Na jubilejním pětadvacátém ročníku festivalu Rock for People byli jednou z hlavních hvězd irští Kodaline. Pár hodin před jejich vystoupením jsme si střihli krátký rozhovor s vesele naladěným basákem a kytaristou. Co nám prozradili Jason Boland a Mark Prendergrast?
Rozhovor: Kodaline (2018): Vyhodit někoho z kapely je jako rozchod krát sto
Jak se vám na Rock for People zatím líbí? Už jste měli trochu času projít si areál?
Jason: Vlastně jsme přijeli už včera v noci, takže už se tu od rána potulujeme a užíváme si festival.
Takže už vás stihlo oslovit i nějaké vystoupení?
Jason: Zrovna jsem sledoval koncert té kapely s filharmonií na hlavní stagei. To je prý nějaká slavná česká kapela, že?
Přesně tak, je to Vypsaná fiXa. Jsou na scéně už asi 25 let a tohle vystoupení je velmi speciální, hrají netradičně s Pražskou komorní filharmonií.
Jason: Tak ti byli vážně super.
A chystáte se ještě na některou kapelu, když máte do show relativně dost času?
Jason: Chceme rozhodně vidět Idles!
Mark: Idles dnes hrají?
Jason: Asi za patnáct minut.
Mark: Tak ty chci rozhodně taky vidět! Jsou naprosto skvělí a mají úžasné koncerty. Pak určitě nevynechám Bring Me The Horizon. Nejsem sice extra fanoušek, ale vím, že dělají velké show, takže si je vždycky užiju.
Čtěte také: První den Rock for People: Bring Me The Horizon s působivou scénou, ale nenaplněnými očekáváními
Hrajete rádi v Česku? Loni jste tu měli dva koncerty a dnes jste zpět. Máte na nás dobré vzpomínky?
Jason: Rozhodně je Česko jedním z těch lepších míst. Pokaždé, když se sem vrátíme, tak je tady vidět neuvěřitelná energie publika. Navíc Praha je sama o sobě krásné město, takže se tam snažíme vždy pobýt co nejdéle, když už tam koncertujeme.
Mark: Jak že se to jmenovalo tam, kde jsme hráli minule?
Myslíš Velký sál Lucerny?
Mark: Myslím ještě ten druhý, Music Bar? To je jeden z nejlepších klubů, v jakých jsem kdy byl.
Lucerna Music Bar je hned vedle toho Velkého sálu, kde jste hráli naposledy. Je to jeden velký spojený areál. Loni jste tam svůj koncert vlastně přesunuli.
Jason: A samozřejmě to bylo taky skvělé, ne že bychom si to tam neužili. (smích)
Čtěte také: Kodaline oslovili vydýchanou Lucernu především svými klasickými hity. Nová deska příliš nebodovala
Máte vůbec čas se trochu podívat po městech, když jste na tour?
Mark: Záleží na tom, jestli pijeme dlouho do noci. (smích). Ale jinak jo, na tour to jde. Na festivalech je to trochu jiné, protože jsme většinou někde mimo město. Zítra máme vlastně celý den volno, tak možná taky něco vymyslíme. Ale někdy je to takové, že bychom chtěli něco vidět a pak… nevím, co vlastně děláme? (mluví k Jasonovi – pozn. red.)
Jason: Občas prostě neděláme nic! (smích)
Loni jste vydali album Politics of Living. Jak jej vnímáte s odstupem času? Udělali byste něco jinak, nebo se díváte jen dopředu?
Jason: Vlastně jsme teď na koncertech začali hrát jeden nový nevydaný song, který vznikl v rámci alba Politics of Living, takže se stále snažíme posunovat někam dál. Spíš si myslím, že se s novou deskou více sžíváme, než že bychom na ní chtěli něco měnit. Máme díky ní plno nových možností jak si upravit setlist, který se hodně změnil i od loňska a od toho pražského koncertu, kdy jsme jeli tour na podporu Politics of Living. Aktuálně více zapojujeme méně ohrané songy a prostě se to snažíme udělat zajímavé.
Recenze: Kodaline na Politics of Living nedostojí vysokým očekáváním
Ohledně toho posunu dál, nová deska byla trochu odlišná od předchozích dvou. Vyhovuje vám tedy víc, když se pouštíte do neznámých vod? Někteří se přece jen rádi drží svých hranic dlouhá léta.
Mark: Je pravda, že jsme se na poslední nahrávce posunovali jinam tak moc, až to bylo skoro nepříjemné. Bylo to pro nás taky něco nového. Pracovali jsme s obrovskou skupinou lidí a několika producenty, což, jak říkám, bylo až nepříjemné, ale v dobrém slova smyslu. Snažili se nás totiž dostat z naší komfortní zóny. Ale teď už je to zase jen o nás, o naší muzice a o tom, jak si to sami užíváme. Už nám to celé přijde tak přirozené, jako třeba první album. Takže ten posun jinam je určitě dobrý, jen si to chce zvyknout.
Jason: Myslím, že u prvních dvou nahrávek jsme si nebyli jistí, jak daleko můžeme zajít, proto jsme chtěli tentokrát leccos zkusit. Prostě takhle se nám to líbí, tak to uděláme. A tak jsme k celé desce přistupovali.
A neměli jste obavu, jak tohle posunutí hranic přijmou fanoušci?
Jason: Vždycky se toho budeš bát. Tomu se nejde vyhnout, když vydáváš muziku nebo vlastně cokoliv. Snažíme se stejně vydávat jen takovou hudbu, která se nám líbí a která nás opravdu baví. Ta důležitá část je být spokojený s tím, co vytvoříš. Ale samozřejmě jsme radši, když jsou s tím spokojení i všichni ostatní a nejen my. (smích)
Takže jaký je váš oblíbený song z poslední desky?
Jason: Řekl bych, že asi Hell Forze Over. Je to docela temný song, ale mám ho rád.
Mark: Za mě taky temnější, Brother.
Platí to i pro živáky?
Mark: Pro mě jsou to hlavně ty nejznámější skladby, protože sotva začneme tu skladbu hrát, tak se hned dostaví reakce publika, která je úžasná, takže asi kvůli tomu mám rád Brother i naživo. Nejradši mám ale pořád All I Want. Lidi to prostě znají, milují a zpívají, proto je to vždycky dokonalé při koncertech.
