Geoff Tyson, světoznámý kytarista a hudební producent žijící už nějakou dobu v Praze, nedávno vydal nový klip Spotlight. O tom, co mu bylo inspirací, ale i spoustě dalších věcech z minulosti i budoucnosti, si s Geoffem popovídal jeho bývalý spoluhráč Láska.
Jak ses se ocitl v České republice? V kterém roce jsi se sem přestěhoval?
Bylo to v roce 2007, právě jsem rozvázal svůj kontrakt s Universal Music, se svojí kapelou Stimulator. Pracoval jsem tehdy s několika osobnostmi z hudební branže, se kterými jsem si vůbec nerozuměl a hrozně mě to štvalo, byl jsem z toho pořád frustrovaný. Kvůli tomuhle, spolu s Bushovou vládou a všemi těmi politickými a sociálními nesmysly, které se v USA děly, jsem nenacházel důvod, proč v Hollywoodu zůstat.
Takže jsem prodal všechno, co jsem měl (trochu jsem brečel, když jsem prodával svůj Harley) a tři měsíce na to jsem seděl v letadle do Prahy, s malou taškou a mojí kytarou. Jsem prostě takhle impulzivní. Plánoval jsem několikaměsíční turné po Evropě, abych našel město a kulturu, která mě osloví a nabídne mi hudební scénu, kam zapadnu. Takže jsem během tří měsíců projel jedenáct různých evropských měst a hrál jsem v každé hospodě, hotelovém lobby, na každém rohu ulice a v každé kavárně, kde mě přijali. Potkal jsem při tom spoustu báječných lidí, byla to skvělá zkušenost. Ale po tom všem jsem se nejlíp cítil v Praze, líbil se mi zdejší život, místní lidé a tak jsem se rozhodl tu zůstat.
Byl jsi studentem slavného Joe Satrianiho. Byl to dobrý učitel? Které z tvých „spolužáků“ bychom mohli znát?
Na Satrianim je zajímavé to, že lidi podle mě vůbec netuší, jak je skvělý. Jeho hudba, způsob hry na jeho nahrávkách jsou samozřejmě fantastické, ale není to nic v porovnání s tím, když si s vámi sedne a jamujete spolu v jedné místnosti. Tenhle chlap zahraje cokoliv. Ať už jsem se ptal na něco ohledně klasické hudby, rockabilly, jazz fusion nebo cokoliv jiného, byl schopen mi na tu otázku odpovědět a zahrát mi to jako expert.
Spousta jeho studentů stojí za zmínku – Steve Vai, Kirk Hammet z Metallica, Larry LaLonde z Primus, Charlie Hunter, Alex Skolnik z Testament, Rick Hunolt z Exodus, David Bryson z Counting Crows a spousta dalších.
A potom jsou to další absolventi z mojí střední – Tim Armstrong z Rancid, Dave Edwardson z Neurosis nebo saxofonista Joshua Redmon. Berkeley byla skutečným uměleckým a hudebním místem.
V kterých dalších kapelách jsi působil?
Ty nejzásadnější byly T-Ride, Stimulator a Snake River Conspiracy. Hrál jsem ve spoustě kapel, ale nechci se k nim hlásit, protože jsou to kreténi.
Jak se ti líbí čeští hudebníci? Máš tu své oblíbené interprety/kapely?
Česká hudební scéna se během pár let posunula pozitivním směrem. Justin Lavash, Stroy, Lenny, Mala Rukus, I Love You Honey Bunny, Adrian T. Bell Band, Metronome Blues – to všechno jsou skvělí muzikanti, kteří mají šanci na mezinárodní úspěch a česká scéna se s nimi snaží držet krok. Myslím si, že je to otázka času.
V neposlední řadě, v českých klubech je pořádná technika a publikum je otevřené novým projektům – zkuste najít někoho, kdo vyrazí na váš koncert v Hollywoodu. Jestliže máte novou kapelu, je to utopie. Tady v Čechách, máte-li co nabídnout, lidi to podpoří a ocení.
Kdyby sis mohl založit kapelu svých snů, kdo by v ní hrál?
Vždycky jsem si chtěl zahrát s Chrisem Cornellem, oba jsme spíš na tvrdší muziku, ale zároveň dokážeme přepnout na akustickou, oduševnělou hudbu a pořád to do sebe zapadá. A mohl bych zpívat všechny hluboké vokály. No jo, jenže na to už je pozdě…
Hrozně rád bych udělal hvězdný funk-metalový projekt – Mike Patton, Dave Grohl, Sly Stone, Pink a já. Schizofrenie! Produkoval by to Terry Lewis a Jimmy Jamm, zvučil Jake Puig. Sníš-li, pak pořádně, ať to stojí za to!
Kde se vzala inspirace pro tvoje nejnovější video?
Poslední rok byl pro mě náročný. Problémy v rodině, právní záležitosti, zdravotní potíže a k tomu vztahy, které za nic nestály. K tomu všemu spousta chlastu, všechno to přispělo k trochu nihilistické depresi. Snažil jsem se s tím bojovat založením nové kapely, jenže to nefungovalo tak, jak jsem si přál. Nesnáším být umělecky nečinný. Trochu jsem cestoval po Evropě a pak jsem se rozhodl vyrazit stopem do Oděsy, že se tam upiju k smrti, že se na to můžu vysrat a bude. Seděl jsem v hospodě, co se jmenovala, Арт-клуб ШКАФ, opíjel se do blba a najednou jsem si vzpomněl na temný příběh o klaunovi, co spáchá sebevraždu, který mi vyprávěl režisér Kryštof Kalina – v ten moment mi přišlo, že zoufalství toho příběhu je stejné, jako to moje, že k němu perfektně ladí, stejně jako k mé písni Spotlight a najednou jsem se měl zas na co těšit.
Hned jak jsem se vrátil do Prahy, začali jsme na tom pracovat. V tom videu mě můžete vidět jako zbídačeného, zduřelého alkoholika bílého jako stěna, což je vlastně můj věrný obraz z té doby. Ale najednou jsem měl důvod zase se někam pohnout, lidsky i umělecky. Pomohlo mi to dát se zase dohromady, posunout se kupředu. Takže jo, to video je tak nějak autobiografické.
Jsi taky producentem filmové hudby, v čem můžeme zaslechnout tvoji práci?
Během let jsem toho udělal spoustu, K mým nedávným úspěchům patří znělka UFC. Taky jsem složil hudbu pro Macy’s, MTV, HBO, Showtime, Disney, Touchstone Pictures a dělal jsem soundtrack pro hru Guitar Hero.
Jaké jsou tvoje aktuální plány? Nějaké koncerty? Nové album?
Momentálně mám tři Geoff Tyson projekty: Geoff Tyson sólo hraje pomalou akustickou notu, jako byla moje píseň You Don’t Know. Pomalu pracuju na novém albu. Se Smooshface, jedním z mých novějších projektů, teď dokončujeme desku. Je trochu drsnější, funky, s okázalými texty. No a třetí projekt je moje kytarové instrumentální album, Satriani mě k tomu přemlouvá dobrých dvacet let a tak jsem se do toho konečně pustil.
Jakmile dodělám alba, začnu zase koncertovat. Práce ve studiu mě baví, ale nejlíp se stejně cítím na turné. A taky doufám, že se vrátím do Oděsy a zahraju tam jako symbol díků skvělému městu, tentokrát s novým pohledem na svět a na svoji budoucnost.