Zpěvák a kytarista Voxel dobyl svým debutovým albem All Boom! všemožné hitparády a zejména Youtube! Teď ale po roce přichází s albem Motýlí efekt a dějí se změny. Z popových kytarových vyhrávek zůstal pouze u těch vyhrávek, takže deska je víceméně písničkářského stylu. Proč ta změna? A jak zvládá novou roli otce skloubit s hudbou?
Co přinese tvé nové album?
Přinese deset, respektive jedenáct písniček s tím, že si za nimi stojím a že budou trošku odlišné od toho prvního alba, které bylo směřováno do takového electro-popu, a to druhé už je mnohem výrazněji písničkářské, což je cesta, kterou se ubírám čím dál více.
Říkáš deset nebo jedenáct, můžeš to vysvětlit?
Deset písniček tam je regulérně písniček a jedenáctá je taková jako pseudo písnička, polo písnička, která je úplně na závěr toho alba po těch deseti oficiálních, a tu jsem složil pro mou ženu, aby se jí lépe spalo.
Kde se vzala ta změna v žánru?
To se stalo na jedné akci jménem Večer jiného folku, což je akce, kterou dělá Jarda Konáš, a já jsem tam byl pozvaný v době, kdy jsem vystupoval s DJem a dělal úplně jiné věci, ale byla tam podmínka, že se tam musí hrát akusticky, tak jsem si řekl, že ok, vezmu kytaru a dám to akusticky. No a mě to tak nadchlo a ten večer byl tak příjemný, že jsem se rozhodl, že takhle chci hrát. A od tohoto koncertu tak hraju.
Jediná akce a změnil si styl?
Přesně tak.
A myslíš, že je to nějaká razantní změna?
Podle mě to bylo dost zásadní, protože jsem přestal hrát na místech typu diskotéky a začal jsem hrát na místech, která mi jsou mnohem bližší a více mě baví – kluby, fesťáky, městské slavnosti a podobně. A cítím se tam mnohem příjemněji. Mohu tam improvizovat, mohu hrát tak, jak chci. Když mám chuť, tak udělám z rychlého songu třeba reggae, anebo naopak. Takže v tomhle mám větší svobodu a ta svoboda mě baví a nabíjí a chci ji předávat dál.
Jak na tu změnu reagují fanoušci?
Já totiž cítím, že než jsem tuhle změnu provedl, tak těch fanoušků moc nebylo. Ale od doby, co hraju takhle, tak tam najednou začali ti fanoušci přicházet. Takže to byl pro mě hlavní argument pro to, abych v tomhle zůstal, protože mě to baví a ty lidi to oslovuje.
Čtěte také: „Je to možná trochu větší, než jsem čekal,” říká James Harries o nové desce
Takže po těchto koncertech můžou fanoušci tušit, jaké bude to album?
Určitě jo, protože já většinu těch písniček z nového alba hraju na koncertech a hlavně to jsou z většiny písničky odzkoušené na těch koncertech, kde jsem rozhodl, že tyhle písničky jsou funkční, tak ty hodím na tu desku. Z toho prvního alba hraju asi tři písničky, z toho nového většinu.
Nechci škatulkovat, ale zmínil jsi to písničkářství, které bych řekl, že je teď dost v kurzu. Čím myslíš, že to je?
Já si myslím, že ty dveře tomu otevřeli Tomáš Klus a Xindl X a jsem za to hrozně rád, protože i díky nim tady vzniklo tolik české tvorby, která byla do té doby poměrně dost opomíjená, a oni to dost nakopli. Ale myslím si, že písničkářství tady bylo od nepaměti, protože je tu zakotvené takové to kotlíkářství a hraní u ohně na kytaru. Důležité je pak k tomuhle dodat trošku moderní ksicht a podávat to například s jinými tématy a podobně. Je to takové obrození, které dřív tady bylo zastoupeno třeba Nohavicou, Plíhalem, Dobešem a dalšími.
Zmínil si tu hodně jmen, máš tedy nějaký vzor?
Tam asi nejvíce čerpám, ne z Čech, ale z člověka, který sice má české předky, ale je to Američan, a to Jason Mraz, který mě vlastně přivedl k téhle moderní akustické vlně a i díky němu nosím klobouky. Podle mě je dost důležité mít nějaký charakteristický prvek, který si lidi s tím člověkem hned spojí.
