
Tuzemská banda Imodium vydala nové album Valerie. To je po třech letech již čtvrtou studiovkou a obsahuje čtrnáct zcela nových songů. Kapela tentokrát věnovala texty hlavně ženám a věcem okolo nich. Předešlá deska nese název Polarity, jenž by se hodil spíše k tomu novému, které má hodně kladů, ale stejně tak záporů.
Kapela Imodium působí na rockové scéně od roku 1999. Ačkoliv je tu docela dlouho, nikdy nebyla vnímána jako komerční. A to je na ní to nejlepší, protože v dnešní době je na české půdě mainstreamových kapel až příliš. Po minulém a velice úspěšném albu Polarity vydala broumovská kapela Imodium album nové, a to s názvem Valerie, které si pod svá křídla vzal staronový producent Martin Volák, jenž měl na starosti i jejich první desku z roku 2004. Taktéž spolupracoval s interprety, jako jsou Daniel Landa či Xindl X. Jak název alba napovídá, půjde v něm zřejmě o ženu. A nejedná se jen o jednu.
Novinku otevírá skladba Laní oči. Nečekejte však žádný prudký nájezd. Z neznámého důvodu zní úvodní nahrávka téměř amatérsky, zejména pak bicí. Jestli to byl záměr nebo ne, to vědí jen členové formace a zvukař, ale zdá se mi to na úrovni začínajících kapel. A tou Imodium už dávno nejsou. Druhá písnička Náměstí není o nic lepší. Dokonce zní, jakoby ta první pokračovala, nebo byla zahraná pozpátku. Hodně náročným posluchačům doporučuji pustit si při prvním poslechu tohoto alba až skladbu třetí, Valerie. Ta má energii, je promyšlená, baví a je chytlavá. Rozhodně dobrá volba pro vlajkovou loď nového alba.

Celá deska je hodně rozporuplná. To opět potvrzuje následující píseň Stejně jako já. Po intru, kde zní elektrická, nezkreslená kytara, jsem najednou měl dojem, že uslyším slova: ,,V zemi se narodil krtek…,” protože to znělo právě jako skladba kapely Buty. Písnička není úplně špatná, ale přijde mi nesymetrická. Ve slokách má prvky ska, ale v refrénu najednou tvrdý rock. Myslím, že měli interpreti v úmyslu udělat skladbu tímto zajímavou. Moc se jim to však nepovedlo. Zní to složitě a jako dvě písničky složené dohromady. Nevadilo by mi, kdyby ve slokách zněly úplně stejné riffy jako v refrénu, ale pomalejší, vybrnkávané. V jednoduchosti je krása.
Následuje velmi chytlavý song Ženy, který podtrhuje tématiku alba a také předvádí velice povedené kytarové sólo, kterých na albu není moc. Co jsem tvrdil v úvodu o nekomerčnosti této kapely, to konkrétně nesouhlasí s písní Nad Berlínem. Myslím, že tohle je pecka, která by mohla bavit posluchače mainstreamového rádia. Po klidné piánovce Klub 27 si jistě mnozí z vás všimnou jedné vlastnosti této placky. Tou je fakt, že se téměř pravidelně střídají skladby rychlejší se skladbami pomalejšími. Možná, že bych kompozici alba volil trošku jinou.
Po rychlejších a zábavných písničkách Tajný lásky a Mezi náma následuje slaďárna Jsou první, jsou silný, která chytí za srdce nejednu posluchačku. Pravidlo platí dál a na řadu přichází pořádná tvrďárna Příběhy o synovi s povedenými vokály a song Haló pane, kde zpěváka doprovází ženský hlas. Při zakončovací pecce Svět bez pravidel se zajímavým intrem, strhujícím tempem a dobrým textem pocítíte najednou po všech těch zmatených pocitech lítost, že je tohle poslední skladba. Je opravdu povedená, ale dle mého názoru by se hodila spíše někam doprostřed.
Album Valerie na mne tedy působí opravdu rozporuplně. Obsahuje velmi dobré kousky, které baví, ale též písničky, které působí dost nudně a zvláštně. To je však i plus, protože tahle placka nemá žádný jednotný obraz a styl. Střídají se songy pomalé, rychlé, temné, hezké, téma je však stejné – láska a ženský. Někdy dávají do vínku, jindy zase vypráví. I když některé skladby za moc nestojí, jiné dokazují, že kapela Imodium na české rockové scéně místo a budoucnost má, ne-li i někde dál.
Imodium – Valerie
Skladby: Laní oči, Náměstí, Valerie, Stejně jako já, Ženy, Nad Berlínem, Klub 27, Tajný lásky, Mezi náma, Jsou první, jsou silný, Příběhy o synovi, Haló pane, Svět bez pravidel
Celkový čas: 40:49
Vydavatel: Supraphon
Hodnocení: 58%