Před dvěma týdny se v O2 areně uskutečnil koncert britské hudební královny Emeli Sandé a za svého předskokana si zvolila českou hvězdu Lenny, se kterou jsme měli možnost si po koncertě popovídat. Jaké jsou její sny? Co ji naučilo dospívání?
Ahoj, set byl moc povedený, moc gratuluji! Budeš dnes mít možnost se s Emeli Sandé setkat?
Nakonec to vyjde, za což jsem velice ráda. Úplně bych chápala, kdyby to nešlo, turné je dost náročné, o to víc ji jsem vděčná. Moc se na ní těším, už nějakou chvíli ji obdivuju a mám opravdu radost, že jsme tu dnes mohli hrát.
Dostala ses do kontaktu i s jinými zahraničními hvězdami?
Měla jsem možnost vidět LP, když jsem jí předskakovala v Roxy, to je strašně skvělá ženská a taky neuvěřitelně milá. Ještě se mi taky naskytla příležitost potkat Céline Dion a to byl opravdu zážitek, je to hurikán plný energie.
Celá O2 arena během koncertu seděla, jak se v takhle velké hale hraje oproti klasickému klubu? Je to v něčem lepší?
Přijde mi, že když publikum sedí, pozná se reakce až při potlesku. Člověkovi se zdá, že se příchozí moc nebaví a pak je potlesk strašně bouřlivý. Baví mě to sledovat, je to zase něco jiného, ale sama preferuju bližší kontakt a tu energii v menších prostorech.
Říkala jsi, že jsi na Emeli narazila během studií skladby v Londýně. Jak ses k volbě studia v zahraničí dostala?
Byla to součást nějaké mojí cesty. Už od prváku na střední se lidé začínali ptát, kam bych mířila dál, a já jsem vždycky říkala, že chci do ciziny, ale nevěděla jsem jaký obor. Vždycky jsem myslela na hudbu, ale rozhodovala jsem se mezi pianem a zpěvem. Pak jsem postupně začala skládat a pochopila jsem, že to je nějaký proces, nějaké hobby, které bych ráda dotáhla na profesionální úroveň.
Čtěte také: Emeli Sandé vytáhla na nohy celou O2 arenu
Takže jsi nikdy nepřemýšlela třeba nad medicínou, ekonomkou?
Ne, to ne. Přiznám se, že mamka pořád doufá, že budu ještě něco studovat, jako kdybych toho měla málo, ale uvidíme. Vždycky mě bavila historie, ale asi by se mi nechtělo zpátky do školy.
Cítíš, že doba strávená v Londýně ovlivnila tvůj hudební styl?
V tom období určitě, protože jsem tam nasávala velmi různé styly. Jede tam elektronika, třeba Skrillex, i naopak takoví ti písničkáři jako James Bay, George Ezra, i Emeli. Kvůli nim jsem nějakou dobu zkoušela skládat i s kytarou, ale to jsem pak vzdala.
Máš tedy nějaké oblíbené interprety, kteří se tě už od té doby drží?
To je hrozně různé. Poslouchám novinky, i když mě moc rádiová hudba nebaví, protože to zní všechno stejně. Jde o náladu, mám moc ráda One Republic i Royal Blood, to jsou takové úplně opačné kapely. Pak si občas pustím toho Skrillexe a hned na to Beyoncé, v tomhle prostě nemám stylové preference.
Za desku Hearts jsi posbírala neuvěřitelné množství cen od Žebříku, přes Apollo až k těm pěti Andělům, bereš to jako svůj největší, nebo alespoň pro tebe nejvýznamnější, úspěch?
Pro mě je úspěch celé životní období, které teď prožívám. Jsem šťastná, kde jsem, do dětství bych se, jako jiní, ráda nevracela. Cítím se dobře jako ženská, co už má rozum, ale nemusí ještě přemýšlet nad rodinou a dětmi. Největší radost mám z toho, že lidé nepřestávají chodit na koncerty, že se to stále prodává. Kdybych měla spoustu desek, ale nikdo nepřišel na koncert, bylo by to na nic.
Platí to stejné i do budoucnosti?
Určitě, ten kontakt mě baví nejvíc, takže bych chtěla jezdit po světě a hrát. Vidět lidi, které bavím, mě naplňuje ještě o stupeň výš než být ve studiu a vytvářet něco nového.
Už v šestnácti jsi byla s mamkou na turné, když jí vypadnul klavírista. Musel to krásný zážitek procestovat takhle svět, naučila ses tehdy i něco o tom, jak může být život hudebníka náročný?
Spousta kamarádů nechápalo, proč najednou zmizím na měsíc pryč, takže jsem asi přišla o dost přátelství. Samozřejmě to bylo těžké i s kluky, kteří tomu rozuměli o to míň. Bylo složité jim vysvětlit, že mě naplňuje i něco jiného a je to pro mě prioritou. Taky se občas našel nějaký učitel, který mi rád zavařil. Když jsem ale pochopila, že to je to, co chci ve svém životě dělat, naučila jsem se tyhle věci neřešit.
Na duben máš naplánovaný nový singl, jenž vyjde nejen u nás, ale i v Itálii a v Německu. Máš z toho strach, nebo se spíš těšíš?
Německo je dost specifické v tom, jaký styl přijme. Hell.o chtěli zremixované a zpětně si říkám, jestli je dobrý nápad to tam tlačit, ale beru to jako další zemi, kterou mám šanci pokrýt. Za Itálii jsem vděčná, první singl se tam ujal skvěle, ale zase jsou o to větší očekávání. Tak je to i s albem. Když vydáš skvělou desku, tak tu následující všichni sledují dost bedlivě.
A když už jsme u desky, chystáš na letošek něco?
Byla bych moc ráda, kdyby vyšla nějaká forma nové hudby, ať už EP nebo celé album, materiál na to určitě mám, ale uvidíme, jestli se to letos stihne, protože těch plánu máme opravdu moc.
