Holter: To, co hrajeme, je pro nás srdeční záležitost

Holter | Foto: Marek Musil

Holter není jen lékařský přístroj sloužící k zaznamenání aktivity srdce, ale taky vyškovská heart rocková kapela, která ještě není úplně profláknutá, ale má pěkně našlápnuto. Na kontě má EP Spojení, chystá klip a vydání alba. A na to, proč si zvolili zrovna název Holter a co je to heart rock, ale i na spoustu dalších věcí, jsme se zeptali zpěvačky Veru.

Jako svůj žánr uvádíte heart rock. Co to je?

Tenhle žánr jsme si vymysleli. Naši hudbu je totiž těžké někam zařadit a taky jsme se chtěli vyhnout škatulkování. V podstatě hrajeme rock, ale hlavní je, že to, co hrajeme, je pro nás srdeční záležitostí. Podle toho vlastně vznikl i název Holter. Takže zkrátka hrajeme takový tvrdší rock, ale není to hard rock, ale heart rock. Takže pro nás je to srdeční rock. Takhle se snažíme podávat naši muziku a je to jediný způsob, jak náš styl někam zařadit.

Takže jste si nejdřív vymysleli tenhle žánr a až potom název kapely? Nebo to bylo naopak?

Nejdřív vznikl název. Myslím, že s tím přišel náš basák Robb a nám ostatním se to hned zalíbilo. Už proto, že je to jednoslovný název, který je výstižný a úderný a navíc má pro nás spoustu skrytých významů. Holter je totiž přístroj který měří srdce. Člověk ho nosí 24 hodin a on monitoruje jeho tep. A pro nás je naše hudba něco, co nám dává najevo, že žijeme, stejně tak, jak to dělá holter.

Já mám pocit, že jsem v nějakých vašich home made videích slyšela, že i svoje fanoušky nazýváte Holtři. Takže vám i oni dávají najevo, že žijete?

Ano, to jsi slyšela dobře (smích). Tím, co tepe každou kapelou a co koluje v žilách každého, kdo někde hraje jsou totiž právě fanoušci a hudba, kterou jim dává.

Holter kromě tebe tvoří samí muži. Jaké to je být jedinou ženou v kapele?

Já jsem moc ráda ve skupině s muži. Nikdy jsem totiž s ženami moc nevycházela. Někdy je to ale zajímavé. Když přijedeme do studia, tak se všude kolem prdí a krká, v čemž samozřejmě nezaostávám (smích). Ale je to fajn. Líbí se mi, že jsme k sobě všichni upřímní a vyhovuje mi to tak.

A jaké to je v převážně mužské kapele zpívat? Pokud vím, tak texty píše většinou kytarista Deady. Jak se ti to zpívá?

Texty píše opravdu převážně Deady a občas s něčím přijdu i já. Ve finále ale není nikdy poznat, co napsal muž a co žena, takže vlastně ani nevadí, že zpívám něco, co napsal muž. Všechno se dá nějak vždycky napasovat, na to, jak se člověk cítí. A všichni jsme lidi a máme podobné prožitky.

Takže se dá zpívat i text, který napsal někdo jiný a dal do něj vlastní pocity?

Já se vždycky konkrétní text snažím spojit s nějakou zkušeností ze svého života. Jinak bych to nedokázala tak podat. Vždycky je zvláštní zpívat něco, co napsal někdo jiný, ale Deady píše tak dobře, že se s tím dokážu ztotožnit. Dokonce se mi někdy při zpěvu derou slzy do očí, i když třeba přesně nevím, jak to Deady myslel, když to psal. Ale vždycky si v tom najdu to svoje. A to svoje si v tom můžou najít i fanoušci. Vždycky si to, co slyší spojí s nějakým zážitkem ze svého života a je jedno, jestli určitý text pochopí dobře nebo špatně.

Proto máte texty v češtině? Aby tomu fanoušci rozuměli a mohlo to v nich vyvolat emoce?

České texty máme předně proto, že jsme česká kapela. V angličtině bychom se jen za něco schovávali. Čeština je navíc krásná, ohebná, má spoustu významů a dají se v ní najít různé dvojsmysly. Já jsem dřív byla zvyklá zpívat v angličtině, takže pro mě bylo ze začátku těžké zpívat česky. Teď už je to pro mě ale přirozené. Zpívat česky je pro mě ale jako bych byla na pódiu nahá. Jako bych se svlékla z kůže, aby fanoušci mohli pohlédnout až do mého nitra. Protože zpívám přesně to, čemu rozumí.

Nezavíráte si ale češtinou dveře před světem?

Napadlo mě to. Pro nás je ale prioritní, aby nás měli rádi tady, v Česku. Nemáme potřebu expandovat někam do zahraničí. Pokud bychom totiž neuspěli tady, na co by nám bylo drát se někam ven?

Jaké tedy máte cíle?

Dělat to, co nás baví a případně se tím někdy i živit. To by ale chtěl asi každý, živit se tím, co ho baví.

A co vás teď nejbližšího čeká? Je to něco, na co byste mohli nalákat naše čtenáře?

Máme za sebou nahrávání alba, kterému předcházela dlouhá zimní příprava pod taktovkou našeho mistra zvuku, bubeníka Gablose. Takže jsme se moc těšili, až si zahrajeme před diváky na koncertech. Momentálně se nejvíc těšíme na Hřiště Fest, který proběhne už tuto sobotu v Dražovicích. Taky tedy chystáme vydání toho alba, které se bude jmenovat Pointa a z kterého už jsme zveřejnili první singl Obrazy. Momentálně navíc pracujeme na jednom videoklipu a vypadá to, že to bude fakt pecka.


Napište komentář

Veronika Sodomová
O Veronika Sodomová 48 Článků
Jsem z Vyškova, ale momentálně se nacházím převážně v Brně, kde studuji žurnalistiku a filozofii. Hraji na bicí a miluji hudbu. Hlavně starý klasický rock, ale i alternativní britskou scénu. Strašně ráda chodím na koncerty a festivaly a život bez hudby si neumím představit.