Night Lovell na nové desce sklouzává k předvídatelnosti

Night Lovell | Zdroj: youtube.com

Night Lovell, který patří k umělcům proslaveným díky platformě Soundcloud, vydal v pouhých 21 letech již třetí studiovku Goodnight Lovell. Nakonec na ní pracoval tak dlouho, že se musela posunout i celá jeho tour, která brzy zasáhne i do Prahy. Stálo však čekání za to?

Přestože posun data vydání Goodnight Lovell zkomplikoval plány na turné, byl odklad desky zcela logický. Na rozdíl od předešlé tvorby mělo jít totiž o více osobní album, na němž dá Night Lovell nahlédnout do vlastních myšlenek. Na tom si chtěl dát samozřejmě záležet a neuspěchat takový proces bylo určitě správné. Lovell si toho času ale možná vzal příliš mnoho a zvládl tak napsat více skladeb, než sám předpokládal. Produkce pak bezpochyby tlačila na to, aby jich tím pádem i co nejvíce vyšlo. A právě to je zásadní problém celé nahrávky, protože být tohle krátké EP, bylo by vynášeno do nebes.

Rozhovor: Nothing,nowhere: Psaní textů je pro mě meditace. Když se dostanu z transu, zaráží mě, co jsem vytvořil

Album začíná hned dvěma našlapanými peckami – Mary Jane a Bad Kid. První zmíněná je zapamatování hodná proto, že si na ní Lovell trochu více hraje se svou flow a zároveň proto, že má stejně jako Bad Kid mrazivě démonickou a hororovou atmosféru. Let Me Die a Mental Slavery v tomto kvalitním stylu ještě pokračují. Pak ale přichází skladby jako Pain nebo Bumble Bee, u kterých už nastává problém, že nenabízí nic nového.

Monotónní druhá polovina alba

Předvídatelnost se tak v průběhu desky ukáže být hlavní nedokonalostí. Na studiovce je totiž celých 18 skladeb a až na pár výjimek se u nich nějaká větší změna flow, různorodější beaty nebo cokoliv neočekávaného jednoduše nekoná. Naopak v momentě, kdy se album dostává do půlky, začnou téměř všechny písně splývat dohromady. A čím více se Goodnight Lovell blíží konci, tím monotónněji rapper zní. V druhé půlce tak vyčnívá už jen Please Don’t Go, která má klidný a temnější beat a flow je aspoň na chvíli trochu jiná a chytlavější.

Na minulé nahrávce Red Teenage Melody měl Night Lovell sice tři featy, ale s přehledem ji dokázal utáhnout celou sám. Na nejnovější řadovce se objevují kolaborace hned čtyři, jenže tentokrát naopak zlepšují celkový dojem z desky. Posluchač si totiž odpočine od Lovellova hlasu a skladba konečně získá jinou atmosféru. Nejvíce očekávaný byl feat s dvojicí Suicideboys u songu Joan of Arc. Ti zde sice nabídnou jen svou typickou flow, kterou už nikoho nepřekvapí, ale i tak je to osvěžující změna. A právě odlišný nádech je něco, co Goodnight Lovell tak zoufale potřebuje. V tomto ohledu pak nejvíce vyniká feat s Wifisfuneral u skladby I Like Blood.

Recenze: Pouya věnoval své nové album zesnulému Lil Peepovi

Lyrická část alba je rozhodně zajímavější než ohraný zvuk a styl rapu. Jak již bylo zmíněno, mělo se jednat o počin, který bude zaměřen na osobní témata a rapperovy myšlenky. To pochopitelně nesplňuje každá skladba, některé texty jsou klasicky vychloubačné či zaměřené více na to, aby způsobily na koncertech peklo. To pro tento žánr není novinka a ani to nijak neubírá na kvalitě desky. Většina z textů je ale opravdu mnohem propracovanějších a Lovell se v nich soustředí na svou introvertní povahu, sebe-pohrdání nebo na pocity nejistoty ve vztazích i v normálním životě.

Čtěte také: TIP REDAKCE: Proč je rap novodobým rockem?

Rapperův experimentální a temný hip hop je ale poslouchán zejména kvůli zvuku, proto mezi fanoušky asi nebude panovat radost z hlubších textů, jako spíš zklamaní z hudební stránky alba. Dohromady totiž na Goodnight Lovell funguje přibližně sedm skladeb a zbytek je až příliš repetitivní, a to zejména proto, že si Night Lovell celou dobu drží basově hluboké vokály, prakticky stále stejnou flow, a to vše navíc doplňují od sebe často neodlišitelné beaty. Songy jako Mary Jane by kvalitou utáhly klidně krátké EP, s celým albem to ale prostě nejde. A ač jsou na Goodnight Lovell slyšet pasáže, které bezpochyby dokáží odpálit pořádné show, na samotné nahrávce tak dobře nezafungovaly.

Night Lovell – Goodnight Lovell

Skladby: Mary Jane, Bad Kid, Let Me Die, Mental Slavery, Where’s My Money, Pain, Bumble Bee, Watch Me, Unknown Location Interlude, Joan of Arc, Please Don’t Go, Murder Rate, Pink Witch / Lesson, I Like Blood, Can’t Lose You, Sinister, Inside, The Sun
Celkový čas: 45:31
Vydavatelství: SCPP

Hodnocení: 65 %


Napište komentář

Václav Pilka
O Václav Pilka 275 Článků
Jsem absolvent literární tvorby a hudba je pro mě obrovská část života. Protože ale nikde nehraju, tak o ní alespoň píšu. Žánrově se skoro vůbec nevymezuju, takže mám rád třeba Enter Shikari, Architects, Charli XCX, Little Simz, Pussy Riot nebo The 1975. Vedu mimo jiné i portál o méně populárních interpretech justlisten.cz