Forum Karlín se stalo dějištěm další návštěvy srbsko-chorvatského mistra world music, kousek svého Weddings and Funeral Bandu nezapomněl s sebou.
Úterní večer 10. února počalo pražské Forum Karlín předehrou česko-francouzské zpěvačky a moderátorky Emmy Smetany. Úvodní půlhodinka se tak nesla v lehkých melodiích s anglickými či francouzskými texty za doprovodu kapely či klavíru samotné zpěvačky. Bosá Emma s bandem údajně absolvovala první koncert, čímž vysvětlovala mlčenlivost a zjevnou neuvolněnost svou i kolegů.
Po krátké přestávce ohlašovaly příchod dalších hudebníků jednotlivé fanfáry. Žesťový duel vyvrcholil postupným nastoupením šesti členů kapely Wedding and Funeral Band, dvou doprovodných zpěvaček a usměvavého kudrnatého skladatele Gorana Bregoviće.
Okamžitý nárůst energie způsobila hned první písnička Gas Gas, která roztančila většinu pohybu schopných přítomných, z nichž se část po zbytek koncertu už nezastavila. Romská muzika protkaná vlivy balkánské lidové tvorby, jejímž hrdým a uznávaným sběratelem Goran Bregović je, svou živelností uchopí a už nepustí nikoho, kdo má smysl pro rytmus. Pro chvíle odpočinku zahrnuje tato část repertoáru také tklivé melodie pohrávající si s tóninami, rezonancí hlasu a vícehlasým zpěvem.
Kromě sbírání kolekcí tradiční hudby je Goran znám jako autor obrovského množství filmových soundtracků. Zcela jiný ráz proto mělo Tango z filmu Underground nebo dobře známý In the Death Car z amerického snímku Arizona Dream, v původní spolupráci s Iggy Popem. Tentokrát si zanotovalo také publikum. Zažila jsem snad poprvé, kdy hudebník lidem opakovaně zakazoval tleskat do rytmu, o to výrazněji však vyzněla jemnost interpretovaného kousku.
Kromě uvedeného Iggyho má Goran na kontě spousty dalších osobností, s nimiž během své hudební kariéry spolupracoval. Vzhledem ke svému žánrovému zaměření si na večer vypůjčil také písničku kapely Gypsy Kings s názvem Presidente. Tady se pro změnu objevil silný elektronický základ, který vytvořil opět trochu pozměněnou atmosféru a zpestřil živou produkci.
Podívejte se na fotogalerii z celého koncertu
Po naplno odehraných prvních stech minutách se velmi pomalu začal blížit závěr, kdy přišla na řadu “halékací” Ederlezi v závěsu s Mesecina Moonlight.
Krátký odchod hudebníků roztleskal roztančené publikum, které bylo obratem uspokojeno přídavkem. Česká republika je častou zastávkou na trati Goranovy šňůry. A o tom, že se mu u nás zjevně líbí, svědčil i fakt, že místo klasicky sporých tří přídavků pokračoval dvojnásobkem, včetně čardášového partyzánského songu a ruskou slovesnost zastupujícího Kalasnjikova.
Přes dvě hodiny trvající koncert zvládl tento za měsíc již pětašedesátiletý umělec bravurně, pln elánu, radosti a nadšení, které vypovídají o jeho celoživotní lásce k hudbě. Tuto lásku večer předal rozhodně kvalitně a zajímavě.
