Po dvou letech jsme se u jednoho stolu, byť tentokrát obklopeni nástroji a tmavými okny kapelního tourbusu, setkali se švédskými hvězdami Royal Republic. Ti už 31. května vydají své nové album Club Majesty a ještě během letošního roku ho v České republice rovnou dvakrát oslaví. Co nám o nové desce pověděli baskytarista Jonas a bubeník Per? A jak se jim zamlouvá tak časté hraní v našich kotlinách?
Když jsme se spolu před dvěma lety bavili na festivalu Aerodrome, říkali jste, že se budete soustředit na vydání nové desky. To se zjevně stalo, deska vychází už koncem příštího měsíce. Mohli byste rozvést, co se během předchozích dvou let konkrétně dělo?
Per: Hlavně se nám turné o něco protáhlo a my moc neumíme skládat písně a zároveň koncertovat. Abychom něco napsali, musíme být doma a mít klid, tím pádem nám skládání songů na album trvá dlouho. Samozřejmě, že každý dokáže napsat nějaký song – kdyby nám někdo řekl, ať napíšeme popovou píseň, dokážeme to. Ale při skládání písní pro Royal Republic existuje úzká škála, do které se musíte trefit. I taková skladba přitom může mít jakoukoli podobu – často se nám třeba stane, že si o něčem myslíme, že by to mohlo být ono, ve finále to ale vůbec nefunguje.
Jonas: To je pravda, máme spoustu skladeb, které jsme nikdy nevydali. Ale když přijde demo, na kterém se všichni čtyři shodneme, že to je skladba pro Royal Republic, stojí to za to. Těžko se ale určuje, díky čemu se tak stane.
Čtěte předchozí rozhovor: Royal Republic: Jsme veselá kapela, úspěch jsme si ale vydřeli
Zároveň, když jsme se minule bavili o plánech do budoucnosti, Hannes (kytarista Royal Republic, pozn. red.) se svěřil, že si chce koupit hoverboard. Jak vyšel tenhle plán?
Per: Pořád si ho chce koupit – plán se nezměnil, jen ho ještě neprovedl. (smích)
Jonas: Myslím, že zrovna pracuje na splátkovém kalendáři. (smích)
Když před třemi lety vyšla deska Weekend Man, od kritiků i fanoušků se vám dostalo výborných reakcí. Často se psalo o tom, že jde o nejlepší desku, co jste kdy udělali. Dalo by se nějak popsat, jaký na vás měl tak obrovský úspěch vlastně dopad?
Jonas: I my sami jsme cítili, že Weekend Man bylo naše nejsilnější album. Tedy až do 31. května letošního roku, kdy vyjde naše druhé nejsilnější album. (smích) Každopádně jsme se s deskou Weekend Man dostali na úplně nová místa – například jsme koncertovali v USA. Tam jsme mimochodem málem umřeli!
Per: Dvakrát – během jednoho dne!
Co se vám v USA stalo?
Per: Jeli jsme v autobuse, najednou se od něj oddělila zadní náprava a nějak zablokovala pneumatiky, které se začaly rychle zahřívat a my jsme museli okamžitě zastavit. Řidič naštěstí zareagoval velmi rychle, jinak si myslím, že by ten autobus mohl začít hořet, nebo by se mohla přetočit kola a autobus by spadl na bok.
No a když jsme potom čekali u silnice, jel okolo náklaďák. Když zrovna projížděl kolem nás, uvolnila se z něj pneumatika a letěla přímo na nás. Měli jsme štěstí, že nás netrefila.
Jonas: Každopádně se nám v USA líbilo, byla to docela zábava. (smích)
Myslíte si, že nová deska předčí svého veleúspěšného předchůdce?
Per: Já to beru jako jednou dlouhou cestu, na které je každá deska dalším krokem. Spíše to záleží na koncertování, kde se teprve nějaký úspěch ukáže. Naposledy jsme vůbec nevěděli, co od koncertů očekávat a nakonec to všude bylo ještě o úroveň lepší, než kdy předtím. Takhle jsme si zpátky vydobyli Anglii, kde nás nejdříve úplně milovali, ale po problémech s nahrávací společností při Save the Nation na nás skoro zapomněli.
Jonas: A pak je tu Česká republika, ta jako by s našim minulým turné doslova explodovala.
Per: Pak tu byla Amerika, Francie, Nizozemsko… A není to přitom tak dlouho, co jsme hráli jen v Německu a v Praze.
Slyšel jsem váš singl Fireman And Dancer z nového alba a přišel mi jako klasický Royal Republic song kombinující disko, rock’n’roll a vlastně všechno možné. Můžeme s takovými skladbami počítat na celé desce, nebo na nás čekají i nějaká překvapení?
Per: Bezpochyby tam je i překvapení. Ale bude to vyváženější deska než Weekend Man, nebude tam tolik ostrých zatáček. Myslím si, že když jsme dělali Weekend Mana, vzali jsme prostě dohromady spoustu dobrých písniček a dali je na desku. Zatímco tady i ta překvapení jsou v rámci určitého spektra.
