Sraz milovníků flanelových košil. Do Prahy se po šesti letech vrátili proslulí Pearl Jam a kdyby si tahle parta chtěla založit politickou stranu, jako volební slogan by si bez ostychu mohla zvolit větu „víc, než jen koncert“. Přesně to totiž seattleští rockeři v české metropoli předvedli.
Přeplněné metro B a nekonečná fronta před O2 arenou. Do Prahy v neděli večer přijeli Pearl Jam a bylo to dobře znát ještě před samotným zahájením koncertu. Kapela do našich luhů a hájů přilákala fanoušky od Chile až po Chorvatsko a značka „VYPRODÁNO“ u facebookového eventu jen potvrzovala, že rychlý průchod detektorem kovu a prázdná místa v publiku nebudou zrovna obvyklými jevy.
A opravdu. Skupinu chvíli po osmé večerní přivítala naprosto zaplněná aréna a už s úvodní Pendulum, kterou Pearl Jam začali ještě za plného osvětlení celého prostoru, bylo jasné, kam se večer s téměř dvěma desítkami tisíc příchozích bude odvíjet.
Každé slovo, každá slabika a dokonce i každý tón, který v průběhu večera vyšel z frontmana Eddie Veddera, publikum nepřetržitě zrcadlilo a chvíle, kdy fanoušci zpěváka téměř přezpívali, se jen množily. Atmosféra, jakou O2 arena zas tak často nezažije, byla v plné síle od prvních sekund až do samotného závěru a výtečně ji dokreslovala ještě světelná show, kterou si kapela s pohyblivou technikou a několika koulemi zavěšenými ke konstrukci připravila.
Setlist tvořený průřezem celé kariéry Pearl Jam jel jako skvěle rozjetá lokomotiva a zastavil se až před písní Dissident. Té předcházel Vedderův proslov v češtině a připomínka Václava Havla a jeho lásce k legendárním Velvet Underground, přičemž jemu pak i zmíněnou píseň věnoval, což obecenstvo odměnilo mohutným potleskem. A s hned dalšími hitovkami Even Flow a Jeremy mohla aréna prasknout ve švech.
Jásotu fanoušků pak neuniklo ani uvedení skladby Help Help v podobě zpívaných několika prvních veršů ze skladby Help! od The Beatles. Prodloužená verze Porch z milníkového alba Ten poté ukončila první dějství koncertu, fanoušky ale zhaslá světla neodradila a nepřehlušitelný potlesk a výskot pokračoval několik minut. Když se Pearl Jam vrátili na pódium, poděkoval Vedder za neuvěřitelnou energii, jakou početné obecenstvo skupině dodává a po proslovu zahájil píseň Man of the Hour, aby si hned po ní střihl akustické sólo na The End.
Čtěte také: 10 mrtvých rockerů aneb heroin a 5. duben – největší zabijáci grunge
S Black a Rearviewmirror se Pearl Jam znovu rozloučili, kdo už se ale unáhleně rozhodl k odchodu, ten šeredně prohloupil. Průkopníci grunge se po chvíli opět vrátili na stage a přidali další čtyři písně. A byť to mohlo vypadat, že Alive bude vrcholem celého koncertu, následující cover pecky Rockin’ in the Free World slavnou skladbu ještě překonal a po tom, co Vedder rozházel do obecenstva několik tamburín, už následovalo jen velkolepé rozloučení s lahví vína, písní Indifference a, jako při začátku, zapnutým osvětlením celé arény.
Pearl Jam v Praze zahráli naprosto profesionálně, ale zároveň uvolněně. Neduhy jiných interpretů, kdy se koncert od poloviny zdlouhavě táhne a návštěvník už jen čeká, kdy bude po všem, se do vystoupení seattleské šestice nijak nepromítly a show šlapala jako švýcarské hodinky. Patří mezi poslední z grungeových titánů devadesátých let, v Praze však předvedli vystoupení tak současné, že by si z nich nejedna mladá kapela mohla brát příklad.
