I Love You Honey Bunny: Přijde nám v pořádku, když se umělci zapojují do politiky

I Love You Honey Bunny | Zdroj: iloveyouhoneybunny.cz

I Love You Honey Bunny je začínající kapela z Prahy, která má slušně našlápnuto na dobrou kariéru. Letos plánuje debutovou desku, která bude mít nádech elektroniky. Kluky jsme trochu vyzpovídali.

Jak jste se s klukama poznali?

Martin: Večer na Národní třídě v baru Friends. Kolem 4:20 ráno.

Kristián: Martin si dělá srandu. Měli jsme kapelu, do které jsme sháněli bubeníka. Martin se znal se Sebastianem z táborů, kde se hrají Magic the Gathering (karetní hra – pozn. red.). Tak jsme chvíli hráli takhle ve třech a Sebastian zároveň bubnoval a zpíval. Pak naše kamarádka bubenice, se kterou Sebastian sdílel učitele na bicí, seznámila Sebastiana s Pepou.  Bylo to docela zajímavý. Sebastian a Pepa chtěli hrát v jiných projektech, ale nikdy to nevyšlo.

Určité party ve vašich písničkách mi trošku připomínají Arctic Monkeys. Posloucháte je? Myslíte, že je tam nějaká podvědomá inspirace?

Kristián: Vážně? Někteří fanoušci nám to už říkali, tak jsme si to vygooglili a nepřijde nám to podobné.

Jaká je tedy vaše inspirace?

Kristián: Asi jako u všech muzikantů. Když posloucháš nějakou hudbu, určitě se to potom projeví do tvojí tvorby. Všichni máme ale rádi různé styly – od jazzu, přes hip-hop až po alternative.

Tak jak jste se shodli, že budete hrát to, co hrajete?

Kristián: Je to přirozený proces skládání. Sejdeme se ve zkušebně a hrajeme to, co z nás vyjde.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Kristián: Největší úspěch je náš aktuální stav. Kapela funguje, rozumíme si i lidsky a chodí nám nabídky na koncerty. Zároveň naše holky tolerují náš muzikantský život.

Takže za největší úspěch nepovažujete postup v soutěži Enval Macadam nebo něco podobného?

Kristián: Tu soutěž jsme ještě nevyhráli, i když by to bylo samozřejmě strašně super. Ale je skvělý, že jsme se dostali do dalšího kola. U nás jsou soutěže taková ošemetná záležitost – vždycky skončíme druhý a nikdy nic nevyhrajeme.

Jak u vás probíhá vznik nové písničky?

Kristián: Jeden z nás přijde s nějakým nápadem/motivem, který pak společně dále rozvíjíme. Je to dialog, při kterém se často nepohodneme, tudíž strávíme dost času diskutováním a vymýšlením různých variant. Nejsme však ochotní připouštět laciné kompromisy – musíme být všichni stoprocentně spokojení.

Kdo z vás primárně skládá?

Kristián: Ten první nápad ve většině případů přinese Sebastian. Třeba i něco nahraje na počítači a my si pak můžeme doma připravit svoje party. Pak už jede ten proces na zkoušce. Bavíme se o tom, experimentujeme, hádáme se. Ale ten pocit, že jste se svou písničkou spokojení, je k nezaplacení.

Plánujete nějaké album? Protože toho venku zatím moc nemáte.

Kristián: Poslední rok se věnujeme skládání skladeb na nadcházející album. Uvědomujeme si, že už je nejvyšší čas na debutový počin, protože naši fanoušci na to čekají dlouho. Album by mělo vyjít na podzim a vkládáme do něj velké naděje. Z velké části to bude kompletně nový materiál, u kterého se můžete těšit i na trochu elektroniky. Nemůžeme se dočkat až s tím půjdeme mezi lidi. Hlavně koncerty pro nás budou úplně nový zážitek.

Plánujete i nějaký koncert, kde desku pokřtíte a představíte jí svým fanouškům poprvé naživo?

Kristián: V naší alma mater Praze plánujeme křest alba se vším všudy. Zároveň pak objedeme pár českých měst v rámci klubového turné.

Všimla jsem si vašeho vystoupení na demonstraci „Proč? Proto“. Jak moc si myslíte, že by se měla hudba spojovat s politikou?

Kristián: Hudba a umění obecně je ze své podstaty odrazem společenského dění, ve kterém vzniká. Proto určitě považujeme v pořádku, když se umělci nějakým způsobem angažují. Samozřejmě chápeš, že je nutné najít nějakou hranici. Upozorňovat na problémy je v pořádku, ale hrát na stranickém srazu je průšvih.

Ozvali se vám po tom vystoupení fanoušci s negativními ohlasy? Přece jen, ne každý se s těmi názory musí ztotožnit.

Kristián: Naopak! Naši fanoušci dobře vědí, že se nebojíme dostupnými prostředky vyslovit své názory. Máme písničku Yellow and Blue pojednávající o ukrajinské krizi. A je dost děsivé, že ačkoli jsme ji vydali na podzim 2014, tak je stále aktuální. Dále třeba jedna z novějších Welcome vlastně znamená Refugees Welcome. 17. listopadu jsme hráli na Václavském náměstí na podporu demokratických hodnot. Prostě, kdo nás poslouchal doteď, tak ho tahle akce určitě nepřekvapila.

Jaký je váš cíl nebo sen? Nějaký významný festival třeba?

Kristián: To, co momentálně děláme je takové plnění snů. Hraní na velkých festivalech? Chceme hrát všude. Na tom hraní milujeme to cestovaní a poznávaní nových lidí.

Kam můžete naše čtenáře pozvat?

Kristián: Zveme čtenáře na všechny naše koncerty. Data máme na webovkách nebo na facebooku. Doporučujeme třeba Street Food Rocks, kde krom hudby bude i fajn jídlo a také koncerty v Praze, Brně a Hradci Králové.

Dobře, děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí!

Také děkujeme.


Napište komentář

Petra Charvátová
O Petra Charvátová 33 Článků
Už od mala miluji muziku. Momentálně, a myslím, že už definitivně, jsem se našla v indie stylu - indie-rock, electro-indie, sad-core, desert rock apod. Hraji na bicí, kterým předcházelo spoustu jiných nástrojů. Mezi mé nejoblíbenější interprety patří Lake Malawi, SOHN, The Kooks, Sharon van Etten, The 1975,Glass Peaks, Banfi, Youth Club, Lana del Rey, LP, Methyl Ethel, London Grammar,Arctic Monkeys a spousty dalších.