Zpěvák Michal Hrůza vydává již tento pátek, 16. května, nové album s názvem Den. To doplní své dvojče Noc, které vyšlo před dvěma roky. Michala jsme se zeptali na jeho novinkové album i na další věci z jeho hudební kariéry.
Brzy vám vychází nové album Den. Bude navazovat na předešlou desku Noc? A jak moc?
To byl původní plán od začátku, aby obě alba navazovala, takže vychází druhá část dvojalba Noc a Den. Korespondují spolu i vizuálně, každá píseň je kromě textu obohacena i ilustrací, tentokrát dětskými výkresy. Bude zajímavé obě desky spojit, což chystáme na konec roku, kdy vyjdou znovu obě desky dohromady, obohacené speciálním bonusem. Den je mnohem optimističtější a tak nějak prosvětlenější, než je Noc, na které jsou zpracována i závažnější témata, jako například skladba J. P. (o Janu Palachovi) či píseň Plamen, která souvisí s filmem Lidice. Naopak Den obsahuje třeba písničku Ráno, Slunce, Duše do vesmíru.
U vaší tvorby nelze jednoznačně určit pevný žánr. Jakého se bude tedy držet tato novinka?
To je opět poměrně těžké říct. Některé skladby obsahují opět hamondy (druh kláves – pozn. red.), které jste mohli slyšet na desce Noc v písni Intuice. Znovu jsem také využil autorství ostatních členů kapely. Jednu píseň má třeba klávesák Karel Heřman, jednu basák a producent alba Aleš Zenkl. Nově i kytarista Emil Kopta, jeho píseň Vzducholoď je určitě nejtvrdší písnička. Takže je to asi fakt nezařaditelné. Je taky zajímavé, že nám lidi na koncertech říkají, že naživo jsme zvukově tvrdší a syrovější než na deskách.
A z jakého důvodu jste přidali opět ten atypický zvuk kláves – hamondů?
Já si myslím, že stále potřebujeme dělat něco nového. Tenhle zvuk samozřejmě není nový, používal se od šedesátých let, jde spíš o návrat, ale není to retro. Protože mi přijde, že je dobré, když se experimentuje s „novými“ zvuky, resp. kombinacemi starých a nových. Rád zkouším něco nového, nebaví mě jet na jistotu a znít deset let stejně. Před šesti lety jsme zkusili zkombinovat taneční rytmus s akustickou a elektrickou kytarou a znělo to zajímavě (album Napořád). Je zajímavé, že nový singl z desky, Zakázané uvolnění, ze stejnojmenného filmu Jana Hřebejka, stojí právě na tom hamonivém zvuku kláves, který známe z hokejových roztleskávaček.
Když mluvíte o hudbě k filmu Zakázané uvolnění, jak vznikla tato spolupráce?
To přišlo v úplně zvláštním okamžiku, kdy jsme dokončovali tuhle desku. Jednoho dne mi zavolal Daniel Strejc, producent filmu, jestli bych nechtěl zkusit udělat titulní píseň. Taková nabídka se neodmítá… Byť se mi to zrovna příliš nehodilo z časových důvodů. Ale jel jsem se na film podívat ještě v nějaké hrubé verzi a napsal jsem text. Produkci jsem dal pak na výběr ze dvou písniček a oni si vybrali právě skladbu, která se teď jmenuje Zakázané uvolnění. Měl jsem na to poměrně málo času, takže jsem rád, že to klaplo.
A jak se liší proces tvorby filmové hudby od normální hudby?
Liší se především tím, že netvoříte svobodně, ale snažíte se doplnit už natočené obrazové části. Snažíte se plnit představu režiséra nebo tvůrců filmu. Jste jen jednou součástí celého celku. Je to ale skvělé, když se vše podaří dotáhnout a funguje to. Samostatnou kategorií je skladba titulní písně, nebo znělky, tam je už svoboda tvorby větší. Reagujete na film, nebo příběh, můžete ho buď doplnit, znovu popsat z jiného úhlu, nebo s nadhledem uzavřít.
