Po veleúspěšném singlu Alors On Danse a debutové desce Cheese vydává Stromae další studiové album. Fanoušky očekávaná událost ovšem zřejmě zůstane spíše zklamáním.
Ačkoli to s první skladbou Ta Fete vypadá, že se máme na co těšit, opak je pravdou. V úvodním singlu alba Racine Carrée přichází Stromae s tím, na co jsme od něj zvyklí. Mohutné beaty a elektronické samply, ruku v ruce s chytlavým refrénem nasazují pomyslnou laťku poměrně vysoko.
O něco výše ji ještě posune skladba s pořadovým číslem dvě. Papaoutai začíná klavírní árií, po několika vteřinách se ovšem rozjíždí rovnou refrénem. V tomto nasazeném tempu se pak Papaoutai drží téměř po celé tři a půl minuty.
Následující Batard může zprvu vypadat jako trénink roztleskávaček. Tleskáním, ale i pokřiky k tomu opravdu nemá daleko. Několikavteřinový trénink ovšem končí a song číslo tři pokračuje v prozatímním vysokém tempu. Prvním kusem z tohoto celku, který posluchače spíše otravuje, než těší, je Ave Cesaria. I když dokáže zaujmout harmonikou namísto kláves, tolik tradičních ve skladbách Belgičana s rwandskými kořeny.
Formidable je jako vystřelenou uspávací šipkou. V tuto chvíli si posluchač začne uvědomovat, že album ve své celistvosti tvoří prakticky jedna dlouhá skladba, umně rozsekaná na třináct částí. Zkusil jsem si přehrávání desky Racine Carrée bez mezer, které dávají odpočinout mezi jednotlivými treky. Není mnoho momentů, kde je možno si všimnout, že hraje jiný song.
Ve stopách Formidable líně kráčí i Moules Frites, navíc připomínající indiánské prodavače ze stánku kdesi na vesnické pouti. Jak jinak popsat všudypřítomné Joo Joo Joo? Od kolotočů pak Stromae vytáhl indiány k vykouření dýmky míru a k tanečku kolem táboráku. Jejich typické zpěvy totiž zaslechnete i v osmé skladbě. To už toho začne mít posluchač tak nějak plné zuby (uši).
Sojčí péro, trubka a tyč
Zcela vytržena z kontextu je skladba Humain A L´Eau, která je změtí různých sirén, beatů a heslovitých slok. Jde o typický příklad hudebního žánru trubka-tyč. Na parketě za zvuku této skladby by tanečníci vypadali jako epileptici, kteří navíc odráží útok zmatených lesních včel. A pokud jsem měl na rudé tváře pifku, tak teď už pověstný pohár trpělivosti přetéká. V Quand C´est? si dal totiž Stromae dostaveníčko s náčelníkem Sojčí péro u něj v týpí.
Pokud posluchač přetrpí přehrávání až k předposlední skladbě Merci, uslyší mix začátků Pet Shop Boys a Modern Talking, kterým ještě zdatně sekunduje duo Kotvald – Hložek. A manželka náčelníka Sojčí péro Zaječí chlup, jejíž hlas je jediným, který v Merci uslyšíte. Chtělo by se říci: „Merci. Laisser. (Děkuji. Odejdi – pozn. red.)“
Bude to stačit?
Poslední AVF se ještě na chvíli snaží rozfoukat ohníček u indiánských přátel, ten ale po refrénovém vzplanutí opět zhasíná. Téměř s jistotou si troufám říci, že drtivá většina posluchačů po tlačítku play už nesáhne. Ukazovák totiž přejede až na open a deska skončí v šupleti.
Možná jsem se na desku těšil až příliš. Iluze o skvělém hudebním zážitku totiž vzaly za své někde před polovinou CD. Když Racine Carrée porovnám s debutovým Cheese, nemůžu se zbavit dojmu, že druhotina jaksi nemá koule. Z placky Stromae vytáhne možná dva dobré singly, které by mohly mít úspěch (i když zcela jistě ne celosvětový jako Alors On Danse). Nabízí se závěrečná otázka: „Bude to stačit?“
Stromae – Racine Carrée
Skladby: Ta Féte, Papaoutai, Batard, Ave Cesaria, Tous Les Memes, Formidable, Moules Frites, Carmen, Humain A L´Eau, Quand C´est?, Sommeil, Merci, AVF
Celkový čas: 41:28
Vydavatel: Universal Music
Hodnocení: 35 %
