Synthwave uskupení The Midnight přijelo do Prahy s náloží osmdesátkové nostalgie, kvalitním supportem a plno ověřenými hity i novými písněmi. V České republice duo vystoupilo poprvé a Futurum Music Bar zvládlo předem vyprodat.
Support tvořil electro popový projekt švédské zpěvačky Liny Hansson, která má nyní při sobě další dva členy a The Midnight s touto volbou rozhodně nesáhli vedle. Sice se u nás kapela Violet Days představila poprvé, ale minimálně přední řady klubu dokázala bez problému rozhýbat. Po hudební stránce sice nenabízí nic extra inovativního, ale jejich svěží muzika se v čele s hlasem Hansson ve Futuru vyjímala skvěle. Zejména teda živější skladby, protože například pomalejší I Think působila naživo možná až příliš utahaně.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Kapely, se kterými se na podzim vrátíme do minulosti
Mimo to si ale skupina udržela téměř po celý zbytek show tanečnější náboj, a to i při cover verzi písně Let It Happen od Tame Impala. Zazněl také cover Forever Young od Alphaville, který neměla zpěvačka ani potřebu představovat, přestože si asi ani neuvědomovala, že české publikum má tuto skladbu dobře zažitou kvůli trochu jiné verzi. Violet Days, jak Lina Hansson zmínila, si také velmi oblíbili film Drive (jenž inspiroval i hudbu The Midnight) a představovali si, jak by bylo skvělé podílet se na jeho soundtracku. Proto vznikl song Cocaine Kisses, kterým se nás kapela snažila zavést do atmosféry tohoto filmu.
The Midnight tvoří dvojice Tim McEwan a Tyler Lyle, kteří si už od roku 2012 budují místo na synthwave scéně a díky svému osobitému pojetí tohoto stylu si brzy našli posluchače, kteří se rádi ponoří do vlivů starší muziky. Už jen příprava některých fanoušků na koncert byla tím pádem velmi tématická. Pod pódiem se objevili nejen lidé s červenými šátky, ale také třeba neoneové brýle nebo kostýmy z osmdesátkových filmů jako Rambo, Pátek třináctého a dokonce i postavička E.T. mimozemšťana. Na stagei pak dotvářela atmosféru koncertu estetická světelná show.
Čtěte také: Chromatics vyprodali MeetFactory a předvedli podmanivou estetickou show
Na tour si se sebou The Midnight berou další dva členy, přičemž saxofonista Jesse Molloy sklízel včerejší večer často ty největší ovace. Jestli totiž něco ze všech prvků show evokovalo osmdesátky nejvíce, byl to právě saxofon, takže s ním Molloy při songu Vampires klidně vešel až do rozjařeného publika.
Došlo i na nové skladby – Seventeen a Brooklyn. Druhá zmíněná zazněla mezi přídavky a Tyler Lyle ji odehrál sám s kytarou na stagei. Jeho part se v rámci vystoupení vyjímal rozhodně lépe, než když stejnou příležitost dostal v půlce koncertu Tim McEwan, jehož samostatný kousek působil trochu zvláštně a ne každému sedl. O moc slabších momentů ale koncert The Midnight nečítal, naopak se ukázalo, že i jemná a klidná synthwave dokáže být naživo záživná a překvapivě energická.
Rozhovor: Cigarettes After Sex: Jedna věc naše fanoušky spojuje – jsou to všechno romantici
Jedním z vrcholů show byla skladba Los Angeles, přestože nebyla zdaleka jediná, u jejíž refrénu si diváci snažili vykřičet hlasivky. Jenže na závěr představení samozřejmě musí přijít nejpopulárnější píseň každé koncertující skupiny a The Midnight mají tu výhodu, že jejich největším hitem není nějaká ohraná rádiovka, ale skutečné jádro jejich muziky. Song Sunset tedy ukončil bezmála devadesátiminutovou jízdu v nejlepším. A pro některé to byla navíc jízda nezapomenutelná, protože při prvních tónech poslední skladby zvládl jeden z fanoušků v předních řadách vystřihnout rovnou žádost o ruku. Kdyby nově zasnoubenému páru k radosti snad ještě něco chybělo, tak si je kapela pozvala na stage, aby konec písně zpívali spolu s nimi a trojicí Violet Days, která si Sunset očividně taky nechtěla nechat ujít.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 10 žen, které ovládají žánr R&B
V průběhu show padla na stagei věta „Let’s go back to 80’s“. Fanouška skupiny nemohlo překvapit, že právě tahle slova perfektně vystihovala celý večer. The Midnight a jejich žánr nejsou „jen” o muzice, ale také o zachycení atmosféry hudebního období, které tohle duo tak moc miluje. Každá jejich skladba je určitá pocta právě této době, a proto je to na pódiu tak baví. A jejich nadšení bylo ve Futuru opravdu nakažlivé.