Máte na albu Den nějaké hosty?
Mám, hostem ve Světozoru je kytarista Michal Pelant, který hraje s Davidem Kollerem. Nejvýraznějším hostem je ale určitě Klára Vytisková, zpívá v písních Venuše a Duše do vesmíru.
Proč právě ona?
Protože se chci držet takové mé hezké tradice, že na každé desce hostuje nějaká zpěvačka. Po Lence Dusilové, Katarině Knechtové a Anetě Langerové je tam nyní Klára.
Kde se inspirujete k tvorbě své hudby?
To je různé, protože těch témat je hodně. Všechno to vychází ze stavu, v jakém zrovna jsem. Nejprve složím hudbu, pak přidám text a ta hudba se umocní ještě díky tomu textu. Ale opravdu se inspiruji pokaždé jinde. Rád se věnuji tématům, jako jsou mezilidské vztahy, někdy se dotknu i témat z historie, jako tomu bylo třeba u písně o Janu Palachovi J. P. z alba Noc, jindy děláme i vyloženě lehké věci, legrace.
Máte za sebou několik autorských prací pro jiné interprety, jako je například Voda živá pro Anetu Langerovou. Rýsuje se momentálně nějaká podobná spolupráce?
Naposledy jsem dělal hudební složku písničky pro Luboše Pospíšila, což je pro mě legenda. Skvělý muzikant, ale hodně skrytý. Co se rýsuje nového? Připravujeme koncertní program pro všechny ty letní festivaly, které nás letos čekají. Už se po těch několika měsících opravdu dost těším.
Jeden z nich bude také před kapelou Manic Street Preachers. Jak jste se k tomu dostal?
Tak já bych byl na tom koncertě i tak, protože Manic Street Preachers jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel. Ale vzniklo to tak, že nás kontaktovali z vydavatelství, že Manics hledají předkapelu pro vystoupení v Praze, přihlásili jsme se do „výběru“ a vybrali nás. A protože jsem před nimi hrál už před lety na výstavišti a před třemi roky na trutnovském festivalu, kde jsem dokonce prohodil i pár slov s Jamesem Bradfieldem, beru to jako úžasný vyústění si před nimi do třetice zahrát.
Váš baskytarista Aleš Zenkl momentálně zaskakuje ve Vypsané fiXe. Neuvažovali jste o nějaké spolupráci mezi vámi a fiXou?
Já znám kluky z fiXy už hrozně dlouho. Vlastně ještě dřív, než Vypsaná fiXa vznikla, protože jsme všichni původně z Pardubic. Dokonce jsme měli dlouhý roky společnou zkušebnu. A Márdi mi volal, jestli by mi nevadilo, že by si Aleše vypůjčil na pár koncertů. Mně to trochu vadilo, protože jsem měl obavu, aby to nemělo vliv na dotočení naší desky, kterou Aleš Zenkl produkoval. Ale slíbil mi, že naši desku to nijak neohrozí – slovo dodržel. No a o spolupráci s fiXou nějak konkrétně zatím neuvažuji, ale jak jsem již naznačil, myslím, že jsme kamarádi, tak je možný všechno.
Jaké máte plány v blízké budoucnosti?
Rozhodně následující dva nebo tři roky nebudu dělat nic nového, myslím jako desku. Protože aktuální album je už čtvrtým počinem od roku 2006. Tedy čtyři desky za osm let. Takže se chci momentálně věnovat také něčemu jinému, samozřejmě stále ve smyslu hudby. Chci hodně koncertovat. Přijde-li nějaká nárazová nabídka, jako třeba hudbu pro film nebo podobně, tak to určitě rád udělám. Ale nyní na další desku rozhodně nepomýšlím. Je to také z důvodu, že když člověk chrlí album za albem, tak má potom tolik písniček, které na vystoupení ani nestihne zahrát. A to je škoda. Lidi pak říkají, proč nehrajeme třeba Kulku nebo Spidermana, Lauru Palmer a další. Takže nyní budu mít čas se k tomu třeba vracet, protože se chci opravdu věnovat jen koncertům.