Říkal jsi, že si za novým albem stojíš. Znamená to, že stojíš za celou tvorbou – texty a hudbou?
Ne, my jsme autorské duo s Pokáčem, tvoříme všechny písničky od počátku, kdy jsme spolu začínali dělat, což je od prvního alba, přes tohle druhé a už plánujeme třetí. Já dělám hudbu, on dělá texty. Pak se ještě dost starám o to nahrávání a aranže. Prostě je to banda lidí, banda kamarádů, kdy děláme každý to, co nám jde nejlíp. Pak mi tu desku produkovali kluci z kapely Light&Love.
Z čeho čerpáš při tvé tvorbě nejčastěji?
Co je mi nejbližší, tak je nějaký osobnostní nebo duchovní vývoj a oproštění se od různých negací a od věcí, které prostě člověka serou, a žití šťastného života. Což pro lidi, kteří tak nežijí, je klišé, ale ti, co tak žijí, to vnímají jako úplně přirozenou věc. A já se tak snažím žít a baví mě to. Takže asi nějaká vnitřní přeměna je to, co mě baví a inspiruje.
O nové desce čtěte také tady!
Když se oprošťuješ od těch věcí, co tě štvou, znamená to, že to ventiluješ v těch písničkách, nebo naopak?
Já si myslím, že se tohle stává často u té tvrdé hudby, že ventilují v textech věci, co je serou. Já třeba zase mám svůj postup a snažím se spíše ty věci vyřešit.
Co tedy děláš kromě hudební kariéry?
Ono tam už moc času nezbývá. Já řeším všechno kolem hudby, ať to je hudba, nebo klipy, nebo skládání, nahrávání a podobně. Kromě toho chci být co nejvíce s rodinou, protože mám malého syna. Do toho chci být ještě terapeutem, který učí tu metodu , jak si vyřešit své problémy. Mám na to kurzy a momentálně to už praktikuji na svých známých. Tomu se chci věnovat profesionálně.
Kdo stojí za zajímavým přebalem alba?
To dělala moje kamarádka Verča Janíková, je to její první počin a já jsem hrozně rád, že jsem mohl být součástí jejího objevení, a podle mě je hrozně šikovná a věřím, že se to bude líbit i těm, co se k té desce dostanou. V té grafice je zakomponované to, co jsem tam chtěl sdělit, a to jsou různé motivy a efekty, které můj život prolínají. Jsou tam kresby různých mých spoluhráčů, různé vlivy, jak hudební, od meditace, až po to, co mám rád.
Pro koho bys řekl, že tvá hudba vlastně je?
Když nad tím přemýšlím, tak je určená asi všem, kterým se dostane do cesty. Protože to, že jim to vyběhne na internetu, nebo že ji uvidí v obchodě nebo cokoliv, tak to je známka, že si k nim ta deska nějakou cestu hledá. Záleží pak na každém, jestli desce dá šanci. A já si myslím, že se v tom můžou zhlédnout lidi, kteří jsou podobně hledající jako já, ti, co hledají, co je pro ně životní štěstí a tak dále.
Pokud se nepletu, tak na albu nemáš žádného hosta, ne?
Ten featuring ne, ale je tam jedna písnička, ve které zpívám se svou přítelkyní, a to je písnička, která se jmenuje My dva. A to jsem tam dal, protože to tak nějak přirozeně vyplynulo z toho, že ta písnička vznikla pro ni, je o ní a když jsem si říkal, že by to mohla ještě zazpívat, tak ta mozaika dokonale zapadne. To je tedy jediný host, ale není tam nijak zveřejňovaná. Až to lidi uslyší, tak to stejně poznají.
Chtěl bys nějakého hosta do budoucna?
Já jsem v tomhle poměrně sólista, protože mě baví, když si ty věci dělám sám. Samozřejmě dělá mi produkci Pokáč a další. Ale baví mě to samostatné hraní. Tak teď i vystupuji, úplně sám s looprem.
Máš šíleně nabitý program. Nedávno jsi jel asi tři turné najednou. Jak zvládáš takhle nabitý program?
Zvládám, protože já jsem si určil, že se k těm lidem chci dostat primárně přes ty koncerty. A tohle se děje a od začátku to mám takhle nastaveno, protože vím, že když si je takhle získám, tak to má dlouhodobější charakter. Podle mě je mnohem důležitější mít svou muziku potvrzené přes ty koncerty, protože pak může přijít období, kdy to může být slabší, co se týče singlu, ale ví , že ti lidé toho člověka dokáží podržet, když si je získá těmi koncerty.
