Mladá čtyřčlenná kapela The Sherlocks z jižního Yorkshiru letos zazářila na Colours of Ostrava a své v pořadí druhé studiové album, které nese název Under Your Sky, přijela provětrat i do pražského Café V lese. Jak se Kiaran, Brandon, Andy a Josh potýkají s kritikou a jak by v budoucnu změnili svůj zvuk?
Vaše kapela se skládá ze dvou párů bratrů. Sama dobře vím, že vztah se sourozencem je plný lásky, ale zároveň se dokáže velice rychle proměnit v pěkně škádlivou záležitost. Jak to ovlivňuje dynamiku vaší skupiny?
Josh: Rozhodně nám to věci ulehčuje, takže nás to ovlivňuje v tom dobrém slova smyslu.
Kiaran: Taky se na turné dělají často zastávky na malé bitky. Pořádně pěstmi vpřed. (smích)
Čtěte také: Večer ve znamení britských talentů: The Sherlocks v Praze navázali na úspěch z Colours of Ostrava
Vaše videoklipy na mě působí trochu deníkovým způsobem. Ve všech jste a často jde o záběry z turné, tak mě napadlo, že by to pro vás mohlo mít podobný význam – později to bude takový památník na staré časy. Jak na své vizualizace koukáte vy?
Kiaran: S klipy? Prostě si to chceme jen co nejvíce užít, aby byla při natáčení sranda. A taky, aby nás to nestálo moc práce.
Josh: Jo, rozhodně se u toho musíme bavit.
Brandon: V tomhle ohledu nejsme úplně umělci.
Takže to pro vás není úplně nejdůležitější součást tvorby?
Andy: Moc ne. Vždy si necháme poslat okolo pěti nápadů a pak z toho s klukama vybereme to, co se nám zdá nejmíň namáhavé a zábavné.
A co vizuální efekty na koncertech?
Brandon: To je určitě něco jiného. O klipy nám moc nejde, je to spíš formalita. Nejdůležitější je hudba. Na druhou stranu, u živého koncertu to je důležité pro atmosféru, takže se určitě chceme někdy odhodlat k sestavení nějaké dobré světelné show. Teda, pokud to rozpočet dovolí. (smích)
Přemýšleli jste někdy, že byste do své hudby, která je převážně kytarová, přivedli nastálo i zvuk nějakého jiného nástroje?
Kiaran: Možná v budoucnosti, logické by asi bylo časem zapojit klávesy a když se nám to bude zamlouvat, třeba i nějaké trumpety.
Josh: Taky by bylo super, kdyby s námi někdy dělal hudbu Snoop Dogg.
Andy: To ale není nástroj. (smích)
Josh: Jo, ale trochu rapu by se nám hodilo.
Takže je v plánu, že se Snoop Dogg brzy stane stabilní součástí kapely?
Andy: Jo, chceme trochu West Coast vlivu.
Co z vaší dosavadní kariéry považujete za největší úspěch? Nejde o čísla, ale třeba i něco osobního, kompliment, který jste dostali…
Brandon: No, největší koncert jsme odehráli v Manchesteru, to pro mě asi bylo opravdu nejsilnější.
Josh: Pro mě nejspíš momenty, kdy se naše album dostalo do britské Top 10. To už v téhle době není vůbec jednoduché. Taky jsem rád, že jsme vůbec na turné, i to mi přijde jako úspěch.
Čtěte také: Australská rockerka Tash Sultana přijede příští rok poprvé do Prahy
Nikde se mi nepodařilo objevit, jak vzniklo vaše jméno. Jste fanoušci Arthura Conana Doyla?
Kiaran: Koho? (smích)
Brandon: To Josh ho zbožňuje. Tak proto.
A to vás prostě všechny přesvědčil, že je to dobrý nápad?
Andy: Jo, nechtěl o tom přestat mluvit, tak to byla ta nejjednodušší varianta.
Josh: Taky jsem ve svých mladých letech kouřil dýmku.
Překvapí vás někdy, když jste teď na turné, jací lidé mají vaši muziku rádi a jdou si vás poslechnout?
Kiaran: Jo, zrovna včera.
Brandon: Včera ve Vídni poskakoval pán, který vypadal jako Morrissey a byl asi tak stejně starý. Znal každé slovo.
Josh: Ztracené Morrisseyho dvojče.
Andy: Docela se zapotil.
Kiaran: To je pravda, kvůli tomu jako furt mlátil hlavou. Na každou písničku.
Když skládáte nové písně, máte někdy strach, že se nebudou líbit a ovlivňuje to, co poté vydáváte?
Kiaran: Spoustu nocí kvůli tomu nemůžu spát. Taky zrovna včera mě to dostalo a nemohl jsem zamhouřit oko. Trápí mě to hodně.
Andy: No, když nespí, musím mu zpívat ukolébavku, aby nebyl druhý den moc unavený. (smích)
Takže to trápí jenom tebe?
Brandon: No trápí nás to všechny, protože když on nespí, Andyn zpívá, a to nikdo na turné v autobuse nechce.
Josh: No ale nic na to nemůžeme říct, protože Kiarana potřebujeme, takže to prostě musíme vydržet.
To mi nezní jako nejpříjemnější postavení, tolik tlaku… (smích)
Kiaran: Mám silné postavení. Člověk by ho měl využívat pro dobro, ne zlo.
A držíš se toho?
Kiaran: Většinou.
Vystavujete se kritice? Čtete si rádi názory na to, co děláte, nebo si to radši odpustíte?
Brandon: Spíš se tomu smějeme.
Andy: To jo. Občas vám někdo dá třeba 2/10, ale máte z něj pocit, že sám ani nezahraje akord. Takové lidi moc nedokážeme brát vážně.
Brandon: Většinou to zní, jakože mají problém spíš se sebou. Nikdy nás to doopravdy nezasáhlo.
Rozhovor: Charlie Cunningham: Chtěl bych zkusit i punkovější hudbu, vydat ji ale musím nenápadně
Řekl o vás někdo někdy něco fakt vtipného?
Josh: Myslím, že mi jednou někdo napsal, že doufá, že mě po cestě na koncert srazí autobus. Není to moc vtipné, jen mi to přišlo dost absurdní.
Brandon: Já jednu mám: „Moje babička hraje na bubny líp než ty, a to nemá ani ruce, ani nohy!”
To je ale moc šikovná paní!
Brandon: Přesně, to jí fakt fandím, jestli tak dobře hraje na bubny.
Měli byste si založit sbírku a číst si to, když je vám smutno.
Kiaran: To asi uděláme, občas se to hodí. (smích)
