou udržuje opakující se kytarový riff.
Manon je zase skvělým příkladem slovních obratů, kterých je album plné. „Z tváří smývá bordó rtěnky tón“ se opravdu poslouchá hezky. Za poslech ale na albu stojí snad úplně všechno. Každá skladba je něčím zajímavá. Pod tíhou samoty samotným rytmem bicích na začátku, Šílená dravostí, Hudba textem Charlese Boudelaira a Vzpomínky tím, jak chytá za srdíčko.
Pointa má ale i hmatatelné klady. Její součástí je sešítek textů, download card pro moderní lidi bez CD přehrávače a plakát s fotkou od Marka Musila. Co je ale skutečnou pointou Pointy, na to si musí přijít každý sám.
Holter – Pointa
Skladby: Obrazy, Stopy Minulosti, Mantra, Lovci Perel, Kašpaři Za Oponou, Rituál, Napětí, Manon, Pod Tíhou Samoty, Šílená, Hudba, Cesta Vzpomínky
Celkový čas: 42 minut
Vydavatelství: Vlastní náklad
Hodnocení: 90 %
