O severské mytologii, čarodějnicích i lásce zpívala stylově a svéhlavě trojice vokalistek v Rock Café.
Čtvrteční večer 22. května přivábil vyznavače netradiční hudby do pražského klubu Rock Café. Na programu byla finská folková skupina Värttinä. V ohlašovaných devět hodin se ne zcela zaplněným klubem loudali fanoušci různého věku i vzezření v očekávání příchodu muzikantů. O specifickém charakteru přítomných vypovídal i fakt, že 20-minutové zpoždění snášeli zcela bez vzdorných projevů. Pak už to ale bylo ráz na ráz. Houslistka, harmonikář, bubeník, kytarista a basista vytvořili základní instrumentální podklad a Mari (v červeném oblečku), Susan (v modrém kostýmu) a Karoliina (ve žlutém) spustily vokální smršť se synchron pohybovým doprovodem. Finsky, samozřejmě. Po úvodní písni přítomné přivítaly každá svou jednou českou větou a vyzvaly k zábavě a tanci ještě divočejší o to, že oba naše národy vyhrály svůj hokejový zápas.
Sestava skupiny se za dobu svého působení značně obměnila početně i personálně. Aby ne, uskupení letos slaví své 31. narozeniny! Z ženského tria je právě Mari jednou ze sester, které kdysi daly Värttinä dohromady.
Pokud samy neprozradily, o čem zrovna zpívaly, šlo to uhodnout leda z výrazné gestikulace zpěvaček, jinak ovšem bez šance. Některé jejich texty jsou totiž dokonce ve starofinštině anebo neznamenají vůbec nic, takže ani rodilí Finové to nemají jednoduché. Část tvorby je na melodie finských tradicionálů s vlastním textem.
Zazněly kousky napříč repertoárem, od prvních úspěchů (Marilaulu, Seelinnikoi) po nedávné novinky (Katariina, Lasetus). Většina byla divoká a energická, až jste si chvílemi v přítmí klubu při pohledu na barevné, extravagantně vyhlížející a gestikulující zpěvačky připadali jako na čarodějnickém sabatu, pak jste zase při projevu a capella kráčeli v lidovém průvodu vesnicí. Jindy přišla na řadu tklivá melodie, výraznou harmoniku vystřídala jemná flétna a vy jste rázem mohli pocítit vítr ve vlasech stojíce na pahorku finských vrchů. Ten večer byl klub jen nutnou fyzickou zvukovou stěnou a jeho návštěvníci nebyli pouhými pasivními příjemci hudby.
Po vyčerpávající tři čtvrtě hodině nechaly chvíli prostor své kapele a dle slov harmonikáře si zašly na pár loků kofoly. Poté se pokračovalo ještě další stejně dlouhou úctyhodnou částí.
Atmosféra celého koncertu byla skvělá, tajuplná i energická, rozhodně netradiční. Zpěvačky oplývaly nadšením pro hudbu, vysokým nasazením, komunikativností a milým přístupem, přestože před nimi neburácel přeplněný sál. Komukoliv, kdo je připraven na nevšední hudební zážitek, bych příště navrhovala rozhodně nevynechat!
