Postávají ve městě, vyhrávají v ulicích a kromě trochy pozornosti a případně i dobrovolného příspěvku do klobouku či otevřeného futrálu po vás vlastně nic nechtějí. Ale tahle nevinná hra se může snadno vyvinout i v něco mnohem většího. Třeba koncert ve vyprodané hale. Takže ať už jste posluchači, nebo samotní umělci, následující buskeři vás přesvědčí o tom, že s trpělivostí člověk může dojít daleko.
Pierce Brothers
Pokud máte rádi Xaviera Rudda nebo Mumford & Sons, tahle dvojka se vám bude určitě líbit. Jak název napovídá, jedná se o duo bratrů Jacka a Pata Piercových, kteří se z Melbournských ulic přesunuli do koncertních sálů a na pódia letních festivalů. Covery vystřídaly vlastní skladby a z procházejících lidí pospíchajících do práce se stali věrní posluchači. Není se čemu divit. Tihle dva bráchové to umí při svých vystoupeních pěkně roztočit a nabít vás energií. A co víc, jejich hudba nesoucí se převážně v pozitivním duchu vás naladí i v těch nejdeštivějších dnech.
Čtěte také: Colours of Ostrava 2019 z hlavních pódií až po významné hudební objevy
Pierce Brothers jste mohli letos spatřit na festivalu Colours of Ostrava, kde zazněly převážně jejich starší skladby, ale i pár kousků z nejnovějšího alba Atlas Shoulders. Ale jestli jste je nezastihli, nenechte si ujít jejich samostatný koncert, který se odehraje už 17. září v pražském Lucerna Music Baru.
Ed Sheeran
Tohohle zrzka asi nemusíme moc představovat. Miláček všech slečen i dam po celém světě, Ed Sheeran, si napříč své dnešní obrovské slávě musel cestičku vyšlapat pěkně po svých. Už po dokončení střední školy odjel do Londýna, kde to však neměl příliš lehké. Mladík se dva a půl roku trmácel hlavním městem Anglie bez střechy nad hlavou a útočiště hledal při troše štěstí u známých na gauči. V horších případech však přespával v metru nebo dokonce v potrubí u Buckinghamského paláce. Přes den si pak vydělával hraním v ulicích a klubech, aby měl na základní potřeby. K této části života pak odkazuje ve skladbě Homeless.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Vlastní kečup nebo role v Game of Thrones aneb Ed Sheeran jako herec
Jeho slova „If you’re a weird kid, you will grow up to be an interesting adult.“ ale nakonec dostála pravdy a se svou kytarou, looperem a díky odvaze a vytrvalosti se vypracoval až na vrchol.
Passenger
Do světa showbyznysu mu otevřela dveře píseň Let Her Go, ale taky Ed Sheeran. Řeč je o Mikeu Rosenbergovi, známým hlavně pod svým pseudonymem Passenger. Ačkoliv se pod tímto jménem dnes ukrývá pouze on sám, nebylo tomu tak vždy. Již při své pubertální cestě za slávou totiž potkal spoluhráče Andrewa Phillipse a společnými silami stvořili stejnojmennou pětičlennou kapelu. Bohužel i přes to, že vydali desku Wicked Man’s Rest jim štěstí moc nepřálo, a tak se po šesti letech působení rozpadli.
Čtěte také: Passenger a 5 věcí, které jste o něm možná nevěděli
Zklamaný Mike však sebral všechny síly a odvážně si pod názvem Passenger rozjel vlastní byznys. Vrátil se až na začátek a s kytarou opět vyrazil do ulic. Na téhle pouliční šňůře po Anglii a později Austrálii potkal svůj klíč ke slávě. Tím byl v té době mladičký Ed Sheeran, který si na přítele vzpomněl v okamžiku vlastního úspěchu a přizval ho na tour po Anglii. Díky tomu se Passenger dostal do většího podvědomí lidí a netrvalo dlouho než si chytlavé skladby Let Her Go všimlo rádio v Holandsku. No a pak už to šlo jako po másle. Ocenění, vysoká umístění v žebříčcích a vyprodané koncerty.
I když by se dal Passenger považovat za one-hit umělce, i jeho další tvorba stojí za poslech. Zkuste třeba jeho nejnovější desku Sometimes It’s Something, Sometimes It’s Nothing At All.
Glen Hansard
„Když něco chceš, tak za tím běž,“ jako by si řekl v pouhých třinácti letech Glen Hansard. Odešel ze školy, z domova, kde mu jeho otec závislý na alkoholu nebránil v cestě a začal žít svůj sen. Po 7 letech buskingu v Dublinu založil kapelu Frames a v roce 1991 si dokonce zahrál ve svém prvním filmu The Commitments. Jeho osudovou rolí se však stal až dublinský kluk s kytarou ve filmu Once. Díky soundtracku Falling Slowly se společně s českou rodačkou Markétou Irglovou stali přes noc hvězdami. Nejenže odstartovali davové šílenství fanoušků prahnoucích po jejím poslechu, ale obdrželi také zlatou sošku Oscar za nejlepší filmovou píseň.
Kromě úspěchu mu tahle skladba zajistila i negativní zkušenost. Během koncertu v Kalifornii, tehdejšího dua s Markétou Irglovou s názvem The Swell Season, se jeden z fanoušků rozhodl, že spáchá sebevraždu. Ze svého místa tak vyrazil rovnou na klenbu nad nimi a skočil zpěvákovi přímo pod nohy. Akce byla v tu chvíli kompletně přerušena a oba umělci se museli kvůli této tragické události svěřit do rukou psychologů.
Čtěte také: Glen Hansard přivezl do brněnského Sona nostalgii, mocný hlas a perfektní kapelu
Dnes Glen Hansard vystupuje pod vlastním jménem a nedávno vydal novou desku s názvem This Wild Willing. Inspiraci k jejímu nahrání hledal v ulicích Paříže a když potkal íránské umělce, nápad byl na světě. Skladby na albu tak mísí folkové základy s orientálními prvky, které mohou působit skoro jako meditační hudba. V České republice jej představí už 19. listopadu v pražském Divadle Archa.
Dub FX
Mezi písničkáři a folkaři začínajících hraním na ulici se najdou i muzikanti z jiných hudebních oblastí. Jedním z nich je Dub FX, vlastním jménem Benjamin Stanford, který se proslavil hlavně svými beaty a loopy. Od malička hrál na různé hudební nástroje a než se představil pod tímto pseudonymem sbíral zkušenosti s interprety různých žánrů od jazzu po heavy metal. Benjamin začal vystupovat také v australských ulicích pouze s kytarou hrající spíš pop s nádechem reggae. Oproti valné části street performerů měl rodinu, která neměla problémy s alkoholem či drogami a v jeho životní cestě ho podporovala.
Čtěte také: Dub FX ve vyprodané Lucerně: Euforie a tanec
Zásadní změna tvorby v tu, kterou známe dnes, tedy s prvky dubstepu či drum’n’bass přišla až s vystupováním v Anglii. Uvědomil si totiž, že reggae popík není to, co lidé chtějí a tak do své původní přimíchal dnes již tak typické beaty a společně s pomocí loopovacího zařízení začal tvořit úplně nové skladby, z nichž některé můžete slyšet na koncertech dodnes. Bohužel, i když ušel už poměrně dlouho cestu, není z něj všemi uznávaná hvězda. On sám o to však ani nestojí. Je vlastně mnohem víc obdivuhodné, že i bez vydavatelské společnosti s pomocí vlastního marketingu došel tak daleko.