V Praze se představil sólový projekt malého Barrieho, kytaristy a letitého člena Primal Scream. Tentokrát poprvé coby headliner večera. O support se postarala tuzemská sázka na jistotu Wild Tides.
Jedna kvízová otázka na začátek: Co mají společného Primal Scream, The Stone Roses, Morrissey, The Jon Spencer Blues Explosion, Dinosaur Jr nebo třeba Paul Weller? Vzhledem k nadepsanému titulku to asi není hádanka za víc jak jednoho bludišťáka, i tak je ale na uvedení do souvislostí příznačná. Odpověď zní Barrie Cadogan… Možná jste věděli, že ten vlasatej týpek, co svého času slušně vytrhl trn z paty Morrisseymu, když mu odpadl kytarista Boz Boorer, jel turné s Paulem Wellerem a aktuálně hraje s Primal Scream, má vlastní kapelu, která celkem stojí za poslech… Předpokládat, že v místních poměrech vešla v širší známost, už by ale nejspíš bylo trochu přemrštěné. Každopádně, je tomu tak! Jeho sólový projekt se jmenuje nepřekvapivě Little Barrie a existuje už takřka patnáct let.
Miláček britských muzikantských kruhů, který si mj. zahrál třeba s Edwynem Collinsem, Spiritualized, Petem Molinarim, The Bees nebo The Chemical Brothers, stojí v čele nenápadného tria čítajícího guitar, bass & drums. Tak jako konstituce frontmana předurčila název kapely, zajímá-li vás, co si v jejím podání můžete poslechnout, i tady je analýza Cadoganova zevnějšku spolehlivou indicií. Takový retro garage rock, no… Kdybyste dostali do vínku Barrieho vizáž, náhodou se rozhodli odchýlit od staré dobré kytarovky a chtěli, aby vám tu muziku někdo uvěřil, museli byste nejdřív projít důmyslnou změnou image. Barrie s klukama z kapely si nicméně už léta zachovávají tvář a zůstávají věrní tradici. Vydali se cestou, kterou před nimi vyšlapaly stovky a tisíce jiných, vědí moc dobře, že po ní v podstatě není, kam dál se posunout, a tak se nesnaží o žádné objevitelské výpravy. Prostě ji jenom udržují, aby se úplně nezaprášila, dělají, co je baví, a je to na nich vidět.
Little Barrie nehrají nic, co by vás nějak závratně odpálilo. Je to dáno nejenom žánrem, ale i energií kapely. Z pódia při jejich vystoupení nešlehají blesky, ani žádné jiné výboje jako na revivalových bandech typu takových Jon Spencer Blues Explosion nebo Chain and the Gang. Přeci jenom jsou to Angláni a rezervovanější projev je bližší jejich naturelu, potažmo Barrie Cadoganovi, který působí dojmem zasněného dobráka od kosti a stejně tak i ten jeho hudební materiál. Na druhou stranu Little Barrie nejsou žádné akvarijní rybičky bez výrazu, nenucenost je taky platný přístup k věci a ruku na srdce, Lucerno, komu to na nich nebylo sympatické?
Do Prahy se trojice vrátila po třech letech. Naposledy tu Little Barrie hráli v roce 2011, když předskakovali Primal Scream (v rámci výročního Screamadelica tour), takže dá rozum, že přijeli a zase odjeli v pořádném primálnim stínu. Vystoupit z něho měli letos coby headlineři pondělního večera v Lucerna Music Baru. Což o to, herní kapacitu měli k tomu, aby se jim to podařilo přinejmenším jednou nohou. To by se k tomu ale nejdřív musel někdo dostavit! Barrie aspol. mohli být ještě rádi, že pod pódiem vidí pár matrón, baťůžkářů, skalních přátel LMB a jmen na guestlistu předkapely. Měli štěstí, protože dorazit jiná skladba publika, vyprázdněná Lucerna by těžko vytvořila důstojnou atmosféru privátního večírku, ale byla by dost k pláči. Za daných okolností to dopadlo, jak nejlíp mohlo. Hrálo se nejen k poslechu, ale i tanci a nakonec i zvuk příjemně překvapil (na rozdíl třeba od jarních The Men, na kterých to zelo prázdnotou jen o něco míň).
Tentokrát Little Barrie přijeli představit svoji super čerstvou novinku s názvem Shadow. Jde o jejich v pořadí čtvrté a údajně zatím vůbec nejpovedenější LPéčko. Podle Barrieho se na něm snažili svůj dosavadní surf rock’n‘roll víc přiblížit garáži. Těžko říct, jestli se jim to podařilo. Aktuální deska, která vyšla ani ne před třemi týdny, je sice mimořádně konzistentní, posun ve zvuku oproti předchůdkyním je však sotva zřetelný ze sluchátek, natož naživo. Ne, že by to ale bylo mínus. Pláž jako garáž, ono to vyjde nastejno. Hlavní je, že Barrie je zdatný muzikant a pořád hraje poctivě dost na to, abyste si s ním ten výlet do prehistorie rocku rádi dali, třeba i opakovaně. Největšího ohlasu se dostalo jednoduché vypalovačce Tip It Over, Surf Hell, stařičké Pay To Join nebo Fuzzbomb, prvnímu nástřelu z nového alba. Little Barrie hráli něco přes hodinu a setlist v podstatě neměl slabého místa. Všechny položky na něm nicméně díky množství shodných prvků balancovaly na hranici zapamatovatelnosti. Paradoxně to byla svým způsobem výhoda. Místo odchodu s hlavou infiltrovanou jedním vlezlým songem se člověk vracel domů příjemně plnej Barrieho, jeho groovy a té dobré nálady, co v Lucerně přirozeně zavládla.
Výrazně pozitivní dozvuk mělo i číslo předskakujících Wild Tides – tuzemského tria, toho času prý usazeného ve čtvrti zastaváren, barev a laků, tj. na Žižkově. Český kluci jsou sice taky tři, dělají příbuznou muziku, ale na rozdíl od Little Barrie mají pár zásadních věcí navíc – humor, divokost a v neposlední řadě (až na bubeníka) bláznivou fasádu, která podtrhuje předchozí zmíněné. Hrát v roce 2014 pár desítek let mrtvý žánr přeci jen vyžaduje hodně velkou dávku nadhledu a osobitosti, abyste nepůsobili jako skupina staromilskejch vyvolavačů duchů. Wild Tides to mají naštěstí oboje, lidi jsou si toho vědomi, slyší na to, a proto na ně taky chodí. I z toho důvodu nebyl kytarista/zpěvák Kuba daleko od pravdy, když v rámci srandy utrousil, že stejně všichni přišli kvůli nim. Tak jako stará kára občas potřebuje naleštit a promazat, s hudbou je to ne jinak. Zatímco Wild Tides našli účinný recept na leštěnku, Little Barrie na to tak trochu kašlou. Sympaťák z Londýna nasednul s kapelou do angličáka s britskou poznávačkou, naložil ho do posledního milimetru krychlového, přejel půlku Evropy, aby v Lucerně odehrál svoje a zase zmizel. Nebude se moct příliš divit, jestli na něj příště přijde o pět a půl člověka víc nebo míň, ale jemu je to jedno. Brzy se vrátí i tak. V Praze to má rád, dělá, co ho baví, dělá to srdcem a víc nepotřebuje. A my bychom taky neměli, jinak přijdeme o spoustu parádních večerů a večírků, jako byl tenhle. Někdy se i na koncerty pro 20 facebookových lidí vyplatí chodit!
