Alt-J, trojice z Leedsu, jež si u nás od vydání úspěšného debutu An Awesome Wave stihla vybudovat bohatou základnu fanoušků a obdivovatelů, vystoupila ve středu 17. června u Vltavy za podpory pěti tisíců z nich.
Alt-J jsou kapelou, které se na hudební scéně i mimo ni podařilo způsobit mnoho povyku. Zlomový byl pro ni rok 2012, kdy vydala prvotinu An Awesome Wave. Učarovala mnohé svým vytříbeným balancováním mezi žánry, zajímavými texty a charakteristicky stavěnými skladbami, kde se hra rytmů, všemožných aranží a temp mísí s osobitým projevem hlavního zpěváka Joe Newmana a celkovou tvůrčí silou, jíž formace disponuje. Tohle vše ji dovedlo až k prvenství v prestižní Mercury Prize, s nímž už nebylo pomyslné cesty zpět – alt-J se stali fenoménem, jehož je nemožné přehlédnout. Alespoň ne v rámci muziky Britských ostrovů, které v posledních letech jako na běžícím páse produkují kvanta skupin a kde je cesta k vrcholu hodně trnitá. O tom, proč patří alt-j mezi to nejlepší, co může současná ostrovní scéna nabídnout, jsme se nyní mohli poprvé přesvědčit i v Praze.
Na fotografie z koncertu se můžeš podívat tady!
Venkovní prostory Žlutých lázní byly už od oznámení koncertu asi tím nejprobíranějším tématem co se týče jejich vhodnosti, speciálně jedná-li se o interpreta, jakým je alt-j. Prosluněný břeh Vltavy se však ukázal jako volba, za kterou si pořadatelé nemusí trhat vlasy. Areál oblehli především teenageři, již jsou ostatně tou nejpočetnější věkovou skupinou, která alt-j provolává v polobohy, a atmosféra malého letního festivalu (stánky s klobásami nechme stranou) byla přátelská a plná úsměvů (i když by se sem přece jen víc hodili Chinaski). Bylo teplo, studené pivo přišlo vhod a snad nikomu by se v tu chvíli nechtělo mačkat někde v klubu.
Na alt-j bylo poznat, že jsou kapelou, která se raději vyřádí ve studiu, než aby v tourbuse obrážela světová města a každý druhý večer předváděla nezapomenutelné show. Naživo neexperimentuje, snaží se co nejvíce se přiblížit studiovému materiálu a nijak na sebe neupozorňuje, neboť členové vedle sebe stojí v řadě oděni v tmavých barvách bez výraznějšího pohybu či gesta. Uzavřenost a pokora je Newmanovi a spol. vlastní.
Toho večera jsme se dočkali zajímavého průřezu oběma dosud vydanými deskami, zmíněnou An Awesome Wave a loňskou This Is All Yours, který spolu se samply Miley Cyrus odstartovala minimalistická Hunger Of the Pine a v přídavku ukončila veleoblíbená Breezeblocks. Kapela se vydala cestou, kde šla směrem od jednodušších skladeb k těm více propracovaným, a každou jednu z nich budovala a vrstvila skoro přesně tak, jak jsme zvyklí z nahrávek. Je s podivem, jak skvěle se jí to povedlo, neboť úkol to není jednoduchý. Plus je potřeba připsat na vrub výborného zvukaře, kterému se podařilo venkovní areál úctyhodně ozvučit.
Koncert, kterému předskakovalo duo Kaleida trval zhruba sedmdesát minut, slyšeli jsme téměř dvě desítky songů, přesvědčili jsme se o nesporných kvalitách kapely, jež nesází na pózy a prvoplánové melodie, a odcházeli jsme s dobrým pocitem, který v mnohých z nás bude nejspíš rezonovat ještě dlouho.
