Festival Mighty Sounds se ve čtvrtek 6. února připomněl svým příznivcům v pražském Lucerna Music Baru, kde pod jeho záštitou odehrála koncert pečlivě vybraná sestava kapel The.Switch, Maplerun, Soil a Skindred.
Čtvrteční Lucerna byla mighty doslova a do písmene, a to nejenom díky organizátorovi, ale především díky složení crew, kterou se ten večer na prkna Music Baru podařilo dostat. I když nebylo vyloženě natřískáno, pro většinu lidí, kteří Lucernu poctili návštěvou, byl koncert už kvůli samotné příležitosti zažít společný gig Soil a Skindred otázkou života a smrti. Aby ne, není úplně zvykem, aby dvě kapely obdobného formátu koncertovaly společně. To bývá výsadou festivalů, ne klubových akcí. V tomhle ohledu byl večírek organizovaný lidmi z Mighty Sounds jedinečný. Všichni si toho byli dobře vědomi a na náladě večera se to dost pozitivně odrazilo (ačkoli naplno právě až během vystoupení SS).
Vydatný program si vyžádal posunutí startu už na čtvrt osmou, aby se to všechno vůbec stihlo se vší parádou, a možná i kvůli tomu samotný úvod vypadal tak trochu jako když si bandička školáků odskočí na vesnickou hc tucku. Pravda je ale taková, že o co mladší a hubenější skupinka prvních příchozích byla, o to víc to dokázala rozjet, a tak se Lucerna už po pár strkačkách na The.Switch pořádně rozemlela. Tak to má být!
The.Switch coby domácí support večer otevřeli sebevědomě a přímočaře. Během zhruba třicetiminutového čísla nejdřív rozehráli Tětivu, pak mezi lidi vypustili Hyenu a nakonec je rituálně zasypali Lavinou. Úderné songy s údernými názvy se dočkaly bezprostřední odezvy a potvrdily pozici The.Switch jako české stálice, která vygenerovala už hodně věrných. Ti nechyběli ani v Lucerně, a tak mezitím, co se bez jakéhokoli pobízení sborově skandovalo ,,venku je zlo”, mini kotel postupně zmohutněl a jelo se dál na perutích příbramského emocoru.
Fotogalerie z koncertu
The.Switch odehráli kvalitní číslo a obstát mezi zahraniční konkurencí pro ně viditelně nebyl žádný problém. Kluci jsou po letech vyhraní a nepotřebují si nic dokazovat. Lucernu opanovali v outfitu jak vystřiženém z Kmartu, po celou dobu se obešli bez zbytečných gest či hecování, a i když zpěvák Štěpán v zápalu chvílemi ztrácel dech a v tvrdších polohách mohli The.Switch možná přeci jen o něco víc zatlačit na pilu, jejich hvězda neztratila na lesku ani mezi hostujícími esy ze zámoří.
Po The.Switch převzalo rozehřátou Lucernu řecké metalové tělísko Maplerun. Produkce z dílny téhle zatím relativně neznámé party zapadla do line-upu víc než hladce. Katapult někam vysoko do rockosféry se s nimi však nekonal. Kdo čekal na řeckou specialitu, mohl být zklamaný, protože Maplerun celou dobu servírovali nic než vývar ze System of a Down, Metallicy, zahuštěný kousky Godsmack a Creed. Revivalovou atmošku korunovali zařazením staré dobré vykopávky Toxicity (paradoxně nakonec vyzněla nejsilněji z celého setu, možná ještě s peckou Pills). Nikoho to ale nerušilo, spíš naopak. Kluci byli sympatičtí, hodně se činili (poklona bubeníkovi) a podle reakcí v podstatě asi zahráli přesně to, co mighty dav chtěl slyšet.
Po odchodu Maplerun ze stage se začaly konečně dít věci. Se Soil na pódiu se Lucerna proměnila z ospalého klubu hostující řeckou pivní ligu na přehlídku sil metalových ikon. Necelou hodinu svého diktátu Soil zahájili s takovou lehkostí a razancí, že by jim celá Lucerna nejradši okamžitě začala zobat z ruky. Sestava, v čele se zpěvákem Ryanem McCombem, má tržní hodnotu zlata a není za tím žádný marketing. Hyperaktivní blonďák s vizáží zakrslého Vikinga, umístěný mezi kytaristou a basákem jako dvěma majáky, rozdával úsměvy na všechny strany a ohromoval profesionalitou. Těžko říct, na čí straně bylo při vystoupení Soil víc radosti z toho, co se v Lucerně odehrávalo, jestli na straně Soil nebo publika.
