Letiště v Hradci Králové hostilo letos jubilejní 20. ročník kultovního festivalu Rock for People. Spousta skvělé muziky v kombinaci s výborným pivem nabízela hromadu zábavy. A bez bouřek!
Tento festival již v českém prostředí netřeba představovat. Letos už po osmé se Rock for People konal v prostorách hradeckého letiště, a to první červencový týden. Úvodní program byl na řadě už ve středu, kdy se při tzv. večírku pro nedočkavé představilo několik českých interpretů, mezi nimi například UDG nebo Xindl X. Klasický festivalový program začal o den později, kdy se už po poledni Hradec začal plnit tisícovkami natěšených festivalových účastníků, kterých nakonec dohromady dorazilo okolo 27 tisíc. Propracovaná organizace festivalu byla znatelná už na nádraží, ze kterého v pravidelných intervalech vyjížděla kyvadlová doprava k areálu. Výměna vstupenek za pásky a kempová ubytování probíhala slušnou rychlostí, a tak jedna z nejprotivnějších aktivit byla odbyta naprosto v pohodě. Toto lze ostatně konstatovat na konto všeho, při čem se jinde mnohdy nemile dlouho čeká – příjemné.
Jako první to na hlavní oper-air stagi rozjela kapela Mandrage, která po svých Františkových Lázních zanechala publikum slušně naladěné. Ze zcela jiného soudku byla Madame Pepper, londýnská zpěvačka se soulovým hlasem a elektronickými hudebními prvky, jež se předvedla na střešním pódiu Red Bull Tour Bus, zatímco na hlavním krytém pódiu v šapitó účinkoval projekt Jedličkova ústavu The Tap Tap. Hlavní slovo pak opět převzala open-air stage, kde Divokej Bill projel pecky ze všech svých alb a nevynechal ani zlidovělý hit Plakala, po kterém už měli rozskákanou festivalovou náladu naprosto všichni.
Tím bylo pro večer dáno Čechům za dost a slovo převzal Manu Chao a jeho La Ventura. Téměř dvě hodiny trvalo vystoupení tohoto skromného, nenápadného a světa znalého interpreta. Mr. Bobby, Clandestino, Luna Y Sol nebo Me Gustas Tu v občas odlišném hávu, ale vždy s velkou dávkou energie, potvrzovaly specifičnost a um tohoto jedinečného jižanského umělce.
Opět výrazný žánrový přechod znamenalo vystoupení populárního mladého Brita Toma Odella. Blonďáček s jemným hlasem sedící za klavírem spustil melodickým I Know, zatímco pozdější emotivní hit Another Love dostal v živé verzi daleko tvrdší nádech. Přesto pocit chybějící energie, nevyvážená hlasitost mikrofonů a zastřešená cirkusová Staropramen Stage snížily hloubku tohoto zážitku. O to syrovější byly kousky Černobílá nebo Hip hop od Prago Union na střešní Red Bull Tour Bus stage.
Vyvrcholením prvého dne bylo vystoupení skotských rockerů Biffy Clyro. Tři kytaristé, klávesy, bicí a sundaná trička, pořádný rock a energie, ale i jemnější balady; dohromady skvělé festivalové vystoupení.
Komu ještě zbyla nějaká energie, mohl se ještě po půlnoci vydat na belgického Netsky a jeho live vystoupení anebo dlouho očekávaného Stevena Seagala a jeho blues band, který byl pro dopravní potíže přesunut z podvečera.
