Den druhý festivalu Colours of Ostrava patřil v Dolních Vítkovicích především severským interpretům, v poměru tři ku jedné k nám zavítali umělci z Dánska a Islandu. S nimi však roztančila desítky tisíc návštěvníků také francouzská zpěvačka ZAZ.
Druhý den barev byl oproti tomu prvnímu, který byl i navzdory nenápadně vyhlížejícímu line-upu raketovým odstřelem, o něco méně radostný. Entuziasmus jako by z tváří návštěvníků opadl, vzhledem k teplotním rekordům se není čemu divit. Když k tomu přičtete dost dlouhé fronty na tekutiny všeho druhu a mnohdy nedobrovolné postávání na přímém slunci, dokážou se vám protočit panenky a nadšení pro cokoliv z vás vyprchává a nevrací se, dokud se nesetmí. Festivalový areál byl včera plný walking dead (padl návštěvnický rekord 36 tisíc) prahnoucích po nalezení stánku s pivem, kde nedostanou podmírák, a po nezřízeném čvachtání se někde v ledové vodě.
V pátek odpoledne začaly kromě teplotních rekordů padat asteroidy, a sice s příchodem dánských The Asteroids Galaxy Tour, kteří v čele se sympatickou zpěvačkou Mette Lindberg dokázali i přes úmorné vedro a slunce zničující vše, co mu přijde pod ruku, zahrát skvěle. Mette i přes takto vysoké teploty a to, že jí ostré paprsky svítily přímo do očí a rychlostí světla opalovaly její bledou kůži, předvedla skvělou show. Poskakovala po pódiu za strany na stranu a všechny bavila. Zbytek kapely pro výsledný retro efekt dotvářel mix psychedelických linek, elektroniky, soulu a jazzu. Hlavně za Mette si však The Asteroids Galaxy Tour zaslouží palec nahoru. Ještě před nimi vystoupila na ArcelorMittal stagi tuzemská stálice Vypsaná fiXa, kterou tu vystřídal funk/soulový velikán Charles Bradley se svou kapelou, jenž mnohým svým vystoupením způsobil explozi emocí.
Večerní program odstartovali Monkey Business
Chvíli před osmou vtrhli na hlavní pódium Monkey Business, kteří se bez debat řadí mezi nejlepší koncertní kapely u nás. Frontman Matěj Ruppert je velký showman a kdo Monkey Business někdy viděl naživo, určitě to nebude vyvracet. Skvělé hlasy, ať už právě Matěje či Tonyi Graves, a spousta známých písniček, to vše společně s šoumenstvím vykouzlilo na tvářích lidí pod pódiem první velké úsměvy. Kapela na stage vystoupala v kombinaci zelenobílé, jeden z členů byl dokonce vtipně oblečen za zeleného králíčka. Monkey Business odstartovali nabitý večerní program, který se zastavil až po druhé hodině ranní.
Z chladného Islandu přijela do Vítkovic éterická zpěvačka Emilíana Torrini. Ta za dvacet let své hudební kariéry stihla nahrát spoustu písniček, mezi nejznámější pak patří Jungle Drum, Me And Armini či Sunny Road. Emilíana se sice nikdy nedokázala vyrovnat mezinárodnímu úspěchu krajanky Björk, která měla na Colours of Ostrava v minulosti také vystoupit, i přesto je vynikající zpěvačkou, která v sobě Island jaksi ztělesňuje. Mnoho příchozích od jejího koncertu jistě čekalo větší show a trochu rychlejší a údernější skladby, pozornější posluchač si ale našel to své – příjemné melodie, procítěný hlas, zajímavé folkové linky nebo se třeba na Emilíanu mohl jen tak koukat. Vystoupení však bylo hodně jednotvárné a na sílu radostné, právě až zmíněná Jungle Drum ke konci jejího setu dokázala lidi postavit na nohy.
ZAZ by mohla rozdávat charisma
Po Torrini vystoupala na prkna hlavní stage velesympatická francouzská zpěvačka Isabelle Geffroy alias ZAZ. Tato šansoniérka na Colours zazpívala před dvěma lety, když se festival poprvé přesunul na aktuální místo konání. Tehdy předvedla příjemnou odpolední show a dlouho se o ní mluvilo. Její koncert navíc prozářila nad areálem duha a ještě deset minut po něm se tleskalo. O dva roky později přijela trochu jiná ZAZ – sebevědomější, vyzrálejší, jazzovější (jazzu se teď věnuje hodně, vždyť natáčí album s Quincym Jonesem, který má na starosti třeba legendární Thriller od Michaela Jacksona). Isabelle pokřikovala, usmívala se od ucha k uchu a asi tou nejlámanější češtinou četla jakési citáty, publikum si proto zcela získala. Má navíc bez pochyb jeden z nejzajímavějších nakřáplých hlasů, jaké lze vůbec dnes slyšet. K tomu si připočtěte charisma někde kolem bodu 120 na stupnici, která končí na stovce, a tu nejryzejší radost z předávání radosti jiným… Krásný koncert.
Zbytek noci patřil cele Dánsku – divoké zpěvačce Mø a elektronickému mágovi Trentemøllerovi. Energií nabitá Karen Marie Ørsted alias Mø je opravdový živel, zahraniční média nelhala. Copatá dívka se na pódiu ani na chvilku nezastavila, několikrát dokonce skočila mezi diváky na stage diving a i při něm se sympatickou drzostí servírovala svůj chytlavý elektropop. Z debutu No Mythologie to Follow zahrála skoro všechno, včetně nejznámější Don’t Wanna Dance. S Ostravou se rozloučila povedeným coverem megahitu od Spice Girls, Say You’ll Be There. Mø hraje teprve něco přes rok, dokázala však, že má dobře našlápnuto na slibnou kariéru z Evropy směrem ven. Vždyť ji už teď přirovnávají k Lykke Li, Santigold, Grimes či Twin Shadow.
Vrcholem programu Trentemøller
Absolutním vrcholem pátečního programu bylo vystoupení dánského elektrokrále Trentemøllera a jeho doprovodné kapely. Multiinstrumentalista z Kodaně přijel do Ostravy představit především své aktuální album Lost z minulého roku. Necelých dvacet let na scéně, nespočet ocenění, jedinečná vystoupení, osobitost a několikeré posuny od žánru k žánru, takový je Anders Trentemøller, který na hlavní stagi od jedné hodiny ranní předvedl neuvěřitelně zajímavou elektronickou show. Slyšeli jsme výrazné ohlušující basy, pomalejší tempo střídalo rychlejší, kapela zaplula i do temnějších vod shoegaze, vytvářela robotické zvuky a vše bylo podkresleno jednoduchou, avšak velmi efektní světelnou show. Jestli jste koncert Trentemøllera prošvihli, nevěšte hlavu, míří na podzim do pražské Roxy!
Druhý den vzhledem k rozjeté party ze čtvrtka trochu šlápl na brzdu. Připišme to ale velkému horku, ne špatným interpretům. Dnes je na programu vystoupení folkaře Johna Granta, základního článku legendárních Led Zeppelin, Roberta Planta a jeho Senastional Space Shifters, newyorského elektronického dua Darkside či anglické indie-popové senzace Bastille. Slunce opět pálí i tam, kde je tma, kdo si uzme své místo na trávě pod stromem, asi se ho až do západu slunce nevzdá.
