Nedávno otevřel novou hudební školu s individuálním přístupem – Music Academy Prague, je nepostradatelným členem kapely Jelen a hudba je jeho život. Popovídali jsme si se Sašou Smutným.
Pocházíš z muzikantské rodiny, uměl sis někdy (třeba i v dětství) představit, že se budeš živit něčím jiným než hudbou? A jestli ano, tak čím?
Hudba je pro mě srdcová záležitost, takže jsem rád, že dělám to, co mě baví. Podle mě je to hodně důležité. Každopádně mám také rád nové projekty a jejich rozvoj, studoval jsem ekonomii a proto mě baví business, reklama a oblast kultury a jejího managementu.
Kdo je Tvým největším hudebním vzorem?
Myslím, že jsem neměl nikdy jeden svůj vzor, myslím, že jich bylo více a snažil jsem se od každého inspirovat v tom nejlepším slova smyslu. Lidsky to v první řadě určitě byli moji rodiče – úžasní lidé – a co se hudebního světa týče, tak například James Morrison, Miles Davis, Arturo Sandoval, Maurice André, Bruce Springsteen, Wynton Marsalis, Dizzy Gillespie, Louis Armstrong a další. A každý z nich trochu v něčem jiném.
Viděl jsi někdy například Bruce Springsteena vystupovat naživo?
Zrovna jeho bohužel ne, pokaždé když zatím byla šance, tak jsem musel sám hrát. Ale například před pár měsíci byl v Praze James Morrison a vyšlo mi to. Byl to skvělý koncert.
Jak vznikl nápad založit vlastní hudební školu? Kde jsi se inspiroval a kdo Ti plány pomohl zrealizovat?
Asi to mám v genech, protože v mé rodině snad každý druhý učí hudbu. Důležitým motivem pro mě také byla vize dělat to jiným způsobem – při svých četných hudebních cestách do zahraničí jsem pojal odlišný pohled na hudební vzdělávání a u nás mi tento pohled vcelku scházel a stále dost schází. V počátcích to byl plán na lektorskou hudební činnost. S tím se ztotožnil před lety nejprve pan Josef Beneš, který patří do mé rodiny a pomohl projektu s prvními kroky. Poté, co se projekt postupně zvětšoval jsem se potkal s Pavlem Kopačkou, se kterým jsme se domluvili, že projekt zásadně rozvineme a vytvoříme školu. Což se nyní stalo.
Opravdu dokážeš naučit hrát na trubku úplně kohokoli? Myslíš, že bych to zvládla i já? (smích)
Vsadím se, že zahrát aspoň 5 tónů tě naučím za jednu lekci. Máš čas v pondělí? (smích)
Pověz mi něco více o projektu Nástroje pro talentované nevidomé studenty hudby v rámci Nadace pro Všeobecný rozvoj člověka.
Projekt vznikl spojením myšlenky kolegy Pavla Kopačky a mými možnostmi ve světě hudby – především má oficiální spolupráce s celosvětovou rodinou hudebních nástrojů Buffet Crampon a značkou trumpet B&S. Účelem projektu je pořizovat nástroje pro zrakově postižené studenty hudby, kteří mají talent, ale nemají možnosti si pořídit profesionální nástroje a svůj talent tím dále rozvíjet. Přitom zrakově postižení a nevidomí jsou často velmi sensitivní a oduševnělí lidé a jsou uvnitř úžasní umělci – podívejme například na Stevieho Wondera, Andrea Bocelli, Ray Charlese a další. Jako prvnímu jsme předali nástroj v hodnotě 80 000 Kč panu Marku Dudovi.
Když se Ti zaregistruje nový student, jak probíhá jeho první vyučovací hodina?
Na našem portálu to trvá 2 minuty. Studenta ze školy ihned kontaktujeme, potkáme se nejprve na kafe a řekneme si, co od lekcí očekává, co ho baví, jakou má s hudbou zkušenost a vybereme vhodného učitele. Pak jej s učitelem seznámíme a oni si domluví první lekci. Učitel pak výuku i její tempo přizpůsobuje studentovi individuálně. U dětí se snažíme o pozitivní vztah k hudbě a u těch nejmenších často na lekcích střídáme více nástrojů a chceme primárně rozvíjet pozitivní vztah k hudbě, dokud si nevyberou nástroj, který je baví a kterému se budou věnovat.
Všechny tyto první schůzky probíhají s Tebou? Jak to zvládáš zkoordinovat s nabitým programem s kapelou Jelen?
Někdy je to náročné, ale snažím se být u většiny, pokud je to jen trochu možné.
Na kontě máš spoustu hudebních ocenění. Na které jsi nejvíce hrdý?
Během mých studií jsem byl velice pyšný na má 2 vítězství v celostátních kolech soutěže Základních uměleckých škol ve hře na trubku, když jsem vyrostl tak jsem si uvědomil, že hudba není o soutěžení a trochu se priority změnily. Nyní je pro mě největším oceněním pokud se podaří naplnit publikum při živém koncertě pozitivní energií a radostí. Samozřejmě si ale velice vážím například ceny Anděl, kterou jsme s Jeleny dostali za Objev roku před dvěma lety, beru to jako ocenění naší práce a to je radost.
Jak bys motivoval k hudební výuce někoho, kdo si třeba není úplně jistý, že má hudební sluch?
Zrovna před dvěma týdny za mnou jeden takový pán přišel. Řekl, že určitě nezahraje ani notu, že prý mu v dětství řekli, že je „dřevo“. Řekl jsem mu, že každý se může naučit alespoň něco a pozval ho na první hodinu, ať tomu dá šanci. Na první hodině se naučil snadnou písničku a celou stupnici a teď už budeme mít třetí lekci.
Moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho studentů, kterým hudba vyvolá úsměv na rtech.
Děkuji také.
