Multižánrový festival Colours of Ostrava, konaný od 16. do 19. července v industriálním areálu Dolních Vítkovic, přinesl v rámci svého čtrnáctého ročníku kromě spousty kvalitní muziky také bohatý doprovodný program a upevnil si tak pozici nejlepšího festivalu u nás. O tom, jak to v ocelovém srdci Ostravy probíhalo první dva dny, si přečtěte v první části reportáže.
Generálkou pro čtrnáctý ročník barevného festivalu byl dvoudenní Festival v ulicích, který se udál v úterý a ve středu v areálu výstaviště Černá louka, na Masarykově náměstí v centru města a v jeho přilehlých ulicích. Pamětníkům dřívějších ročníků Colours of Ostrava se jistě vybavila spousta vzpomínek; není tomu ani tak dlouho, co se akce odehrávala právě na výstavišti a za řekou u Slezskoostravského hradu. Nyní již čtvrtým rokem sídlí v industriálním areálu mezi vysokými pecemi a svou unikátností dokáže dalece předčit ostatní tuzemské festivaly. Zdejší prostor pokaždé projde značnými změnami – letos přibyla Bolt Tower, kavárna s vyhlídkou ve výšce téměř osmi desítek metrů nad zemí, rozsáhlý family park či samostatná elektronická stage. Organizátoři navíc jako by dokázali ovládat počasí, pár kapek spadlo až v samotném závěru akce.
Festival v ulicích, jenž přitáhl úctyhodné množství lidí od hudebních nadšenců, přes zvědavce až k náhodným kolemjdoucím, lákal především na domácí projekty, přičemž vrcholem bylo originální spojení Jiřího Pavlici a Hradišťanu s kapelou Vlasty Redla. Vystoupili tu také například britští Heymoonshaker, kteří se o dva dny později na Colours dočkali zaplněné Drive Stage, newyorští Too Many Zoos či Coco & The Butterfields, multižánrová pouliční kapela z Anglie.
Björk první den přilákala přes třiatřicet tisíc lidí
Čtvrteční program v Dolních Vítkovicích zahájili slovenští Longital a symbolicky také Michal Hrůza s kapelou Hrůzy. Ten loni díky hrůznému incidentu ze Stodolní ulice nevystoupil, tento rok do Ostravy přivezl část scény z prvního koncertu návratové tour Noc a Den. Největším lákadlem startovacího dne festivalu ale byla islandská zpěvačka Björk, která do areálu první den přivábila přes třiatřicet tisíc lidí, nejvíce v historii. Není divu, Björk byla vůbec nejzvučnějším jménem celého ročníku. Na Colours měla vystoupit již před třemi lety, tehdy ji však skolila nemoc a z programu zmizela. Organizátoři nelenili a sliby o náhradním koncertu nezůstaly pouze u slov.
V extravagantní bílé masce a dlouhých šatech stejné barvy odehrála set, který se měl dle její výslovné žádosti konat půl na půl za světla a za tmy. S patnáctičlenným smyčcovým tělesem za zády, za doprovodu elektroniky a projekce (převážně) ze života hmyzu odehrála devadesátiminutový koncert, přičemž největšímu prostoru se dostalo nové desce Vulnicura; nechyběly ale ani léty prověřenější ,,hity” Army of Me, Hyperballad, Unravel či Hunter. Björk je zpěvačkou, která tvoří náročnou muziku vyžadující posluchačovu aktivní interpretaci. Její plavba napříč žánry, kde avantgarda a experiment mají své pevné místo, může neznalým přijít přinejmenším zvláštní. Těžko říct, jak Björk publikum Colours of Ostrava přijalo, někteří kolemjdoucí nechápavě přihlíželi, jiní dlouho vyčkávali u hrazení před stagí, aby se následně rozplývali ještě dlouho po koncertě. Za práci, kterou na pódiu odvedla, si rozhodně zasluhuje velký potlesk.
Čtvrtek ale nepatřil jen Islanďance (i přesto, že ostatní dění zůstalo v jejím stínu). Originální spojení kapely Zrní s Janáčkovou filharmonií Ostrava, které bylo rovněž velice očekávaným vystoupením, se povedlo na jedničku. Před nimi se na ArcelorMittal stagi představili elektropopoví Bokka od našich severních sousedů, po nich mohli návštěvníci zavzpomínat na zlatou éru drum’n’bassu s Roni Size & Reprezent. Program na hlavním pódiu uzavíral Kanaďan Caribou se svým elektronickým setem doprovázeným skvělou světelnou show.
Pátek ve znamení kytarové muziky
Druhý den Colours of Ostrava patřil hlavně kytarám. Večerní program zahájil švédský písničkář José González, který předvedl vcelku minimalistický a nenápadný akustický koncert. Jeho plachost, která jako by jej držela zpátky, spolu s poněkud jednotvárným projevem některé návštěvníky odradily. A to tak, že se ve velkém věnovali rozhovorům se svými kamarády, aniž by si blíže všimli, jakou sílu Gonzálezova muzika ukrývá. Většinu z nich probudily až dva veleznámé covery, Heartbeats od krajanů The Knife a Teardrop od trip-hopových Massive Attack.
Folkový koncert vystřídali energičtí Kasabian, Britové s puncem jedné z nejlepších live kapel světa. Ti se během let dokázali vypracovat do pozice interpreta, na jehož koncerty se hrnou davy, které se jako rozbouřené moře pohybují od začátku do samého konce a čtveřici provolávají v bohy. Setlist, který Kasabian do Ostravy přivezli, byl tak hitový, že by se na něm už snad nedalo nic vylepšit. Odstartovala jej úderná Bumbelbeee z aktuální desky 48:13 a na nasazeném tempu se neubralo až do závěrečné L.S.F. Kromě klasik, jakými jsou Underdog, Fire, Shoot the Runner či Days Are Forgotten, zazněly také skladby People Are Strange (The Doors) či Praise You (Fatboy Slim), kterou zpěvák Tom Meighan věnoval dámě, jíž patřilo pódium o hodinu později – St. Vincent. Kasabian odehráli koncert s neuvěřitelnou kadencí a energií, a to tak, že mozek kapely, kytarista Sergio Pizzorno, jenž po pódiu létal jako papírový drak, z něj musel být po skončení ostatními členy „posbírán“.
St. Vincent, zpěvačka, která do širšího povědomí tuzemského publika vstoupila až s loňskou eponymní deskou (za níž si vysloužila Grammy pro nejlepší alternativní nahrávku), se vytasila s neuvěřitelně sebevědomým vystoupením plným kytarových riffů. Ty provázely industriální, ale i popové melodie, krásný hlas a elektronické podkresy. Annie Clark, jak zní její vlastní jméno, si hrdě jde za svým a její koncerty jsou toho důkazem – sexappeal a skvělá muzika, která se rozhodně nedá zařadit do mainstreamu, vdechly rezavým Vítkovicím nový život.
Colours rozhodně nezůstaly pozadu ani se zástupci tuzemské scény – během pátku se střídavě představily kapely Jelen, Mucha či Stromboli. Program s úderem třetí hodiny odpolední otevřel Xindl X a k večeru v Gongu vystoupili například i Bratři Ebenové. Závěrem produkce na hlavní stagi bylo elektronické duo Klangkarussell z rakouského Salzburgu, které bavilo tance chtivé až téměř do třetí hodiny ranní.