Celý jejich set se nesl ve znamení opětované náklonnosti, nešetřilo se díky a gradace při tom, jak postupně mizely songy ze setlistu, byla sotva znatelná. Když do vás Soil valí pecky jako Halo, Redefine, The Hate Song nebo jejich cover Black Betty, těžko to může být lepší. O třešničku na dortu se ale přeci jen postaral Ryan McComb, když na samotný závěr i s mikrofonem slezl z pódia a rozloučil se s Lucernou přímo mezi publikem. Při jeho výšce by se dalo říct, že tak došlo k dokonalému splynutí s davem a nebýt toho, že ve frontě za Soil už pomalu čekali nachystaní zabijáci Skindred, možná by měl problém se z jeho sevření zpátky ven vůbec vymanit.
Vlna štěstí vykulminovala na maximum při zjevení Skindred na pódiu. Při příchodu je kromě salvy tleskání a hvízdání doprovázela ústřední melodie ze Star Wars. Soil svým profi výkonem Skindred připravili kvalitní půdu pod nohama. Nicméně i kdyby ne, lehce ofenzivní Benji Webb by si náležitou pozornost jistě rychle získal po svém. Zatímco Ryan McComb by se málem uděkoval, Benji (hodně) rád hecuje. Bez ohledu na to, jestli zrovna náhodou nejste na pokraji smrti vyčerpáním, si vždycky najde způsob, jak vás strhnout a vyšťavit. Je lepší poslechnout, co po vás chce hned a moc ho neštvat, takže když řekne: ,,teď všichni ruku v pěst!” nebo ,,dolů na bobek,” udělejte to, jinak nedá pokoj!
Skindred jsou jako rozjetá lokomotiva, kterou nejde zastavit. Mohli by být názornou ukázkou toho, jak to vypadá, když se řízený experiment zvrhne v geniální záležitost. Léta křížení zdánlivě nekompatibilních škatulí, reggae & metalu, dala vzniknout výbušnému crossover mixu s účinky biologické zbraně. Svůj současný sound dotáhli Skindred téměř k dokonalé harmonii jing a jang, třecí plochy omezili na minimum, takže chvílemi z nich už vůbec nestíháte a jenom se necháváte dobíjet energií. Tohle knowhow by si Skindred měli nechat patentovat!
V Lucerně Skindred vydatně zpropagovali novou desku s názvem Kill the Power. Tento pokřik každému, kdo tam byl, jistě zůstane dlouho v paměti, protože ho Benji provolával asi tak milion sto padesátkrát. Na desku jsou Skindred právem hrdí. Kill the Power je neuvěřitelně našlápnutá věc, dynamická a zábavná. Tvrdá a přitom funky ulítlá. V Saturday mají Skindred mocnou high school hymnu, v titulní Kill the Power zřetelně hip-hopovou houpačku, We Live je zase jemná věc, krásná na rozloučení, tvrdší Worlds on Fire s ústředním kytarovým riffem naopak spolehlivě odlepí od země. Objevit se před lidmi s deskou plnou brand new songs takového kalibru musí být pro Skindred vyloženě výzva k tomu, rozsekat publikum na maděru do posledního výdechu. A to je taky přesně to, co udělali!
Benji měl sice pořád řeči jako by byl nespokojený s publikem a neustálým popichováním se ho snažil ještě víc rozdmýchat, jindy zdrženlivá Lucerna už před ním přitom ale dávno padla na kolena. Zaslouženě proto byla odměněna i notoricky známými songy, na které se od začátku čekalo. Skindred fanouškům dopřáli jak Nobody, tak v samotném závěru, po nekonečně dlouhém čekání na vracečku, elektrizující Warning z alba Union Black. Ta byla dost možná vrcholem celého čtvrtečního dýchánku se Skindred. Benji Webb je fenomenální frontman, který má v repertoáru nesčetně poloh, Mikey Demus je mu ale mimořádně zdatným back vokalistou a zde ho konečně bylo pořádně slyšet (škoda, že i jinde nedostává víc prostoru podobně jako právě ve Warning).
Celovečerní výplach mozku Skindred zakončili malou rozcvičkou a striptýzem, ke kterému publikum navedl, kdo jiný než opět Benji, a přesně půl hodiny před půlnocí zmizeli tam, odkud přišli. Zanechali za sebou rozžhavenou Lucernu, která vzhledem k téměř jarním teplotám venku ještě dlouho nevychladla, ač hodina dost pokročila. Takže výsledek?! Mighty Sounds si nemohli udělat lepší vizitku. Coby předvoj letošního desátého ročníku festivalu Skindred spolu se Soil zafungovali jako geniální návnada. Už aby bylo léto!