Jak jsi ale dokázal zvládnout ta tři turné najednou?
No, bylo to náročné, ale mě to hrozně bavilo, protože jsem to chtěl zvládnout. Měl jsem i tři koncerty denně. Zase nebudu kecat, že jsem to dal levou zadní, ale já jsem prostě tohle chtěl zažít. Vždycky jsem chtěl hodně koncertů. Ale teď třeba už vím, že už nechci tři koncerty za den, protože to je fakt blbost. Ale byla to zkušenost a kdybych to nezažil, tak to nevím. Na druhou stranu to bylo super, protože jsem hrál na strašně moc místech a já mám doma takovou tu obrovskou mapu, kde je každá malá vesnička a já si tam vždycky zaklepu hřebíček, že jsem tam hrál. Takže už mám takhle hezky posetou tu republiku a zaklepávám dál a dál.
Mluvil si o svém synovi. Cítíš, že tě tahle událost nějak hudebně ovlivnila?
To ovlivní šíleně. Je to všechno se vším. Ne, že bych začal psát témata o tom, že se mi narodil, ale já to mám tak, že jsem v ten moment dospěl a paradoxně, jak jsem zjistil, že jsem dospěl, tak si dokážu užívat takovou tu dětskost, kterou by člověk neměl podle mě nikdy ztratit.
V písničce Optimistická děkuješ. Komu?
To je taková univerzální děkovačka všem, kteří v mém životě sehráli nějakou roli, ať už to bylo pozitivní nebo negativní. Já si myslím, že ten vděk je zásadní. Zjišťuji, že čím je člověk vděčnější, tím je šťastnější. No a to jsem vyjádřil v téhle písničce, protože jsem to ještě v žádné nevyjádřil. To byl záměr udělat písničku, ve které všem poděkuji. https://www.youtube.com/watch?v=DQJVkEMs6Rk
Naopak písnička Bitch moc optimistická není. Je to o někom konkrétním?
Je to o jedné slečně a to je nejstarší písnička, která vznikla, a když mi bylo čtrnáct, ještě tehdy v angličtině. Je to taková ta klasická puberťácká zlost – holka se na mě vykašlala, tak jí teď ukážu pořádný ,,fakáč‘‘. Ale já tohle už v sobě nemám, i tak to ale jednou za čas rád zahraju. Už je to spíše taková zábava.
Písnička V naší ulici má na Youtube už přes tři miliony zhlédnutí. Cítil jsi v ní ten potenciál, když jsi ji skládal?
Já jsem třeba o téhle písničce ani moc nepřemýšlel, protože jsem si původně říkal, jestli to vůbec bude dobrý singl. Je to o mojí ulici, nevím, jestli se v tom někdo najde. Ale potom mi to bylo jedno, tak se začaly dít zázraky a stal se z ní můj nejúspěšnější singl, co se týká views i koncertů a rádií. Možná, že to bylo právě proto, že jsem od toho nic neočekával.
Co tě tedy čeká po vydání desky?
Čeká mě samozřejmě turné, které jedu se Sebastian a Light&Love. Čeká mě také dovolená po strašně dlouhé době, na kterou se strašně těším. To je ještě před turné. Dále mě čekají ještě koncerty, do toho hodně aktivit kolem turné, protože bych rád dostal tu desku k co nejvíce lidem, protože tomu opravdu věřím. Září bude tedy ve znamení nové desky a těším se na nový začínající školní rok.
Kdy turné začíná a kolik bude mít zastávek?
Začíná koncem října v Kutné Hoře a má hodně zastávek. Asi šestnáct, takže docela dost. Máme tam ty větší města, Brno, Praha, Ostrava a také Plzeň, Valašské Meziříčí.
A jedeš tedy sám, nebo s kapelou?
Sám, teď takhle hraju pořád. Hodně lidí mě od toho velkého pódia zrazovalo, ale když prostě chceš a něco pro to uděláš, tak to jde. Hrozně rád zapojuji lidi do mého hraní, jako je třeba vezmu před klub, kde si spolu zazpíváme a podobně. Je to pak takový příjemně strávený večer s těmi lidmi. Takže kulisy asi ani nikdy nebudou potřeba.
