Leoniden je začínající německá kapela, která se stylem řadí do indie-rocku. Na kontě má zatím jedno úspěšné album Nevermind. To si vysloužilo jen pozitivní kritiku a singly se hrají i v rádiích. My jsme pro vás vyzpovídali zpěváka Jakoba.
Jak jste se dali s klukama dohromady?
Ve finále to byl vlastně jen jeden telefonát. Lennart měl moje číslo od našeho společného kamaráda a zeptal se mě, jestli se nechci přidat do Leoniden, protože v tu dobu sháněli zpěváka. Nakonec chtěli udělat celé album a vložit do toho veškerý svůj čas a peníze. Byl jsem opravdu moc překvapený, ale věděl jsem, že to musím udělat. Znal jsem jejich hudbu a navštívil jsem i jejich koncert. Byl jsem totálně unešený. Slova jako energický, silný a živý by měly být jako promo všech kapel, ale u Leoniden…přísahám, že je to fakt pravda. Takže jsem opustil všechny své kamarády a přestěhoval se z Hamburgu do Kielu, kde jsem začal pracovat na albu, na našem labelu a profesionálním týmu. Ze začátku to bylo dost těžké, ale teď, po dvou letech, se všechno postupně vyvinulo a musím říct, že jsme šťastní.
A proč jste zvolili zrovna název Leoniden?
Jméno může mít zásadní význam, ale je také možné, že ho dáte jen proto, že to cítíte, že to tak má být. Jako když dáváte jméno svému dítěti. Leonid je určitý druh hvězdy, ale pro nás je víc důležité, že to tak cítíme.
Jakou hudbu posloucháte? Jaké máte vzory? Nejen v hudbě, ale obecně.
Všichni máme rádi jiné styly hudby. Každý z nás má své oblíbence, ale snažíme se být otevření všemu. Lennart má rád Micheala Jacskona, At the Drive-In, Djamin zbožňuje Drake, JP zas The Mars stejně jako Minimal, Felis se našel u Arctic Monkeys, Bruna Marse a Fungazi a podobně. Jsme všichni mladí, takže si myslím, že je v pořádku mít více oblíbených kapel a žánrů. Neztrácíme moc času hledáním vzorů, ale snažíme se pracovat na tom, abychom byli lepší kapelou.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Tenhle rok je celkově absolutně ohromující. Vydali jsme album, které má spoustu skvělých ohlasů. Zahráli jsme přes 80 koncertů (45 festivalů a dvě turné) a rádia hrají naše písničky. Nemůžeme tomu uvěřit. Zároveň je strašně super, že i přes 8 hodin denně práce, hraní koncertů a dělání hudby, je pořád sranda a baví nás to.
Která písnička z vašeho alba je Tvoje nejoblíbenější?
Když jsme to album napsali, byli jsme ve zkušebně denně 8 až 10 hodin, a to víc než dva měsíce. Bavili jsme se o každém breaku, každé melodii, vyzkoušeli jsme každou písničku ve spoustě verzí. Museli jsme si být absolutně jistí výsledkem. Můžu tedy hrdě říct, že mám rád všechny ty písničky stejně. Každý ten song je originál, je vytvořen z nějakého důvodů a nemá kopii.
Jak jste se dostali k hudbě? Na jaký hudební nástroj ses naučil hrát jako první?
Vždycky jsem miloval hudbu a její vytváření. Začal jsem se učit hrát na klavír, když jsem byl malý. Později jsem se chtěl naučit na kytaru, pak basu, poté bicí… Chtěl jsem vědět všechno o každém nástroji. Začal jsem nahrávat a hrát v kapelách a pochopil jsem, že je to přesně pro mě. Ostatní jsou také hudební fanatici a jsem opravdu rád, že je znám. Když se začneme bavit o hudbě, je to hodně šílené.
Kdo u vás skládá texty?
Snažíme se dělat dohromady, jak nejvíc je to možné. Ale texty jsou občas velmi osobní věc a subjektivní záležitost. Takže záleží hodně na konkrétním songu. Nevermind byl třeba můj nápad. Chtěl jsem napsat něco o stěhování se do Kielu. To, že jsem musel nechat všechno za sebou a odejít, bylo docela těžké.
Co je Tvým největším snem?
To, aby to ve finále celé fungovalo. Bylo by fajn se hudbou živit.
Můžete české posluchače na něco pozvat?
Opravdu bychom chtěli zahrát v České republice, takže jsme to už navrhli našemu týmu. Můžeme vás tedy možná pozvat na koncerty příští rok. Do té doby bychom byli moc rádi, kdybyste si poslechli naše album.
Děkujeme moc za rozhovor a držíme palce.
Také děkujeme!
