Van Der Graaf Generator bezesporu patří mezi legendy progresivního rocku. Přestože je skupina aktivní již od konce šedesátých let, rok 2016 přinesl její třinácté studiové album.
Skupina Van Der Graaf Generator vznikla na konci šedesátých let ve Velké Británii. Nejdůležitější postavou kapely je zpěvák, skladatel, textař, kytarista a klavírista Peter Hammill. Kapela je řazena do žánru progresivního rocku. O Hammillovi však můžeme s klidným srdcem říct, že je progresivní i mezi progresivními. Již na svých prvních deskách se skupina naprosto vymykala jiným kapelám patřícím do téhle škatulky, jakými byly Pink Floyd, Yes nebo Genesis. Možná i proto byli mnohem populárnější například v Itálii než v rodné Anglii.
Na novince jménem Do Not Disturb spolupracovali pouze tři zakládající členové kapely a nikdo jiný. Vedle Hammilla to byl baskytarista a varhaník Hugh Banton a bubeník Guy Evans. Již od první skladby Aloft cítíme klasickou ‘vandergraafovskou’ melodii, do níž se přidává Hammill se svým křehkým (a nutno říct, že naprosto nezměněným) hlasem.
Ve svých textech je autor stále tím samým mystikem i vizionářem, jenž si pohrává s lidskou myslí i duší. Hudebně nám nabízí stále zajímavé harmonie s mnoha nečekanými zvraty. Ten první přijde se skladbou Forever Falling, která je na první dojem přímočařejší a drží se důraznějšího rytmu, to by ale nebyl Hammill, aby se i zde nepropracoval k lámaným akordům a jazzovějšímu pojetí.
Po krátké atmosférické instrumentálce Shikata Ga Nai přichází opět napruženější (Oh No I Must Have Said) Yes, ve které zaujme především zpěvákův hlas, ten se dotýká opět nových podob. Po jemnější mezihře se vracíme do úvodního tématu, to už ale přichází melancholičtější Brought To Book, ovšem i v té se dočkáme dynamičtějšího zvratu. Almost the Words se nese ve stejném duchu, ovšem v druhé půlce skladby nás překvapí neodolatelné kmitající varhany a epické finále.
Konec celé desky však přichází až devátou skladbou s názvem Go, která nás na své klávesové lodi odváží do zasněných dálav a taktéž umocňuje silný dojem z celé bezmála hodinu trvající desky.
Peter Hammill se za Do Not Disturb rozhodně nemusí stydět, ba právě naopak. Přinesl nám další směs skladeb plných přesně toho, co mají jeho fanoušci rádi. Ale není to jen nenápadité přehrávání sebe sama. Troufám si říct, že by se deska neztratila ani vedle nejslavnějších a dnes již klasických počinů, jakými byly H To He Who Am the Only One nebo Pawn Hearts, přestože už si neužijeme onoho sedmdesátkového hledačství. To však nemůže pánům z Van Der Graaf Generator nikdo vyčítat. I v roce 2016 přinesli něco opravdu progresivního, a to se nestává každý den.
Van Der Graaf Generator – Do Not Disturb
Skladby: Aloft, Alfa Berlina, Room 1210, Forever Falling, Shikata Ga Nai, (Oh No I Must Have Said) Yes, Brought To Book, Almost the Words, Go
Celkový čas: 57:07
Vydavatel: Esoteric Records
Hodnocení: 85 %
