Alien, tak zní název nové desky australské pětice Northlane. Spatřila světlo světa 2. srpna, výlet do vesmíru ale nečekejte. Hlavní téma je mnohem vážnější – drogy, agrese a nešťastné dětství. Frontman Marcus Bridge svou zpovědí poukazuje, že všechno zlé je k něčemu dobré. Album je totiž velmi zdařilé.
Australská banda Northlane letos oslavila již desáté výročí působnosti na hudební scéně. Na svém kontě měla do letošního roku 4 alba, nesoucí se spíše v metalcorovém duchu. Na nové desce Alien se však kapela vymanila z jednotvárnosti a ukázala fanouškům, že toho umí nabídnout mnohem víc. Díky zapojení elektronických prvků se totiž posunula spíše k nu-metalovému žánru a místy dokonce až k drum’n’bass nebo industriálnímu metalu.
Čtěte také: Australští Northlane v rámci své evropské tour nevynechají ani Prahu
První vlaštovku nové desky, skladbu Vultures, vypustila kapela již loni a i když její text možná něco málo napověděl, hlavní téma alba mohlo být zjevné až po zhlédnutí videoklipu k singlu Bloodline. Frontman Marcus Bridge otevřel svou tajemnou komnatu a v textu popisuje dětství strávené v pekle. Drogově závislý otec, jímž byl neustále mlácen, bydlení po motelových pokojích a s tím vším související šikana ve škole rozhodně nejsou veselými vzpomínkami. Nemůžeme se tedy divit, že na albu nenajdeme jedinou skladbu, která by působila alespoň mírně pozitivně, a to jak po textové, tak i hudební stránce.
Marcus dal do všech skladeb kousek sebe, což je znát také v jeho hlase nabízejícím mnohem větší dynamičnost. Přejít od screamu k čistému zpěvu až skoro ke growlu a poté zase zpět mu nedělá vůbec žádný problém. O tom vás ostatně přesvědčí skladby 4D nebo Jinn. V refrénu Bloodline dokonce můžeme slyšet jeho zpěv zasazený v hlubších tónech, na což jsme v předchozích počinech nebyli příliš zvyklí.
Věděli jste, že kapela převzala svůj název z písně North Lane od svých kolegů z branže, Architects? Koneckonců své spojení s nimi předvedli také na novém albu skladbou Freefall, kde můžeme zaznamenat určitou podobnost, a to hlavně ve screamech a breakdownech, které jsou pro Architects typické. Klidné pasáže v ní střídají „nabušené“ refrény nabádající posluchače k tomu, aby si s frontmanem zakřičel z plných plic.
Recenze: Architects se na Holy Hell vyrovnávají se ztrátou klíčového člena. Na kvalitě jim to ale neubralo
Singl Eclipse je zase důkazem toho, že dynamika desce rozhodně nechybí. Rytmus bicích v první polovině skladby nás tajně nutí kývat se ze strany na stranu, zatímco svolně přechází do tvrdší fáze. Závěrem pak zazní úvod k následující Rift, která je pravděpodobně nejklidnější písní celého alba. Ta se nese spíše v očekávaném vesmírném duchu a poklidně nás unáší na vlnách syntetických zvuků. Působí trochu jako smír se skutečností, ačkoliv po textové stránce spíš odsuzuje svět k záhubě.
I když může Alien znít trochu monotónně, nabízí oproti předchozí tvorbě kapely spoustu nových hudebních prvků. Jejich experimentování se syntetikou dodalo desce šmrnc a alespoň mírně vymanilo Northlane z řady tuctových metalcorových skupin.
Northlane – Alien
Skladby: Details Matter, Bloodline, 4D, Talking heads, Freefall, Jinn, Eclipse, Rift, Paradigm, Vultures, Sleepless
Celkový čas: 43 min
Vydavatel: UNFD
Hodnocení: 80 %