Ve vyprodané brněnské hale Vodova vystoupil v neděli večer legendární Bob Dylan se svou kapelou. Nositel Nobelovy ceny a autor stovek písní beznadějně vyprodal koncert během několika minut a příchozím se během něj v plné parádě odvděčil.
Je tomu padesát šest let, co světlo světa spatřilo vůbec první album později jednoho nejslavnějších písničkářů všech dob, Boba Dylana. Ani tak obrovský časový odstup ale nijak nezabránil tomu, aby se hala Vodova okamžitě vyprodala a před začátkem koncertu se u ní tvořily nekonečné fronty složené z fanoušků všech generací.
Ještě než byla nedělní show zahájena, slovo uvaděče upozornilo návštěvníky o přísném zákazu používání smartphonů, iPadů a dalších zařízení pro jakýkoli záznam z vystoupení. Na tom by nebylo nic podivného, ostatně podobně začíná koncerty i Dylanův o něco mladší kolega, Jack White. Právě tento bod se ale ve finále ukázal jako velmi dvojsečný, neboť ačkoli by takové nařízení mělo spíše vylepšit zážitek z koncertu, opak byl pravdou.
Vše spočívalo především v provedení tohoto požadavku. Již od zhasnutí světel procházela sálem každou chvíli ochranka a velmi důsledně kontrolovala, zdali někde nesvítí display. To pak chvílemi spíše dodávalo dojem, že místo na kulturní akci se návštěvník nachází v dobře hlídané věznici. Naštěstí tu ale ještě byl Bob Dylan.
Ten ve svém již snad ikonickém klobouku dorazil na pódium chvilku po sedmé a rovnou začal s filmovou písní Things Have Changed, jenž se objevila v úspěšném snímku Wonder Boys. A byť fanoušci mohou znát Dylana spíše s kytarou a harmonikou, na koncertě střídal pozici výhradně mezi mikrofonem a pianem. Naprosto fenomenální výkon přitom podal Dylan v oblasti zpěvu a přestože skladby byly často zasazeny do jiného aranžmá, než jak je známe z desek, ten tolik známý hlas zněl celou halou úplně stejně, jako bychom ho slyšeli před padesáti lety.
Minnesotský rodák během večera zahrál průřez celou svojí tvorbou, přičemž krom písní Desolation Row a Highway 61 Revisited z eponymního alba zaznělo i pět kousků z desky Tempest staré sotva pár let. A nezapomněl dokonce ani na skladbu Melancholy Mood od Franka Sinatry, kterého se před pár lety rozhodl coverovat.
Ve výrazně živější druhé polovině koncertu jsme mohli slyšet i písně Tangled Up in Blue, Early Roman Kings nebo Soon After Midnight. Po následující Long and Waster Years se vkusně oblečená kapela odebrala do zákulisí, z nějž po pár minutách silného potlesku přišla zahrát dvojici posledních songů – proslulou Blowin’ in the Wind a Ballad of a Thin Man.
Po těch se bezchybná šestice uklonila a mlčky – jak to bylo během celého vystoupení – odešla z podia. To mělo za následek bouřlivý potlesk ve stoje a nebylo se čemu divit – Dylan byl sice v Brně poprvé, ale naprosto ho svou osobností uchvátil. Symbolickou třešničkou na dortu poté byl ještě busker, který před halou za odchodu návštěvníků hrál Dylanovy největší hity.
Abychom koncert shrnuli, neopakovatelné vystoupení zahrnovalo šest muzikantů, čtyři klobouky, dvacet skladeb a jednu legendu hudebních dějin. To vše se vešlo do příjemných necelých dvou hodin a Bob Dylan dal Brnu jasný signál, že jeho hvězda neuvázla v šedesátých letech minulého století, ale plně září dál bez ohledu na to, jak moc se proslulý písničkář věkem vzdaluje svému úctyhodnému datu narození.
