Zapřísáhlé fanynky plakaly, kritici jásali. Při poslechu nových Tokio Hotel byste jen stěží uhádli, kdo stojí za albem Kings of Suburbia. I když se pánové v lecčem polepšili, také hodně zkazili.
Netřeba je dlouze představovat – čtyřčlenná parta z německého Magdeburgu se objevovala snad v každém čísle Bravíčka a okupovala stěny nejednoho dívčího pokoje. Hity Schrei či Durch den Monsun byly i v českých rádiích jako doma. S posledním albem a straněním se médií začal hudební svět nabývat dojmu, že se kapela rozpadne. Nicméně se tak nestalo, to jen dvojčata Bill a Tom v tichosti pracovala na novém albu. Sliby předcházející vydání alba budily velká očekávání. K jejich naplnění ale došlo jen částečně. Ze starých Tokio Hotel (díky bohu) zbyl jen název kapely a členové. Pánové se rozloučili s emo stylem i náctiletými výlevy v muzice.
Už první song z alba Feel It All zní jako příjemná tuc tuc pecka na začátek, kde jsem nadšením tleskala nad pocitem, že se zpěvák zbavil svého naříkajícího pubertálního projevu. Jak se ale o pár písní později ukázalo, například v Never Let You Down či v Louder Than Love, mají Tokio Hotel stále nutkání sklouzávat k pitvoření a lacinému předvádění se. Příjemné osvěžení v podobě akustiky Run, Run, Run ale dává naději. Nejvěrnější fanoušci skupiny tuto píseň odsuzují a dožadují se návratu ke kořenům, když však slyšíte čistý a upřímný hlas Billa Kaulitze doplněný jen o Toma hrajícího na klavír, říkáte si: Jděte do háje s kořeny, tohle je ono! Girl Got A Gun se celému albu vymyká zřejmě nejvíc a řeknete si, že tam nepatří. Stupidnímu chytlavému refrénu, který vám pak v hlavě zůstane po zbytek dne, se ale nevyhnete.
Přibližně v prostředku Kings Of Suburbia najdeme stejnojmennou píseň, která na první dojem působí utahaně a odbytě. Když se do ní ale pozorně zaposloucháte, zjistíte, že se vlastně jedná o skvělou hymnu alba překypující nebojácností a odvahou. Stejně jako Run, Run, Run, tak i Invaded nabízí hluboký cit k ženě a spustí slzy citově nestabilních jedinců. Za zmínku pak už stojí jen Masquerade a závěrečná Great Day, jež uzavírajíc se slovy Billa Kaulitze It’s a great day to say goodbye přesně vystihuje pocity, které budete následně cítit. Na jednu stranu máte radost z europopu, kam kapela přesedlala a začala se věnovat akustickým písničkám; na druhou stranu zamrzí, že Billův hlas prošel tolika postprodukčními transformacemi, které ale vůbec nejsou třeba. Když si pak uvědomíte, že baskytaru a bicí přebíjí laciná taneční muzika, je vám do pláče. Návrat téháček rozhodně dopadl lépe, než se čekalo. Zklamání je však z mé strany víc než radosti. Jen doufám, že nevyslyší přání odrostlých fanynek a nevrátí se ke kořenům, na které jsou ve svých téměř třiceti letech přece jen staří.
Tokio Hotel – Kings Of Suburbia
Skladby: Feel It All, Stormy Weather, Run Run Run, Love Who Loves You Back, Covered In Gold, Girl Got A Gun, Kings Of Suburbia, We Found Us, Invaded, Never Let You Down, Louder Than Love, Masquerade, Dancing In The Dark, The Heart Get No Sleep, Great Day
Vydavatel: Island Records
Celkový čas: 53:53
Hodnocení: 60%
