Velká část punkové subkultury se už od svého vzniku neodmyslitelně vázala k hospodskému prostředí. Přejímání vlivů z irské lidové hudby tak bylo okamžitě nasnadě.
Asi nejznámější skupinou hrající irský hospodský punk byli londýnští The Pogues. Partička dělnických chlapců se zálibou v alkoholu si už do svého názvu vybrala irské slovo Póg – polibek. V kapele figurovaly nástroje jako tahací harmonika, banjo nebo irská flétna. Stejně tak hlasivky zpěváka Shanea MacGowana zněly, jako kdyby byly neustále naloženy ve whisky. Alkohol bohužel zapříčinil postupný rozpad skupiny. I tak si ale The Pogues svými irskými nápěvy našli mnoho fanoušků a pokračovatelů.
Z těch je dnes nejznámější nejspíš americká skupina Flogging Molly. Jak říká její frontman Dave King: “Kdybychom neměli mandolínu, akordeon, housle a flétnu, byl by to punk rock. Kdybychom neměli kytaru, baskytaru a bubny, byla by to tradiční irská hudba.“ Přesně podle svých slov se mu v hudbě Flogging Molly daří snoubit energický syrový punk a tradiční irské melodie.
V Čechách mají k poetice irského punku nejblíže asi Tři sestry, ať už nástrojovým obsazením nebo častou hospodskou tematikou v textech Lou Fanánka Hagena. Z mladších skupin tímto směrem tak trochu míří Pipes and Pints, přestože přítomné dudy upomínají spíš na Skotsko a tři pětiny skupiny nepijí alkohol.
Jestliže punk vždy znamenal svobodu, jeho hospodské pojetí pak znamená návrat k písničkové přirozenosti. V jednoduchých a chytlavých melodiích člověk přímo vidí rozdováděnou hospodu plnou tancujících Irů. Přesně proto si tato hudba okamžitě získala mé srdce.
