Ve světě post-metalu není mnoho kapel, z kterých crčí jedno perfekcionistické hudební dílo za druhým. Patří mezi ně však přinejmenším švédští Cult of Luna a také čím dál tím oblíbenější Američané jménem Russian Circles. Obě skupiny věnovaly 29. března 2023 pražskému klubu Roxy nezapomenutelný koncert, který plný sál hltal od začátku až do konce.
Dvěma hlavním hvězdám toho večera pódium “zahřála” mladá kapela Svalbard z anglického Bristolu, která má hudebního nadšení skutečně na rozdávání. V čele stála kytaristka a zpěvačka Serena Cherry, jež s velkým umem střídala mohutný growling plný upřímných emocí a čisté pasáže, které se zbytkem příjemně kontrastovaly. Všichni muzikanti ukázali vypracovanou souhru a také schopnost plynule spojovat riffy a motivy v pomalých i smrtelně rychlých tempech (tak či onak hypnotických).
Čtěte také: Emotivní Sólstafir se v Roxy skvěle doplnili s progresivní Katatonií
Americká kapela Russian Circles je pak pozoruhodná na prvním místě tím, že má neslýchaně plný a bohatý zvuk i přesto, že ji tvoří pouze tři muzikanti, kteří se navíc s přehledem obejdou bez vokálu. Skupina připomněla skladby z hned tří starších desek, samozřejmě ale zahrála především ukázky ze svého posledního alba Gnosis. Bylo k neuvěření, jak se všichni tři hudebníci vzájemně rovnou měrou doplňovali. Bubeník Dave Turncrantz s ohromující lehkostí přecházel z jednoho technicky pracného přechodu do druhého, kytaristovi Mikeu Sullivanovi hravě hopsaly prsty po hmatníku v drásavých figurách a do třetice se Brian Cook kromě hutné a dunivé baskytarové palby stíhal věnovat i syntezátoru, který celou atmosféru jedině vyšperkoval. Samotný název skupiny pochází z prostředí vysilujících tréninků ledního hokeje a skvěle vystihuje podmanivý dril, který je kapele plnou měrou vlastní. Pomyslnou třešničkou na báječném koncertu byla brilantní světelná show, jež s hudbou dokonale souzněla.
Fotoreport: Foto: Russian Circles a Svalbard, 29.03.2023, Roxy, Praha
Švédskou kapelu Cult of Luna přivítal sál plný natěšených vyznavačů měsíčního kultu a následný koncert měl v lecčems skutečně charakter jakéhosi rituálu. Sami muzikanti byli spíše schovaní ve stroboskopických záblescích všech barev, tím spíše však jedině vynikl jejich ohromující hudební výraz. Zvuk byl tak majestátní, že by se dal krájet, a neotřesitelnou kostrou všech skladeb byla strhující souhra dvou bubeníků, která by sama o sobě stačila na vydatný kulturní zážitek. Cult of Luna také zahráli na prvním místě skladby ze své poslední desky, jež dostala jméno The Long Road North, a už v úvodní skladbě Cold Burn s plnou parádou ukázali svou těžko pochopitelnou sílu, která se ještě ke všemu dokázala vystupňovat až někam ke stropu. O nesmírně důrazných kytarových riffech je bezmála zbytečné vůbec psát, za zmínku ale bezpochyby stojí velkolepé vokální projevy, které technicky precizním skladbám dodaly velkou dávku těch nejnitěrnějších emocí. Staroměstský klub Roxy se zkrátka dočkal dalšího večeru, který z paměti návštěvníků těžko kdy vymizí.
