Úterní večer byl pro herečku a bývalou moderátorku Emmu Smetanu důležitým milníkem v pěvecké kariéře – v Lucerna Music Baru totiž pokřtila debutové album What I’ve Done a svým vystoupením si tak rozšířila řady příznivců.
Koncertu Emmy Smetany předcházela necelá hodinka indie-rockové hudby v podání české kapely The Silver Spoons. Ti svými energickými písničkami, jako je například Tainted Colours, úspěšně rozproudili publikum a připravili ho na následující část večera. Svým perfektním anglickým přízvukem dovedli nejednoho návštěvníka k úvahám, zda je čtyřčlenná skupinka kluků opravdu z České republiky.
S úderem desáté hodiny večerní se na pódiu objevila nejdříve kapela a poté i samotná Emma, oděná do prvního ze tří kostýmů, které v průběhu večera vystřídala. Žádnému z převleků nechyběla čelenka ve vlasech, což jí dodávalo ještě více éterický vzhled. Mezi první písně, kterými Emma Smetana potvrdila své pěvecké kvality, patřily skladby Gramophone či What I’ve Done, podle které je pojmenována celá deska. Dostalo se i na písně ve francouzštině, které ve zpěvaččině podání zněly o něco přirozenějí než písně zpívané anglicky. Při první francouzsky zpívané písni se Emma dokonce sama hudebně doprovodila, a to na klávesy. Další ozvláštnění večera přišlo v podobě písně Wall Of Kampa, kterou zpěvačka převzala od svého otce Jiřího Smetany a který v ní reaguje na poničení pražské Lennonovy zdi. Po doznění posledních tónů písně Emma krátce reagovala na nedávnou kontroverzní událost při předávání hudebních cen Anděl: ,,Nebudu opakovat, co se říkalo na Andělech, ale trochu mě děsí, že to někoho tolik vytáčí…”
Přišel čas na samotný křest alba, se kterým Emmě pomohli členové skupiny Tata Bojs – Mardoša a Milan Cais. Ti však místo klasického polévání desky šampusem pokřtili album francouzskou písničkou. V průběhu večera pak přišlo na řadu další překvapení – skladbu Lies spolu s Emmou přišel na pódium zazpívat Matěj Ruppert. Ke konci večera Emma odešla do zákulisí a vrátila se opět v převleku, který uchvátil pozornost především mužské části publika – oblékla bílé spodní prádlo, bílé kraťasy a přes ně pouze průsvitnou látku. Mezi další skladby, které Emma v průběhu večera předvedla, patřil i cover písničky Dancing Barefoot od zpěvačky Patty Smith nebo Emmy vlastní píseň Waiting. Se spokojeným publikem se zpěvačka rozloučila písní Velvet dress.
12. duben byl pro zpěvaččinu kariéru jistě přelomovým – křestem debutového alba na sebe přilákala ještě více pozornosti jak médií, tak řadových posluchačů. Mediální pozornost však bohužel poněkud kazila celkový dojem z večera – fotografové stojící přímo u pódia svými aparáty značně zacláněli a přestože je Emma jistě na blesky z fotoaparátů zvyklá, jí samotné to nemohlo být příjemné. Na koncertu se projevila i značná nepřipravenost, a to například při zpěvaččině sólu na klavír, kdy jim dělalo potíže postavení mikrofonu v dostatečné blízkosti kláves a zpěvačky; nebo v momentě, kdy se mělo křtít album, které však na pódium nikdo nedodal. Během prvních písniček také Emma působila poněkud stydlivě – v pasážích, kde nezpívala, se po pódiu jen tak procházela nebo stála, což působilo dojmem, že neví, co v dané chvíli dělat. S postupem času si však na pódium zvykla a již se dostatečně odvázala. Díky zpěvaččině téměř andělskému vzezření ji však menší nedostatky všichni bez váhání odpustili a večer si náramně užili. Emma Smetana dokázala, že i po pěvecké stránce má co nabídnout a že poslech jejího nevšedního popu rozhodně stojí za to. Naživo totiž její skladby působí mnohem živěji a procítěněji.