Jonas: Žádné blast-beaty (rychlý styl bicích, typický pro extrémní metal či hardcore, pozn. red.) ale nečekejte. (smích)
Zveřejníte před vydáním desky ještě nějaké další singly?
Per: Určitě, ještě několik.
Jonas: Dokonce nějaké písně zveřejníme i potom, co deska vyjde. (smích)
Budeme na desce moci slyšet nějaké nové, dosud neslyšené vlivy?
Per: Myslím si, že ano. Spíše bych ale řekl, že tam ty vlivy byly vždycky, tentokrát ale budou mnohem výraznější, zejména tedy z té disko části. Konkrétně Adam třeba poslouchá Earth, Wind & Fire mnohem více, než cokoli jiného, a potom je tady třeba Michael Bolton.
Jonas: Ostatně když jsme koncertovali s minulým albem, často byla po show nějaká afterparty a tam bylo disko na denním pořádku. V podstatě jsme tak tenhle typ muziky poslouchali celé poslední dva roky, vrylo se nám to do podvědomí a nám se to zalíbilo.
Dobrovolně?
Jonas: Jak kdy. (smích)
Per: Adam je náš šéf playlistu a my se s tím musíme nějak vypořádat. (smích) Když po koncertě přijdu do backstage a už tam po třistapadesáté hraje Michael Bolton, chci si už poslechnout něco jiného. Jenže další song je zase buď od Michaela Boltona, nebo Adam přepne na Earth, Wind & Fire.
Jonas: Ale občas se tam vplíží třeba něco od Morbid Angel. (smích)
Per: Říkáme mu „DJ ostré zatáčky“ – v jednu chvíli hraje Morbid Angel, potom tam dá Louise Armstronga, potom Earth, Wind & Fire a pak třeba The Beatles.
Vaše příští album vyjde krom CD a online streamovacích platforem i na vinylových deskách. Je evidentní, že se vinyl opět stává velkou věcí, ostatně jen v Praze se třeba vinylové burzy konají snad každý den. Jak se Royal Republic stali součástí tohoto trendu?
Per: Já jsem za to hrozně rád. Podle mě, když chce člověk nějaký fyzický produkt, CD je nedostatečné. Co se streamování hudby týče, to naprosto schvaluji, i když se tomu nahrávací společnosti dlouhou dobu tvrdě bránily a snažily se lidem prodávat cédéčka, ty malé kousky plastu.
Jonas: A jelikož všechno je dneska digitální, tak když někdo chce mít doma něco fyzického, třeba do sbírky, vyhrává vinyl na plné čáře. Zároveň při poslouchání vinylové desky nejde jen tak přeskakovat skladby, takže toho slyšíte mnohem víc. Zkrátka to vypadá dobře, a když už jsme u toho, díky vinylu si pořádně můžete prohlédnout suprový artwork našeho nového alba a najít na něm všechny maličkosti, co jsme do něj schovali. To se vám na CD nepodaří. (smích)
Co se České republiky týče, už jste hráli v Praze, v Brně nebo dokonce i v Plzni a za měsíc vás čeká koncert v Řevnici na festivalu Rockový Slunovrat. Bude to váš první český koncert mimo velká města – v podstatě téměř na venkově. Jak se na něj těšíte?
Jonas: My se do České republiky těšíme v podstatě vždycky, takže je jedno kde to je, hlavně, že jsou tam lidi. (smích)
Čtěte také: Rockový Slunovrat ovládne kromě Royal Republic kvalitní zastoupení domácích kapel
V prosinci vás potom v Praze čeká váš celkem 14. český koncert. Například v Dánsku nebo Norsku, kam to máte ze Švédska pochopitelně blíž, jste ale byli jen jednou. Mám správný dojem, že jste si nás docela oblíbili?
Jonas: Ono to začalo tím, že si Česká republika oblíbila nás a my jsme si řekli, že jim to musíme nějak vrátit.
Per: Když jsme sem přišli poprvé, neměli jsme pořádně ani nahrávací společnost, ale tady už ta mánie začala. Vždycky nám připadá, že tady si to lidi hrozně užívají – třeba na západě nám občas přijde, že jsou lidi ze všech těch koncertů už trochu unavení. Vidí Rammstein v pondělí, Metallicu v úterý, pak ve středu přijedou nějací Royal Republic a už je to třeba tolik nebaví, i když na pódiu podáme třeba životní výkon.
Až dokončíte turné k nové desce, co máte v plánu dál? Rovnou se pustíte do další, nebo si dáte pauzu?
Jonas: Nám pauzy moc nejdou. Možná se podíváme ještě na Divoký západ, ale zkrátka budeme prostě pokračovat v práci. Musíme zůstat aktivní, hudební scéna se rychle mění a když z ní na chvilku zmizíte, jste pro publikum mrtví.
Budeme muset končit, mám tu tedy poslední otázku. Jelikož by podle vás chtěl každý být astronautem, jak jste na tom vy?
Jonas: Já ne, bojím se výšek. (smích)
Per: Bylo by to hrozné, sedět někde vysoko nad touhle obří koulí. (smích)
