Že se letos festival odehrává pod taktovkou severských interpretů potvrdilo i včerejší vystoupení Ólafura Arnaldse ve vítkovickém Gongu. Do tropického festivalového dne přinesl závan islandské „chladné“ poetiky.
Arnalds posouvá horizonty soudobé klasické hudby a naprosto přirozeně ji proplétá s moderními žánry. Má cit pro minimalismus i pompézní epické postrockové plochy, vše v obalu zasněné downtempové elektroniky. Osmadvacetiletý islandský skladatel a klavírista předvedl na Colours svou severskou elegii v doprovodu skvělého smyčcového kvartetu.
Nutno poznamenat, že mladý umělec vystupoval vůči publiku velmi skromně a s pokorou, ale čišela z něj neuvěřitelná srdečnost a energie. V úvodu koncertu provedl malý experiment, kdy si nahrál dlouhý tón, který návštěvníci koncertu na jeho pokyn zazpívali. Nahrávku pak bezprostředně použil jako součást úvodní skladby vystoupení. Během hodinového koncertu zazněly kompozice ze všech tří Arnaldsových alb, včetně toho nejnovějšího For Now I Am Winter, na kterém se poprvé objevují i vokální skladby. Protože Arnalds sám nezpívá, přizval si ke spolupráci zpěváka Arnóra Dana, kterého s sebou přivezl i do Ostravy. Když do čisté instrumentace vstoupí v Arnaldsově hudbě zpěv, něco se stane, není to jen tak, na scéně se najednou objevuje člověk. Nejen ve fyzickém slova smyslu, ale zejména v tom duchovním. Společné skladby Arnaldse a Dana For Now I Am Winter a Reclaim byly vrcholem koncertu a publikum umělce v závěru odměnilo potleskem ve stoje.
Island prostě musíte mít rádi už jen proto, jaká hudba se na něm rodí. Klasické hudební vzdělání, minulost metalového bubeníka a islandské nebe se na Arnaldsovi podepsaly tím nejlepším možným způsobem a o mladém skladateli ještě hodně uslyšíme. Podobnou atmosféru by mohli v Gongu stvořit skotští Hidden Orchestra, na které se může těšit dnes.
Napsala Anna Přikrylová