Loňský rok připravil fanouškům muziky velmi pestrou škálu nových alb. Některým interpretům se jejich experimentování nepodařilo, jiní naopak mile překvapili. Pojďme se podívat na ty nejzajímavější desky, co se za uplynulý rok na prodejních pultech objevily.
Gorillaz – Humanz
Naši redaktorku sice deska Humanz příliš nenadchla, rozhodně ale stojí za to, být ve výčtu toho nejzajímavějšího, co loňský rok nabídl. Gorillaz si na album přizvali velkou spoustu nejrůznějších hostů, a že dokáží publikum bavit i s novinkami, dokázali v listopadu na koncertě v pražské O2 areně.
Čtěte také: Noví Gorillaz mají spoustu hostů, ale nudí
David Stypka & Bandjeez – neboj.
Melancholické album, které vydal David Stypka ve spolupráci s Martinem Ledvinou, nesmí v našem seznamu chybět. Perfektně totiž reprezentuje českou hudební scénu. Autorské texty a věty spousty významů vás donutí přemýšlet, i když zrovna nemáte náladu. Navíc, jeden poslech nestačí.
Čtěte také: 5 důvodů, proč si poslechnout novou desku Davida Stypky & Bandjeez
Paramore – After Laughter
Pop-punk, který v minulosti Paramore proslavil, nechala kapela na nové desce spát a přešla k modernímu pop-rocku. Rozpad vztahu, problémy s láskou, opuštěnost, deprese, ale také naděje a vůle jít dál a nevzdávat se – to jsou motivy, které se objevují ve všech skladbách.
Čtěte také: After Laughter od Paramore: Pořádná dávka letního popíku s melancholickými texty
Papa Roach – Crooked Teeth
Kalifornští Papa Roach si za dobu svého fungování prošli mnoha změnami. Od nu-metalových začátků se postupně dostávali přes hard-rockové pecky až po mixování elektroniky s tvrdými kytarami. Na loňském Crooked Teeth všechny tyto nasbírané zkušenosti pojí do něčeho, co by se dalo označit jako jeden z nejlepších a především nejkonzistentnějších počinů, jaký jsme od této kapely mohli kdy slyšet.
Čtěte také: Papa Roach na Crooked Teeth kombinují nejlepší s nejlepším
Portless – Back
Energická a křišťálově čistá baskytara, elektronika, střídání hutných pasáží s těmi volnými a hora rapu. Takto by se dala charakterizovat květnová deska kapely Portless, na níž hostoval také rapper Henry D.
Čtěte také: Portless svou deskou říkají zpět, ale jdou pořád kupředu
Lorde – Melodrama
S okouzlujícím popovým albem přišla loni v červnu zpěvačka Lorde. Její Melodrama se pyšní perfektní produkcí a přes obrovskou konkurenci na popové scéně dokáže být vskutku originální. Není divu, že se o ní mluví, jako o budoucnosti hudby.
Royal Blood – How Did We Get So Dark?
Royal Blood na How Did We Get So Dark? místo soustředění se na jedno a to samé rozprostřeli svůj sound do všech stran a rozměrů. Album tak už sice nedělá takový wow efekt jako jeho předchůdce, místo toho ale nabízí o to solidnější a především zvukově bohatší poslech, který si po 34 minutách rádi pustíte znovu a ještě párkrát potom, abyste ho plně vstřebali.
Čtěte také: Royal Blood na How Did We Get So Dark? nabývají dalšího rozměru
Lana Del Rey – Lust For Life
Své páté album vydala americká zpěvačka v červenci a přinesla s ním dokonce 16 písní. Album lze bez ostychu označit za přelomové ve zpěvaččině kariéře. Předchozí tři desky by, ač uspokojivé a plné emocí, asi nesnesly další koncipovanou úplně stejně a brzy by došlo ke ztrátě zájmu. Spousta hostů, noví producenti a lehké přitvrzení instrumentace je velice svěží a rozhodně se hned neoposlouchá.
Čtěte také: Lana Del Rey touží po životě a neztrácí na síle
Queens of the Stone Age – Villains
Queens ovládají své nástroje bezmála virtuozně, v kompozicích jim nechybí originální nápady a navíc si drží svůj typický zvuk v harmoniích syrových a drsných kytar. Villains určitě přečkají víc než jednu sezonu.
Čtěte také: Queens of the Stone Age vydali víc než jen průměrnou řadovku
Fergie – Double Dutchess
Na svém druhém sólovém albu nám Fergie opět představila špičkovou kvalitu – desku našlapanou výbornými songy. Po poslechu má jeden pocit, že to v žádném případě nebyla hodina strávená nadarmo a hned by si Double Dutchess pustil nejradši znovu. Možná proto, že první sólové album vydala v roce 2006, fanoušci si tak na pokračování museli počkat pěknou řádku let.
Čtěte také: Dlouhé čekání na nové album Fergie se vyplatilo
Beck – Colors
Colors je od prvního do posledního songu zdařilá deska plná chytlavých melodií v Beckově typickém rukopisu. Zpátky je zvukové a žánrové experimentování, ovšem všechny barvičky se velmi příjemně poslouchají a mimo písničkářovy alternativní fanoušky jimi nemůže pohrdnout ani mnohý mainstreamový posluchač. Palec nahoru zaslouží i nadmíru zdařilé a originální grafické ztvárnění alba.
Čtěte také: Beckova nová deska hraje všemi barvami
Deep Purple – InFinite
Legendární britská kapela Deep Purple po čtyřech letech navázala na předchozí desku více než přijatelně dobře. Členové kapely jsou i po sedmdesátce vitální a na hudbením poli mají stále co nabídnout.